Technologie akumulace elektřiny umožňují uskladnit elektřinu po určitou dobu. Elektřinu zatím nelze uchovat přímo, proto se využívají procesy vratné přeměny elektřiny na jinou formu energie - nejčastěji chemickou, tepelnou nebo mechanickou. Společným jmenovatelem těchto technologií je, že vstupním i výstupním produktem je elektrický proud.
Elektřinu lze ukládat v téměř libovolném množství od tisícin miliampérhodin v kondenzátorech po jednotky až desítky gigawatthodin v přečerpávacích elektrárnách.
Podle počtu mezistupňů v přeměně energie můžeme technologie akumulace elektřiny rozdělit do tří kategorií:
- Technologie, v nichž vratné reakce probíhají samočinně bez potřeby dalšího zařízení. Sem patří elektrochemické akumulátory - baterie a dále kondenzátory - kapacitory a indukčnosti, kde je energie ukládána v elektrostatickém nebo elektromagnetickém poli.
- V širším pohledu může akumulace zahrnovat i přečerpávací vodní elektrárny, stlačený vzduch (CAES) nebo setrvačníky, u nichž je kromě samotného akumulačního prvku (nádrž, kaverna, setrvačník) nutné ještě další zařízení na přeměnu elektřiny na akumulovanou energii a zpět na elektřinu - nejčastěji turbína a generátor.
- Nejširší pohled pak zahrnuje i technologie, u nichž přeměna zpět na elektřinu buď není možná, nebo sice možná je, ale primárně se počítá s využitím meziproduktu. Kromě výroby tepla se jedná o technologie transformující elektřinu na jiný nosič energie, nejčastěji vodík. Ten lze použít buď samostatně, nebo k výrobě syntetických uhlovodíkových paliv, zejména plynu (P2G, power to gas).
Rozvoj obnovitelných zdrojů energie a elektromobilů provází požadavek na elektrické akumulátory s kapacitou v řádu jednotek až stovek kilowatthodin. Takové akumulátory jsou velmi univerzální a přinášejí nové možnosti energetických služeb a úspor. V budovách, v průmyslu, v dopravě i v samotné energetice se tak s nimi budeme setkávat stále častěji a zejména jim je věnována tato rubrika. Informace jsou průběžně doplňovány.
