V ČR už funguje net metering pro koncové zákazníky. Jen se mu tak neříká

Program Nová zelená úsporám poskytuje dotaci až 155 000 korun na pořízení fotovoltaické elektrárny na rodinný dům (blíže ZDE). Aby zájemce dotaci dostal, musí jeho elektrárna splňovat určité požadavky, mimo jiné:

1. obsahovat akumulaci, ať už baterii na elektřinu, zásobník (bojler) na teplou vodu nebo obojí,
2. být připojena k síti (mimo systému čistě pro ohřev vody),
3. být navržena tak, že 70 % vyrobené elektřiny bude spotřebováno „doma“, tzn. 30 % vyrobené elektřiny může přetéct do sítě.

A právě oněch až 30 procent přebytečné elektřiny je to, oč tu běží. Při velikosti průměrné instalace 3 kW bude mít takový přetok hodnotu okolo jedné megawatthodiny ročně. A pokud si zákazník sjedná výhodné podmínky odkupu této přebytečné elektřiny, může zkrátit dobu návratnosti své domácí elektrárny.

Kde se bere přebytečná elektřina?

Fotovoltaika nejvíc elektřiny vyrobí přes den, kdy většina obyvatel rodinných domků není doma a navíc v létě, kdy jsou dlouhé dny, hezké počasí a zároveň je obecně nižší spotřeba elektřiny. I když má zákazník instalovanou akumulaci (baterii nebo zásobník teplé vody), od května do září se běžně stává, že baterie je plně nabitá, voda v zásobníku plně ohřátá a elektrárna do konce dne pošle ještě dost elektřiny do sítě. A záleží na dohodě každého majitele hybridní fotovoltaiky se svým dodavatelem elektřiny, jak bude tento přetok řešen.

• Jak se žije s hybridní fotovoltaickou elektrárnou? Zeptali jsme se majitele

Co s přebytečnou elektřinou?

Možností je aktuálně v ČR několik. Pokud má zákazník elektrárnu pořízenou za podpory NZÚ, platí pro něj, že: „nepotřebuje licenci, ale potřebuje smlouvu o připojení s provozovatelem distribuční soustavy. Dále potřebuje dohodu s obchodníkem s elektřinou, který na sebe převezme odpovědnost za odchylku vytvářenou neplánovanými dodávkami přetoků do soustavy a zaváže se k placení ceny za dodanou elektřinu (jakkoliv bude v praxi tato částka zcela nepatrná).“ (Doucha, 2016)

Výkup elektřiny pro elektrárny bez licence nabízí několik dodavatelů a jejich podmínky jsou různé:

• ČEZ: Elektřina pro soláry – ČEZ od zákazníka vykupuje elektřinu za 40 % ceny, kterou zákazník platí za odběr elektřiny podle svého tarifu. 1 MWh odebrané silové elektřiny v tarifu „Elektřina pro soláry“ stojí 1391,50 Kč, za 1 MWh poslanou do sítě tak podle ceníku zákazník dostane 551 Kč. ČEZ takto vykupuje zákazníkovu elektřinu až do výše, která odpovídá zákazníkovu odběru ze sítě. Aby mohl zákazník využít Elektřinu pro soláry, musí odebírat elektřinu od ČEZ a mít elektrárnu provozovanou v režimu bez licence. Má-li navíc elektrárnu od ČEZ, může činnost elektrárny a přetoky sledovat přes internet a chytrý telefon.
• Bohemia Energy: Bonus S-power – elektřina je od zákazníka vykupována za momentální (spotovou) tržní cenu elektřiny a zákazník může rovněž elektřinu za stejných podmínek ze sítě odebírat (produkt Energie A++). Za výkup každé megawatthodiny zákazník zaplatí 300 Kč. K využití Bonusu S-Power musí zákazník odebírat elektřinu od Bohemia Energy. Má-li navíc elektrárnu od Bohemia Energy (resp. od S-Power, partner pro dodávky fotovoltaických elektráren Bohemia Energy), může činnost elektrárny a přetoky sledovat přes internet a chytrý telefon.
  Totožné podmínky v ČR poskytují i další členové energetické skupiny Bohemia Energy: Comfort Energy, Europe Easy Energy a X Energie v rámci služby eVýkup.
• E.ON: Virtuální baterie – elektřina, kterou zákazník do sítě pošle, se mu eviduje na účtu (virtuální baterii) v kilowatthodinách. Když zákazník naopak elektřinu ze sítě potřebuje, nejprve se mu odečítají bezplatně kilowatthodiny z jeho účtu, a když svou zásobu vyčerpá, začne odebírat standardně zpoplatněnou elektřinu, jako by měl další baterii. „Bezplatně“ se v tomto případě týká jen množství silové elektřiny. Zákazník stále platí distribuční a další regulované poplatky a kromě toho ještě roční paušál za využití („pronájem“, „správu“) Virtuální baterie. Paušál začíná za 588 Kč za 1 MWh poslanou do sítě, další megawatthodiny mají vlastní ceník. Pro využití virtuální baterie si musí zákazník zvolit jako dodavatele elektřiny i fotovoltaické elektrárny E.ON. I zde má k dispozici monitoring elektrárny i svého účtu přes internet a chytrý telefon.

Jelikož se jedná o prodej elektřiny bez licence, peníze získané prodejem elektřiny distributorovi nejsou příjmem z podnikání, ale ostatním příjmem. Pokud ostatní příjmy zákazníka (včetně příjmů za prodej elektřiny z FVE) nepřesáhnou 30 000 Kč ročně, nemusí z nich zákazník platit daň.

Druhá možnost také je, že distributor umožní elektřině přetékat do sítě, ale obchodník za ni neplatí nic. Zákazník tak sice neplatí žádný paušál, ale své přetoky do sítě daruje. To je podle dostupných informací příklad PRE.

Třetí možnost je dohodnout se s dodavatelem elektřiny individuálně na konkrétních podmínkách. Řada dodavatelů dnes běžně vykupuje elektřinu z domácích elektráren, které mají licenci na výrobu a prodej elektřiny.

Lidé chtějí hlavně úsporu. Proč si tedy každý nepořídí domácí elektrárnu?

E.ON si nechal udělat mezi zákazníky průzkum. Z něj vyplynulo, že finanční úspora je pro většinu zájemců primárním důvodem, proč si fotovoltaiku pořizují nebo o ní uvažují. Na druhé příčce se umístila větší soběstačnost a na třetí využívání obnovitelného zdroje. Zároveň hlavním důvodem, proč si zatím zákazníci vlastní fotovoltaiku nekoupili, jsou vysoké pořizovací náklady. Jak tedy prodat více fotovoltaiky? Jako odpověď na průzkum se nabízí nabídnout co nejvyšší úsporu za co nejméně peněz. A fotovoltaická elektrárna v režimu Nové zelené úsporám sem dobře zapadá.

První krok udělal stát – příspěvek až 155 000 korun z Nové zelené úsporám dostal návratnost domácí hybridní fotovoltaiky na hranici 10 let a opravdu oživil trh. Záhy se na objevil nespočet firem, které začaly nabízet fotovoltaiku s dotací „na klíč“. A zapojili se i velcí hráči, slovy Martina Záklasníka, generálního ředitele E.ON v ČR: „když to neuděláme my, nabídne to našim zákazníkům někdo jiný.“ Odkup elektřiny (i při započtení paušálu za výkup) znamená pro zákazníky další úsporu výdajů za elektřinu a přispívá k rychlejší návratnosti elektrárny. Distributor pak získá vyrobenou elektřinu a dodavatel v některých případech ještě roční paušál.

Net metering v ČR

Výši slevy za odebranou elektřinu pro jednotlivé zákazníky ve všech třech případech určuje množství elektřiny, které zákazník do sítě dodá. Takový způsob účtování známe už nějakou dobu pod názvem net metering. O net meteringu – neboli virtuální akumulaci prostřednictvím sítě – jsme psali na TZB-info již v roce 2006, podrobněji pak v roce 2013:

• 2006: Systémy podpor využívání obnovitelných zdrojů energie (III)
• 2013: Jak funguje net metering

V témže roce se redakce TZB-info účastnila kulatého stolu v režii CZEPHO (dnes Solární asociace) se zástupci státu i nejmenovaného distributora. Tehdy byly obnovitelné zdroje energie považovány za veřejného nepřítele a net metering byl jako nástroj jejich podpory a dalšího rozšiřování ze strany státu i energetické společnosti jednoznačně odmítnut. Obavy byly standardní – net metering způsobí nekontrolovaný rozvoj OZE, klesnou prodeje elektřiny, „rozhodí to soustavu“ a celkově to pro energetické společnosti bude znamenat jen další náklady.

Dnes – o pouhých pět let později – distributoři sami od sebe net metering pod různými názvy zákazníkům nabízí. A hlavní poselství dokonce je, že by si solární elektrárnu s režimem výkupu mělo pořídit co nejvíc lidí. Co se změnilo?

1. Jak již bylo řečeno výše, stát podporuje fotovoltaiku a energetické společnosti této příležitosti využijí.
2. Nová Zelená úsporám omezuje přetok do sítě na 30 % výroby ročně s tím, že podporuje pouze elektrárny do 10 kW instalovaného výkonu. Takové přetoky síť z technického hlediska nijak neohrožují.
3. Zákazník za elektrárnu zaplatí dodavateli několik desítek až několik stovek tisíc a následně je mnohem aktivnějším uživatelem energetických služeb, než kdyby jen pasivně platil za elektřinu.
4. Výroba domácích fotovoltaických elektráren je v kontextu výroby ostatních zdrojů (ať už bereme jen OZE nebo celou energetiku) v ČR zanedbatelná. Zákazníci navíc zůstávají připojeni k síti a platí tak všechny související poplatky.
5. Spotřeba elektřiny v ČR stále stoupá a vzhledem k výše uvedenému na to malé domácí elektrárny nemají žádný vliv.

Situace, kdy má distributor v soustavě rostoucí množství obousměrných toků, je samozřejmě náročnější na koordinaci a řízení (bod 2). V souvislosti s dalším rozvojem chytré energetiky toho však v budoucnu bude muset zvládat mnohem víc (elektromobilita, řízení poptávky…). Z technického hlediska by přetoky z domácích elektráren neměly znamenat problém. Body 4 a 5 zmiňují některé důvody, proč na net meteringu energetické společnosti vydělají a tedy se jim finančně vyplatí.

Bod 3 je pro distributora z hlediska „nové energetiky“ nejpodstatnější, protože představuje silnější vazbu na klienta. Energetická společnost pro zákazníka přestává být pouhým prodejcem kilowatthodin, logem na faktuře za elektřinu, ale nově se stává i dodavatelem technologie, tzn. úspor a zelené elektřiny, údržby a servisu, monitoringu, zkrátka tím, kdo se zákazníkovi postará o čisté energie, vyšší soběstačnost a tedy o „lepší život“.

Zákazníci si vlastní zdroj elektřiny pochvalují, stejně jako úspory. Energetické společnosti prodávají zákazníkům službu s vysokou přidanou hodnotou a tomu odpovídající cenou. Stát je spokojený, protože s přispěním občanů zlepšuje životní prostředí. Zbývá snad jen dodat „škoda, že to nepřišlo dřív“.

Aktualizováno 25. 6. 2018, 11:38 – doplněna informace o službě eVýkup u skupiny Bohemia Energy.