Pojistný ventil

Pojistný ventil chrání primární okruh solární soustavy proti nedovolenému přetlaku. Otevírací přetlak pojistného ventilu se volí zpravidla nad 500 kPa, určuje maximální tlak v soustavě s ohledem na tlakovou odolnost nejslabšího prvku solární soustavy (zpravidla výměník nebo kolektor), určuje tlakový stupeň expanzní nádoby a nepřímo i její velikost. Světlost pojistného ventilu se volí podle maximálního výkonu pole solárních kolektorů, který má odvést. Pojistný výkon se stanovuje pro nulové tepelné ztráty kolektoru a sluneční ozáření 1000 W/m². Orientační hodnoty světlosti pojistného ventilu pro různé plochy kolektorového pole jsou uvedeny v tab. 1.

Tab. 1 - Orientační návrh světlosti pojistného ventilu podle plochy kolektorového pole (pojistný tlak 600 kPa)

V potrubí mezi solárními kolektory a pojistným ventilem nesmí být zařazeny žádné uzavírací prvky. Pokud se kolektorové pole skládá z více uzavíratelných či odpojitelných sekcí, musí být každá sekce vybavena samostatným pojistným ventilem (viz obr. 1).

Pojistný ventil by měl odolat extrémním teplotním podmínkám dosažitelným v soustavě, zvláště nejvyšší teplotě, která se může vyskytnout, zpravidla 120 °C, resp. 225 °C v případě instalace pojistného ventilu přímo na kolektorovém poli. Pojistné potrubí by mělo být z mědi a instalováno takovým způsobem, že v něm nedochází k akumulaci nečistot či k zarůstání vodním kamenem. Funkce pojistného ventilu musí být pravidelně kontrolována. Odvodní potrubí by mělo být uspořádáno tak, aby unikající teplonosná kapalina nebo pára nepředstavovala riziko pro uživatele, zařízení nebo materiály. Odtok pojistného ventilu by měl být zaústěn do uzavřené nádoby z ušlechtilé oceli dostatečného objemu, aby pojmula objem kolektorového okruhu. Zachycená teplonosná kapalina může tak být po odstranění příčiny otevření pojistného ventilu znovu použita v soustavě. Zároveň s pojistným ventilem by měl být instalován i tlakoměr a teploměr.