Nástroj na odebírání podpory. Lex OZE 3 umožňuje akumulaci a zároveň trestá solárníky

Sněmovna v úterý 4. 3. schválila novelu energetického zákona lex OZE 3. Ta přináší do české legislativy pojmy „akumulace, agregace, flexibilita“ a znamená to, že s těmito službami bude v ČR možné standardně podnikat.

Tedy něco úplně normálního, co ostatní státy EU už dávno mají. Včetně uhelného Polska, jaderné Francie nebo bratrů Slováků. Všude v EU už jde podnikat se samostatnými bateriemi pro vyrovnávání odchylky nebo poskytování služeb výkonové rovnováhy.

Zájem je velký a baterie přibývají jako houby po dešti. Například v Německu žádosti o připojení baterií letos v lednu dosáhly 226 GW. V Texasu se za poslední rok výkon bateriových úložišť téměř zdvojnásobil na 6 500 MW, neboli během roku 2024 tam přibývaly stovky megawattů nových baterií měsíčně.

V ČR bude možné začít připojovat samostatné baterie do sítě (snad) od konce letošního roku.

Ale protože na trhu se pro služby akumulace a flexibility vytvořil prostor už dříve, začali šikovní Češi podnikat s tím, co legální je: mařiče elektřiny a diesel generátory. V podstatě to samé, co baterie, akorát s emisemi a mrháním energie.

Za takových okolností by se zdálo, že je v zájmu ČR samostatnou akumulaci legislativně umožnit co nejdříve. Jenže dostrkat české vlády (tuto i přechozí) k tomuto kroku musela až Evropská komise.

Komise jednala podle logiky „když už vám dáváme dotace na akumulaci, tak laskavě umožněte svým firmám v tomto odvětví legálně podnikat“. Český stát měl tuto legislativu implementovat během roku 2021. Když tak ani po dalších 4 letech neučinil, zahájila EU proti České republice tzv. infridgement.

Ten má několik fází, ale v principu říká „když si tento typ podnikání neumožníte, čekají vás pokuty a omezíme vám unijní zelené dotace“. A protože pod tyto dotace spadají i třeba peníze na modernizaci teplárenství, novelu lex OZE 3 vláda nakonec připravila, sněmovna tento týden schválila a hrozbu infridgementu zažehnala. To vypadá jako příběh s dobrým koncem. Jenže…

Přečtěte si také Akumulace, agregace a flexibilita v ČR? Pomalu, přátelé Přečíst článek

Akumulace s přílepkem trestů pro solárníky

Novela lex OZE 3 byla připravena na podzim 2024. Stačilo ji schválit a umožnit tak rozjezd regulérního podnikání s akumulací elektřiny a flexibilitou. Místo toho vláda schvalování novely pojala jako další příležitost potrestat solární investory z let 2009 a 2010. Znovu.

Ministr financí Zbyněk Stanjura tak před podzimním schvalováním k novele lex OZE 3 „přilepil“ nápad na individuální kontroly tzv. vnitřního výnosového procenta. Kontroly mají opět zjišťovat, jestli české fotovoltaické elektrárny z dob solárního boomu nepobírají nepřiměřenou podporu. Prostřednictvím kontrol se tak:

• zásadně a nesmyslně zvyšuje byrokratická zátěž pro investory,
• snižuje vyplacená podpora.

Dostává fotovoltaika v ČR nepřiměřenou podporu?

Protože podezření na vyšší než přiměřenou podporu, tzv. překompenzaci, existovalo už v minulosti, proběhlo v předchozích letech u fotovoltaiky sektorové šetření na kontrolu překompenzace.

Tento složitý pojem znamená, že stát si vybíral různé fotovoltaické elektrárny a u nich zjišťoval, jaké mají výnosy. Na základě získaných dat pak stanovil průměrné výnosy celého sektoru. Kontroly probíhaly u zdrojů nad 100 kW, protože ty čerpaly větší objem podpory.

Pro vybrané provozovatele to byla jednoduše otrava. Zjišťovaly se investiční a provozní náklady, získané dotace, výše provozní podpory a tržby z prodeje elektřiny. Provozovatelé byli povinni poskytovat finanční údaje a další relevantní informace, dokládaly se účetní výkazy, daňová přiznání a podklady o získané podpoře.

Výnosnost se stanovuje vnitřním výnosovým procentem (IRR, Internal Rate of Return). Tento ukazatel zjednodušeně říká, jaký roční zisk v procentech investice přinese, aby se zaplatila a začala vydělávat.

Evropská komise pro fotovoltaické elektrárny postavené do roku 2010 stanovila maximální přijatelnou návratnost investic (IRR) od 8,4–10,6 %.

Sektorové šetření Ministerstva průmyslu a obchodu přitom ukázalo, že průměrná hodnota vnitřního výnosového procenta (IRR) u FVE uvedených do provozu v letech 2009–2010 byla mezi 6,0 % a 6,89 %. Tyto hodnoty jsou výrazně pod stanoveným intervalem maximální přiměřené podpory, z čehož vyplývá, že k překompenzaci nedocházelo.

Předchozí vláda po přezkoumání výnosnosti fotovoltaiky z let 2009 a 2010 deklarovala, že po zavedení tzv. solární daně již nebude do podpory solárních elektráren dále zasahovat. Tedy že dosavadní sankce pro solárníky za to, že investovali do státem podporovaného odvětví, už byly dostatečné.

Přečtěte si také Co když nefouká a nesvítí? Taková období netrvají dlouho Přečíst článek

Co chce tedy ministr Stanjura řešit?

Proběhlé šetření bylo sektorové. To znamená, že stát z hodnot zjištěných při kontrolách vypočítal průměrné vnitřní výnosové procento pro celý sektor. Slovo průměrné je důležité. Jednotlivé elektrárny totiž mohly mít IRR klidně vyšší než komisí stanovené, třeba díky dobrému hospodaření nebo úsporám vzniklým výstavbou svépomocí. Ale protože se zjišťoval průměr za celé odvětví, individuální vyšší hodnota nikoho neohrozila. Procento zjištěné z výsledků šetření navíc ukazuje, že takových elektráren mnoho nebude.

Navzdory tomu si chce ministerstvo financí s novelou posvítit ne na celý sektor nebo na velké elektrárny, které pobírají největší podporu. IRR by tentokrát měly dokládat:

• všechny fotovoltaické elektrárny s výkonem nad 30 kW uvedených do provozu v letech 2009 a 2010,
• ne jednou, ale každý rok,
• ne po dobu trvání podpory, ale po celou dobu své životnosti.

Pokud vypočítané IRR u konkrétní fotovoltaiky překročí stanovený limit 8,4 %, provozovatel ztratí nárok na podporu. Má však možnost upravit výši podpory tak, aby se do stanoveného limitu vešel a nárok na podporu mu zůstal.

Pokud provozovatel neposkytne požadované informace nebo nebude spolupracovat při kontrole, automaticky ztratí nárok na podporu v daném roce, bez ohledu na výši IRR.

Tím, že se IRR nebude počítat průměrem pro celý sektor, ale pro jednotlivé elektrárny s maximem 8,4 %, se průměrné IRR celého sektoru sníží.

To je ale absurdní.

Přečtěte si také K čemu je Elektroenergetické datové centrum Přečíst článek

Proč jsou individuální kontroly absurdní?

Důvodů je mnoho, například:

Neznámá cena elektřiny – těžko určíte výnosnost elektrárny po celou dobu životnosti, když nikdo na světě neví, jaká bude ceny elektřiny v roce 2030. Ale podle toho, jak ceny odhadnete, vám stát buď přizná nebo odejme podporu.

Záporné ceny elektřiny – záporné ceny elektřiny jednak snižují výnosnost solárních elektráren a jednak se hovoří o zastavení vyplácení podpory v době záporných cen, jako se chystá v Německu. Jenže nikdo dopředu neví, kolik bude hodin se zápornou cenou, jak moc bude cena záporná a zda se v budoucnu zastaví podpora v tyto hodiny a od kdy. Jak chcete spočítat výnosy v příštích letech?

Realita bude jiná – na základě výpočtu s neznámými hodnotami vám vyjde vyšší než povolené IRR a ztratíte nárok na podporu. Když ale ve skutečnosti vyděláte méně, například nastane více hodin se zápornou cenou, nebo vám elektrárnu smete povodeň, tak sice vyděláte méně, ale podporu už zpětně nezískáte.

Jedna elektrárna může mít během životnosti více majitelů – a majitelé v různých dobách mají různé obraty, například kvůli rozdílné výši solární daně v uplynulých letech. IRR se ale počítá ne za výnos v době vlastnictví posledního majitele, ale za celou dobu životnosti. Vypočtené IRR tak může zvyšovat hospodaření předchozího majitele, se kterým ale vaše firma nemá nic společného.

Dokládání tisíců faktur – elektrárny mají řadu provozních nákladů, které platí pravidelně. Sem patří ostraha, pronájmy, sekání trávy a další. Tyto náklady budou muset doložit pro každý měsíc pro 30 let životnosti elektrárny. Další sada faktur bude z doby výstavby elektrárny. Celkově se tak bude jednat o doložení stovek až tisíců faktur, což si vyžádá spoustu práce každý rok.

Většina provozovatelů nemá prodej elektřiny z fotovoltaiky jako hlavní byznys. I proto, že z výnosů splácí úvěr bance. Mají fotovoltaiku na hotelu, škole, kravíně, nebo průmyslovém provozu. Kolik času z vlastní práce zabere dohledání stovek faktur a dalších dokumentů za posledních 15 let a spočítání IRR pro státní kontrolu? Proto se hovoří o šikaně solárníků.

Vyšší IRR mají dobří hospodáři – vyšší výnosy mají takové projekty, které dokázaly elektrárnu levněji postavit a provozovat. Ti, kdo koupili dražší projekt, na drahém pozemku, nebo si vypláceli vyšší odměny, budou mít IRR nižší. Odnětí podpory ale hrozí elektrárnám s vyšším IRR.

Tyto absurdity, respektive to, že na ně ministerstvo financí neznalo odpovědi, byly důvodem, proč Senát vrátil zákon do sněmovny a připravil vlastní návrh bez kontroverzních přílepků. Sněmovna však 4. března i napodruhé přijala původní verzi.

Kontroly jako nástroj k odebírání podpory

„My v tom vidíme nástroj na odebírání podpory. Nejde o kontroly. Jde o to nastavit pravidla tak, aby se co nejvíc lidí do nich nevešlo, aby s vykazováním měli problémy a podporu jim sebrat. A když se někomu povede jeden rok uniknout, třeba to vyjde příští rok. Protože smysl tohoto zpřísnění není vyplácet podporu spravedlivě, ale snížit schodek státního rozpočtu,“ komentuje situaci Jan Krčmář, výkonný ředitel Solární asociace.

„Smutné na tom je, že tyto staré elektrárny mají další potenciál. Stávajících pozemních elektráren máme asi 1,5 gigawattu. Kdybychom na polovině z nich vyměnili panely za novější, máme spočítáno, že bychom získali dalších 750 megawattů bez záboru jakékoliv nové půdy. Dále k některým z těchto elektráren jde postavit baterie. Ale když nevíte, jestli vám seberou podporu, tak vám banka na baterie nepůjčí. Díky tomu spoustu baterek vůbec nevznikne. To ale podkopává důvody, proč se lex OZE 3 vůbec zaváděl,“ říká Jan Krčmář a dodává:

„V důvodové zprávě se uvádí, že se tento postup může začít uplatňovat i na další zdroje. Takže pokud se to osvědčí, mohly by tyto kontroly v budoucnu potkat i bioplynky nebo malé vodní elektrárny.“

Přečtěte si také Baterie při poskytování podpůrných služeb šetří miliony dolarů. Jak to dělají? Přečíst článek

Je nějaká naděje na zlepšení?

Z pohledu Solární asociace by bylo ideální, kdyby nějaký další zákon nebo příští vláda tyto kontroly zrušila. Na to ale nejde spoléhat. O skutečných dopadech tak rozhodne postup, jakým bude MPO kontroly provádět. Jestli uplatní výše uvedený princip plošně, lze očekávat, že se mnoho provozovatelů dostane do problémů.

Určitá naděje spočívá v tom, že MPO bude přistupovat k elektrárnám individuálně na základě skutečné ekonomiky. Ne jen podle výkazu, který bude z poloviny stát na údajích, které nemůže provozovatel ovlivnit.

Jak se ale bude při kontrolách postupovat, v tuto chvíli nikdo neví. Po 15 letech a mnoha ujištěních, že „teď už je to opravdu naposledy“, je tak před před investory do fotovotlaiky další období nejistoty, kdy není jasné, jestli jejich elektrárna nezkrachuje.

„Mohl to být opravdu dobrý zákon“

„V zákoně je mnoho dobrých věcí. Vedle podpory akumulace je to třeba zkrácení odpisů pro nové projekty nebo zvýšení hranice výkonu pro stavební povolení. Bez tohoto přílepku by to byl opravdu dobrý zákon. Ale takto jde v řadě věcí sám proti sobě,“ uzavírá Jan Krčmář.

„Spousta provozovatelů solárních elektráren, kteří se budou muset potýkat s dopady pozměňovacích návrhů ministra Stanjury, měla původně v plánu investovat do projektů právě v oblasti akumulace energie a agregace flexibility. Je vysoce pravděpodobné, že po včerejším hlasování Sněmovny si spousta z nich pro své další působení raději vybere sousední země, které mají stabilní podnikatelské prostředí a mnohem výhodněji nastavená podpůrná pravidla s investičními pobídkami,“ dodává Jan Fousek, ředitel Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT.

Nové změny tak solárním investorům přidávají každoroční nejistotu, vyšší administrativu a riziko, že kvůli nové kontrole přijdou o podporu. To může některé investory odradit od dalších projektů nebo dokonce přinutit přehodnotit už existující investice. A to je v kontextu přijetí novely lex OZE 3 ironické.