Solární boom v roce 2010: jak to tehdy bylo a kdo za to může?

V roce 2005 se stalo několik věcí:

• Vláda ČSSD, KDU-ČSL a Unie Svobody po vzoru ostatních západních zemí chtěla podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů energie.
• Přijala tedy zákon 180/2005 Sb. o podpoře využívání obnovitelných zdrojů technologie, který zaváděl podporu fotovoltaických elektráren formou garantovaných výkupních cen.
• Aby vláda předešla omezování nových technologií ze strany zájmových skupin, vložila do zákona i podmínku, že se výkupní ceny nesmí snižovat o více než 5 % ročně.
• Nastavení podpory v této podobě odpovídalo podobným zákonům v zahraničí. Včetně omezené míry ročního snižování.

Brožura Ministerstva životního prostředí z roku 2009 uvádí podporu fotovoltaiky formou výkupních cen garantovaných zákonem na 20 let. Kdo pobídky státu využil, stal se od roku 2011 „solárním baronem“.

Podpora byla v roce 2005 nastavena adekvátně

Zákon se začal implementovat v roce 2006 a ERÚ nastavil garantované ceny velmi štědře. Obnovitelné zdroje v této době v ČR nikdo neznal, ve světě jich bylo také poskrovnu a technologie v roce 2006 byly velmi drahé.

V letech 2006 a 2007 se proto v oblasti obnovitelných zdrojů nic zvláštního nedělo. Ceny technologií byly stále vysoké a navzdory vysoké podpoře OZE v ČR přibývaly tempem jednotek MW ročně. MPO v té době odhadovalo, že do roku 2010 se v ČR nainstaluje 10 MW fotovoltaiky.

ČR ale nebyla jedinou zemí na světě, která podobnou podporu zavedla. Na pobídky zareagovali i výrobci technologií obnovitelných zdrojů z celého světa, jejich počet vzrostl a s nimi i konkurence. V letech 2008 a 2009 začaly ceny technologií rychle klesat. Se štědrou podporou začaly být investice do OZE výhodnější a instalace začaly svižně přibývat.

Snížení podpory vyžadovalo změnu zákona

Adekvátně tomu se měla začít snižovat i státní podpora, ale to nešlo. Zákon umožňoval redukci podpory pouze o 5 % ročně. K vyššímu snížení státní podpory tak bylo potřeba změnit zákon.

O problému se vědělo od roku 2008. Tzv. „malá novela” zákona 180/2005 Sb., která by umožnila rychlejší snižování státní podpory, byla vládou schválena v listopadu 2009. A zde přichází hlavní problém: novela se vztahovala až na zdroje uvedené do provozu po 1. 1. 2011.

Období vysoké podpory tak trvalo celý rok 2010, kdy nastal pravý solární boom.

Na konci roku 2007 bylo v ČR instalováno 3,8 MW fotovoltaiky. V roce 2008 to bylo 65,7, v roce 2009 už 432,92. A když se dal investorům ještě rok, dotáhli k 31. 12. instalovaný výkon na 1952,7 MW.

Přečtěte si také Fotovoltaika v České republice v roce 2014 Přečíst článek

Pokud by se podařilo novelu schválit během listopadu a prosince 2009 s účinností od 1. 1. 2010, byl by rozvoj fotovoltaiky v ČR mnohem pozvolnější, dopady na peněženky odběratelů elektřiny i státní rozpočet by byly výrazně nižší a mnohem přijatelnější.

Proč se to nestalo? Kdo za to může?

• Vláda Stanislava Grosse? Přijala zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie pro výrobu elektřiny v roce 2005. Přiřknutá podpora byla sice štědrá, ale adekvátní tehdejším cenám technologií, čemuž odpovídal i přírůstek v řádu jednotek MW instalovaného výkonu v letech 2005–2007.
• Poslankyně Iva Šedivá? V roce 2005 doplnila do zákona pojistku maximálního snížení o 5 % jako opatření proti politickému krácení podpory. Podobnou pojistku měly i okolní země, ale obvykle byla nějakým způsobem flexibilní - navázaná na instalovaný výkon, čas, návratnost apod. Na druhou stranu stejně jako u předchozího bodu platí, že v roce 2005 byly ceny technologií vysoké a nic nenasvědčovalo tomu, že by měly v řádu let rychle zlevnit.
• Zelení? V době schválení prvního zákona v roce 2005 ještě nebyli v parlamentu a na podzim 2009 už nebyli ve vládě. Na podobu zákona ani snížení podpory tak neměli vliv.
• Investoři do obnovitelných zdrojů („solární baroni”)? Stát explicitně říkal lidem „Kdo si za své peníze postaví obnovitelný zdroj, bude jeho elektřina vykoupena za nadstandardní výkupní cenu.” Využít této nabídky mohl každý, kdo měl peníze nebo si mohl vzít úvěr. Házet vinu na investory, že využili státní pobídky, nedává smysl.
• Vláda Mirka Topolánka? MPO už za této vlády vědělo o vznikajícím problému a vláda měla dostatečný časový prostor změnu zákona připravit. Na druhou stranu v roce 2008 problém ještě nebyl tak viditelný a naléhavý, aby získal prioritu. Naopak svět zasáhla největší hospodářská krize od 70. let, blížilo se první české evropské předsednictví a Rusko přerušilo dodávky plynu přes Ukrajinu. Vládě byla vyslovena nedůvěra v březnu 2009.
• Úřednická vláda Jana Fischera? Začala vládnout v květnu 2009, o problému se začínalo mezi státními orgány intenzivně mluvit v červenci téhož roku. Ale to už šance na regulérní legislativní proces (připomínky, trojí čtení, senát, prezident) byla nereálná. Úprava by tedy musela dostat absolutní prioritu a projít zrychleným projednáním (legislativní nouze). Musela by se totiž stihnout do října, než ERÚ dokončí cenové rozhodnutí pro příští rok.

Jenže v roce 2009 stále probíhala hospodářská krize, očekávaly se rozpočtové škrty, Topolánkova vláda padla uprostřed českého předsednictví v EU, ratifikovala se Lisabonská smlouva nebo rušily předčasné volby. Na stole tak bylo mnoho témat, které měla, z povahy opatrná, úřednická vláda řešit.

Potřebná úprava podpory OZE tak byla vládou schválena až v polovině listopadu, na počátku prosince proběhlo první čtení a přijata byla až v roce 2010. A to bylo pozdě. Cenová rozhodnutí ERÚ v té době už byla vydána a jejich zpětná politická změna by byl velmi radikální krok (tím spíš od úřednické vlády). Jediná právně schůdná cesta byla, aby se nová pravidla vztahovala až na příští cenové rozhodnutí, tedy prakticky na zdroje uvedené do provozu v roce 2011.

Výsledek známe

Odklad použití nových pravidel do roku 2011 umožnil během roku 2010 připojit téměř 1,5 GWp fotovoltaiky. A došlo i k několika podvodům, kdy se majitelé snažili prokázat spuštění elektrárny v roce 2010, aby měli nárok na štědrou podporu, i když elektrárna byla skutečně připojena až po novém roce.

Stát se však rozhodl rázně zakročit nejen proti těmto zjevným podvodům, ale proti celému sektoru fotovoltaiky. Rozložení provozovatelů dle právní subjektivity můžeme vidět na grafech níže.

Procentuální podíl počtu FVE instalací k 8. 5. 2013, dle právní subjektivity držitelů licencí. Autor: Oldřich Sklenář, Zdroj dat: ERÚ

Procentuální podíl instalovaného výkonu FVE k 8. 5. 2013, dle právní subjektivity držitelů licencí. Autor: Oldřich Sklenář, Zdroj dat: ERÚ

Opětovné tresty pro investory

Podpora OZE na účtech zákazníků vyskočila na stovky korun a skončila zastropováním na 495 Kč/MWh. Zbytek doplácí stát, celkové náklady na podporu fotovoltaiky jsou běžně okolo 29 miliard ročně. I když se značná část z této platby státu vrátí na různých daních, stále jsou to vysoké výdaje, které jsou navíc vyčleněny jen na jeden typ zdroje.

Nečinnost v letech 2008 a 2009 vedla k ostré korekci v roce 2011. Na fotovoltaiku se vedle štědrých výkupních cen najednou začaly vztahovat mimořádné daně, nové povinnosti a další nové poplatky.

Na jedné straně je to snaha o snížení obřích státních výdajů, na druhé straně je to trest pro investory, kteří legálně využili podporu nabízenou státem.

Snaha o další zpětné snížení podpory se od té doby objevuje co chvíli. Vždy s příslibem, že „teď už je to opravdu naposledy”.