Chmurné předpovědi dopadů změny klimatu pro druhou polovinu století

Změna klimatu 2014: dopady, adaptace a zranitelnost

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) postupně zveřejňuje Pátou hodnotící zprávu (AR5). Aktuálně byla zveřejněna v pondělí 31. 3. 2014 v japonské Jokohamě druhá část, která je zaměřena na dopady, adaptaci a zranitelnost. Zatímco Pracovní skupina I se zabývá otázkou, nakolik je změna klimatu způsobena lidskými aktivitami, Pracovní skupina II se zabývá otázkou, nakolik jsou přírodní a lidské systémy ovlivněny nebo ohroženy změnou klimatu.

Změna klimatu se již v současnosti dotýká v podstatě všech lidí. Riziko negativních dopadů je do budoucna vyšší zejména u chudých a jinak znevýhodněných skupin v rozvojových zemích i bohatých státech. V následujících dvou desetiletích ještě mohou v řadě regionů převažovat pozitivní dopady, například růst produkce zemědělských plodin. Ve druhé polovině století však převažuje riziko poklesu produkce nejen v tropech a subtropech, ale i v mírném pásu. Zároveň při vyšších úrovních oteplování vzrůstá riziko, že adaptační opatření nebudou stačit.

Kontext hodnocení

Pracovní skupina II (WGII) vypracovávala v předchozích dvou desetiletích hodnocení dopadů změny klimatu, adaptace a zranitelnosti. WGII AR5 vychází z příspěvku WGII ke Čtvrté hodnotící zprávě IPCC (AR4 WGII), publikované v roce 2007, a ze Zvláštní zprávy o řízení rizik extrémních událostí a katastrof pro zlepšení adaptace na změnu klimatu (SREX), publikované v roce 2012. Navazuje na Příspěvek pracovní skupiny I k AR5 (WGI AR5) zveřejněný koncem loňského roku.

Mezi lety 2005 a 2010 se počet vědeckých publikací zaměřených na dopady změny klimatu, adaptaci a zranitelnost více než zdvojnásobil, přičemž nejvýznamnější růst je u počtu publikací zaměřených na adaptaci. Počet autorů z rozvojových zemí vzrostl významně, přesto je jejich podíl velmi malý.

WGII AR5 je prezentována ve dvou částech:

• Část A: Globální a sektorové aspekty
• Část B: Regionální aspekty

Základní pojmy

Změna klimatu – je změna stavu klimatu, kterou lze identifikovat (na základě testování statistických hypotéz) jako změnu střední hodnoty nebo variability jeho charakteristik, a která přetrvává po delší období, typicky několik dekád nebo déle. Změna klimatu může nastat v důsledku přírodních vnitřních procesů, nebo v důsledku vnějších vlivů, jako jsou například změny intenzity slunečního záření v průběhu slunečních cyklů, sopečné erupce, nebo trvalé antropogenní změny složení atmosféry nebo využití půdy. Rámcová úmluva o změně klimatu (UNFCCC) v Článku 1 definuje změnu klimatu: „taková změna klimatu, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené variability klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek.“ UNFCCC tedy rozlišuje mezi změnou klimatu připisovanou lidským aktivitám měnícím složení atmosféry a klimatickou variabilitou z přirozených příčin.

Nebezpečí – potenciální výskyt přírodních nebo lidmi způsobených fyzických jevů nebo trendů, nebo fyzických dopadů, které mohou způsobit ztráty na životech, zranění nebo jiné zdravotní dopady, případně poškození a ztráty majetku, infrastruktury, životních podmínek, služeb, ekosystémů a přírodních zdrojů. V této zprávě pojem riziko obvykle odkazuje na fyzické události nebo trendy související s klimatem, nebo jejich fyzické dopady.

Expozice – výskyt osob, životních podmínek, živočišných druhů nebo ekosystémů, přírodních funkcí, služeb a zdrojů, infrastruktury, případně ekonomických, sociálních, nebo kulturních statků v místech a prostředích, které mohou být negativně ovlivněny.

Zranitelnost – náchylnost nebo predispozice být nepříznivě ovlivněn. Zranitelnost zahrnuje celou řadu pojmů a složek, včetně citlivosti a náchylnosti k poškození nebo nedostatku schopnosti se s poškozením vyrovnat nebo se přizpůsobit.

Dopady – vliv na přírodní a lidské systémy. V této zprávě se termín dopady používá především k označení dopadů na přírodní a lidské systémy v důsledku extrémních povětrnostních a klimatických jevů a změn klimatu. Dopady obecně odkazují na účinky na životy, životní podmínky, zdraví, ekosystémy, ekonomiku, společenství, kultury, služby a infrastrukturu v důsledku vzájemného působení klimatických změn a zranitelnosti exponované společnosti nebo systému. Dopady jsou rovněž uváděny jako důsledky a následky. Dopady změny klimatu na geofyzikální systémy, zahrnující povodně, sucha a vzestup hladiny moře, jsou podmnožinou dopadů, tzv. fyzikální dopady.

Riziko – potenciální důsledek, když je něco cenného v sázce a výsledek je nejistý. Riziko je často uváděno jako pravděpodobnost výskytu nebezpečných událostí nebo trendů vynásobená dopady v případě, že by tyto události nebo trendy nastaly. Riziko je výsledkem vzájemného působení zranitelnosti, expozice a nebezpečnosti (viz obrázek SPM.1). V této zprávě se pojem riziko používá především k označení rizik dopadů změny klimatu.

Adaptace – proces přizpůsobení se skutečnému nebo očekávanému klimatu a jeho účinkům. V lidských systémech je cílem adaptace zmírnit nebo zabránit poškození nebo využít výhodné příležitosti. V některých přírodních systémech může lidský zásah usnadnit přizpůsobení se očekávanému klimatu a jeho účinkům.

Transformace – změna základních atributů přírodních a lidských systémů. V tomto shrnutí transformace může odrážet změnu paradigmat, cílů nebo hodnot k podpoře adaptace pro udržitelný rozvoj, včetně redukce chudoby.

Odolnost – schopnost sociálních, ekonomických a environmentálních systémů vyrovnat se s nebezpečnými událostmi, trendy nebo poruchami způsobem, který zachová jejich základní funkce, identitu a strukturu, a zároveň zachová kapacitu pro přizpůsobení, učení a transformaci.

Pozorované dopady, zranitelnost a expozice

U jednotlivých zjištění je uvedena úroveň spolehlivosti.

V posledních desetiletích způsobila změna klimatu dopady na přírodní a lidské systémy na všech kontinentech a ve všech oceánech. Důkazy pro dopady na přírodní systémy jsou silnější, u lidských systémů je obtížnější odlišit dopady jednotlivých vlivů.

V řadě regionů dochází v důsledku změn srážek a tání ledu a sněhu ke změnám hydrologických systémů, což ovlivňuje zdroje vody ve smyslu kvality i kvantity (střední spolehlivost). Na druhou stranu dopad na lidské zdraví je relativně malý ve srovnání s jinými vlivy a není dobře kvantifikován.

Obrázek 1: Změna výnosů zemědělských plodin

S vysokou spolehlivostí lze prohlásit:

• Téměř v celém světě dochází v důsledku změny klimatu k tání ledovců.
• U mnoha suchozemských, sladkovodních i mořských organismů došlo k posunutí jejich geografického areálu výskytu, sezonních aktivit, migračních vzorců, početních stavů a mezidruhových interakcí v reakci na probíhající změnu klimatu.
• Na základě řady odborných studií pokrývajících široké spektrum regionů a užitkových plodin se ukazuje, že vliv změny klimatu na výnosy plodin je častěji negativní, než pozitivní.
• Rizika související se změnou klimatu zhoršují další stresory, často s negativními výsledky na životní podmínky, a to zejména pro lidi, kteří žijí v chudobě.

S velmi vysokou spolehlivostí:

• Zranitelnost vychází z mimoklimatických faktorů, zejména z nerovnoměrného ekonomického rozvoje, sociálních, ekonomických, kulturních a jiných znevýhodnění; obvykle přitom působí více faktorů najednou.
• Dopady nedávných klimatických extrémů, jako jsou vlny veder, sucha, povodně, cyklony a požáry, odhalují závažnou zranitelnost a expozici některých ekosystémů a mnoha lidských systémů vůči současné proměnlivosti klimatu.

Násilný konflikt zvyšuje zranitelnost vůči změně klimatu (středně významné důkazy, vysoká míra shody).

Zkušenosti s adaptacemi

V průběhu historie se lidé a společnosti vyrovnávali s klimatem, klimatickou proměnlivostí a extrémy s proměnlivou úspěšností. Tento oddíl se zaměřuje na adaptivní lidské reakce na pozorované a předpokládané dopady změny klimatu, které mohou rovněž řešit širší cíle pro snížení rizik a rozvoj.

S vysokou spolehlivostí:

• Adaptace se stávají součástí některých plánovacích procesů, avšak s omezeným prováděním reakcí.
• Adaptační zkušenosti narůstají v regionech ve veřejném a soukromém sektoru a v rámci komunit.

Vlády a místní samosprávy na různých úrovních začínají rozvíjet politiky adaptace a začlenění otázek změny klimatu do širších rozvojových plánů. V Evropě byly adaptační politiky vyvinuty na všech úrovních veřejné správy, v rámci ochrany životního prostředí a řízení rizik přírodních katastrof.

Kontext pro tvorbu rozhodnutí

Klimatická variabilita a extrémy mají již dlouhou dobu významný vliv na kontext rozhodování. Klimatická rizika v čase rostou jednak z důvodu změny klimatu, ale rovněž z důvodu rozvoje.

Obrázek 2: Predikovaný vývoj globálních teplot

S vysokou spolehlivostí:

• Reakce na klimatická rizika vyžaduje tvorbu rozhodnutí v proměnlivém světě jednak s přetrvávající nejistotou ohledně závažnosti a načasování dopadů souvisejících se změnou klimatu a jednak s vědomím omezené efektivnosti adaptačních opatření.
• Nejbližší rozhodnutí ohledně omezení změny klimatu a adaptací ovlivní riziko změny klimatu v průběhu 21. století.
• Nejistoty ohledně budoucí zranitelnosti, expozice a reakcí propojených lidských a přírodních systémů jsou vysoké. Důvodem jsou zejména složité interakce mezi řadou sociálních, ekonomických a kulturních faktorů.

Vážný problém pro rozhodování představuje skutečnost, že až téměř do poloviny století je předpokládaný růst globálních teplot u všech scénářů v rámci Páté hodnotící zprávy velmi podobný.

Obrázek 3: Rizika v důsledku změny klimatu

Klíčová rizika napříč sektory a regiony

Pro posouzení rizik v souvislosti s růstem globální teploty bylo již v rámci Třetí hodnotící zprávy IPCC vypracováno pět souhrnných „důvodů k obavám“ (RFC), které poskytují rámec pro shrnutí klíčových rizik napříč odvětvími a regiony:

1. Jedinečné a ohrožené systémy
2. Extrémní klimatické události
3. Distribuce dopadů
4. Globální agregované dopady
5. Velkoplošné nevratné změny

Rizika jsou považována za klíčová v případě vysoké nebezpečnosti a/nebo vysoké zranitelnosti dotčených společností a systémů. Byla identifikována na základě expertního odhadu s použitím následujících kritérií: velký rozsah, vysoká pravděpodobnost nebo nevratnost dopadu, načasování dopadu, přetrvávající zranitelnost, omezené možnosti snížení rizika a další. Jednotlivá rizika jsou následně přiřazována k výše uvedeným RFC.

Všechna níže uvedená rizika jsou identifikována s vysokou spolehlivostí, přičemž překlenují sektory a regiony. Každé z nich přispívá k jednomu nebo více RFC:

1. Riziko úmrtí, zranění, nemoci nebo zhoršení životních podmínek v nízko položených pobřežních oblastech a na malých ostrovech v důsledku nárůstu bouří, pobřežních záplav a růstu hladiny moře [RFC 1…5]
2. V některých regionech riziko vážných nemocí a narušení životních podmínek velkých městských populací v důsledku záplav [RFC 2 a 3]
3. Systémová rizika v důsledku extrémních povětrnostních jevů, které vedou k rozpadu síťové infrastruktury a kritických služeb, jako jsou dodávky elektřiny, vody a zdravotní a záchranné služby [RFC 2…4]
4. Riziko úmrtnosti a nemocnosti v období extrémních veder, zejména pro zranitelné městské populace a ty, kteří pracují venku v městských nebo venkovských oblastech [RFC 2 a 3]
5. Riziko nedostatku potravin a rozpadu potravinových systémů vázané na oteplování, sucho, záplavy a proměnlivost srážek včetně extrémů, zejména pro chudší obyvatelstvo ve městském a venkovském prostředí [RFC 2…4]
6. Riziko ztráty obživy a příjmů ve venkovských oblastech z důvodu nedostatečného přístupu k pitné a závlahové vodě a snížení zemědělské produktivity, zejména pro zemědělce a pastevce s minimálním kapitálem v semiaridních oblastech [RFC 2 a 3]
7. Riziko ztráty mořských a pobřežních ekosystémů, biodiverzity a ekosystémových statků, funkcí a služeb, které poskytují pro životní podmínky na pobřeží, zejména pro rybářská společenství v tropech a v Arktidě [RFC 1, 2 a 4]
8. Riziko ztráty pozemských a vnitrozemských vodních ekosystémů, biologické rozmanitosti a ekosystémových statků, funkcí a služeb, které poskytují pro životní podmínky [RFC 1, 3 a 4]

Řada klíčových rizik představuje specifické výzvy pro nejméně rozvinuté země a zranitelné komunity, vzhledem k jejich omezené schopnosti se s těmito riziky vyrovnat.

Zvýšené úrovně oteplování zvyšují pravděpodobnost závažných, všudypřítomných a nevratných dopadů. Naopak omezením rychlosti a rozsahu změny klimatu lze celkové riziko dopadů změny klimatu snížit.

Výše uvedený text je stručným výtahem ze Shrnutí pro politiky.

Celé Shrnutí pro politiky v angličtině