Jak omezit změnu klimatu
Přednáška a panelová diskuse k třetí části Páté hodnotící zprávy IPCC
Na základě závazků přijatých na konferenci v Cancunu, je očekáván růst teplot v rozmezí 3,7 až 4,8 °C. Výrazné změny v investičních strategiích nutné pro omezení globálního oteplení na 2 °C by znamenaly pouze nepatrné snížení spotřeby v průběhu celého 21. století.
Přednáška a navazující panelová diskuse proběhly na půdě Akademie věd ČR v souvislosti s vydáním další části Páté hodnotící zprávy IPCC (AR5). Akci uspořádaly Komise pro životní prostředí AV ČR, Klimatická koalice a Informační centrum OSN v Praze ve spolupráci s nadací Heinrich-Böll-Stiftung Praha.
Příspěvek Pracovní skupiny III (WGIII), která se věnovala možnostem zmírnění změny klimatu (mitigace), je již třetí zveřejněnou částí Páté hodnotící zprávy. První část byla zveřejněna již na konci září loňského roku, druhá část na konci března letošního roku.
Úvod
Na úvod vystoupila velvyslankyně Peru, paní Marita Susana Landaveri Porturas, jako zástupkyně země, která bude hostit následující zasedání IPCC. Peruánská vláda má jednáních IPCC velký zájem, kvůli velké citlivosti své země na změnu klimatu. IPCC vyjmenovalo 9 kategorií zemí z hlediska ohrožení změnou klimatu, Peru spadá do 7 z těchto 9 kategorií. Peru se proto snaží být zodpovědnou zemí z hlediska klimatu a přistoupilo k celé řadě opatření na zmírnění změny klimatu, mimo jiné zvýšení podílu OZE na 40 % do roku 2021.
Přednáška
Následovala hlavní přednáška. Jim Skea, místopředseda Pracovní skupiny III Mezivládního panelu pro změnu klimatu a profesor na Imperial College London, ve své prezentaci shrnul hlavní závěry Pracovní skupiny III, které byly zveřejněny v neděli 13. 4. 2014 v Berlíně.
Zpráva WGIII nese název Změna klimatu 2014: Zmírnění změny klimatu. Kromě kompletní zprávy v rozsahu cca 1500 stran WGIII vypracovala Technické shrnutí v rozsahu asi 100 stran a 30stránkové Shrnutí pro politiky. Celá zpráva byla transparentně recenzována jak odborníky, tak vládami zúčastněných zemí, aby byla zajištěna kvalita a komplexnost. Samotné Shrnutí pro politiky bylo řádek po řádku schváleno zástupci vlád na 12. zasedání WGIII v Berlíně ve dnech 7. až 12. dubna 2014.
Smutnou skutečností je, že i přes zavádění politik na snížení emisí CO2, rostou emise v posledním desetiletí rychleji, než dříve. Hlavní podíl na růstu mají země v kategorii vyšších středních příjmů na osobu. Ve skupině zemí s vyššími příjmy sice emise klesají, avšak při zahrnutí emisí svázaných s výrobou importovaného zboží se jedná spíše o stagnaci (týká se celé skupiny států, nikoli jednotlivých zemí).
Růst emisí je dlouhodobě způsoben růstem populace a růstem HDP na osobu. Zejména růst HDP na osobu v poslední dekádě výrazně vzrostl. Opačným směrem působí snižování energetické intenzity HDP. Ke změně trendu došlo pouze u energetiky, kde v posledních třech dekádách minulého století uhlíková náročnost klesala, zatímco v první dekádě tohoto století stoupla.
Závazky z Cancunu jsou nedostatečné
Bez dodatečných opatření, tj. pouze na základě závazků přijatých na konferenci v Cancunu, je očekáván růst teplot v rozmezí 3,7 až 4,8 °C. Omezení růstu obsahu CO2ekv v atmosféře na 450 ppm, a tedy globálního oteplení na úrovni 2 °C, by znamenalo výrazné změny v investičních strategiích. Důsledkem by bylo snížení spotřeby o 1,7 % (1 %–4 %), v roce 2030, o 3,4 % (2 % až 6 %) v roce 2050 a o 4,8 % (3 %–11 %) do roku 2100 ve srovnání s výchozí hodnotou (která v průběhu století vzroste o 300 % až 900 %). To odpovídá snížení růstu spotřeby v průběhu 21. století o 0,06 (0,04–0,14) procentních bodů za rok (ve vztahu k ročnímu růstu spotřeby, který je odhadován mezi 1,6 % a 3 %). Odhady nákladů však nezahrnují ani výhody zmírnění změny klimatu (snížení dopadů) ani další výhody (např. vylepšení místní kvality ovzduší).
Názory panelistů
V navazující panelové diskusi nejdříve Bedřich Moldan a Michal Ščasný z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy vyjádřili svůj názor na aktuální zprávu. Následně všichni odpovídali na dotazy z publika.
Michal Ščasný označil celou zprávu IPCC za vynikající zdroj informací a shrnutí relevantní literatury. Za jedno z nejdůležitějších sdělení považuje, že oddalování bude zvyšovat problémy a nebude možno dosáhnout cíle 450 ppm, tj. oteplení do 2 °C. Dohoda z Cancúnu by měla být považována za základní scénář (= nikoli mitigační). Zajímavé je, že dodatečné náklady jsou zanedbatelné, zhruba jeden rok zpoždění spotřeby. Není přitom pravda, že základní scénář je bez nákladů, jsou tam náklady – negativní dopady nicnedělání. Je otázka, zda jsou zahrnuty pozitivní přínosy. Je nutno pečlivě zvažovat investice, aby nezakonzervovaly špatný stav, jako v případě českých železnic, kde i přes obrovské investice bylo dosaženo max. rychlost jen 160 km/h, zatímco v Německu je to až 250 km/h. Strategie by měla být pružná, důležité jsou aktivity zaměřené na změnu chování.
Bedřich Moldan považuje za hlavní v zásadě dva body. Především urgentnost, naléhavost – oddálení bude nejen nebezpečné, ale i velice nákladné. Druhým důležitým bodem je zvětšení transparentnosti celého procesu. Pro veřejnost je klíčové, aby bylo jasné, že celý proces je maximálně transparentní. Souhlasí, že ekonomické výpočty by měly být doplněny o pozitivní benefity, aby na jedné straně byly náklady a na druhé přínosy z omezování globálního oteplování.
Odpovědi na vybrané dotazy
Dotaz: Často slýcháme jen o nákladech, ale opatření pro omezení změny klimatu mohou být ekonomickou příležitostí.
Skea – Je jasné, že co je pro jednoho náklad, je pro jiného příjem = ekonomická příležitost. Je to otázka mezinárodní soutěže. Kdo dokáže postřehnout příležitost a využít ji, může získat ekonomickou výhodu. Lidé (soukromý sektor) však investovat nebudou, pokud politici (veřejný sektor) nevyšlou jasný signál.
Ščasný – Někdy může vzniknout problém, například rozdělení nákladů na úsporná opatření mezi nájemce a nájemníka – oba mají různé priority, nájemník nechce platit vysoké účty, ale ani jedna strana nemá zájem příliš investovat do úsporných opatření.
Moldan – Většina opatření je výhodných z dlouhodobého hlediska, investovat je však nutno dnes. Kromě toho, jak bylo zmíněno v přednášce, prognózy za rok 2050 jsou velmi mlhavé. Je přitom spousta lidí, které dlouhodobý pohled nezajímá.
Dotaz: Jak se Vy nebo IPCC díváte na jadernou energetiku, nebo otázku jaderné fúze, ve zprávě je o nich jen málo zmínek. Před lety AR4 doporučovala různé snížení emisí pro rozvinuté a rozvojové země, jak je to dnes?
Skea – IPCC nemá vlastní výzkum, pouze hodnotí výzkumné práce jiných, podíl jádra ve zprávě odpovídá jeho podílu v těchto publikacích. Fúze se ve zprávě neobjevuje, vypadá to totiž, že do poloviny století nebude tato technologie dořešena.
Doporučení pro jednotlivé země – my nedáváme doporučení, poskytujeme data, na jejichž základě politici mohou rozhodovat. Hledáme nejlevnější/nejjednodušší řešení – jak rozvrstvit aktivity, pokud chceme omezit globální dopady.
Dotaz: Myslíte, že vývoj bude směřovat spíše k decentralizované energetice?
Skea – Na jedné straně Německo investuje do OZE a většinou decentralizovaných řešení. Naopak v Británii to takto to nefunguje – obecně na komunální úrovni mají nižší pravomoci. Je proto možné, že u nás i OZE budou fungovat na centralizovaném modelu (obrovské větrné farmy…). Diskutujeme o různých modelech prodeje, například i o možnosti, že elektřina v určitých chvílích nebude [v požadovaném množství].
Ščasný – K decentralizaci by měly přispět chytré sítě a měřidla. Zatím exituje směrnice, na jejímž základě bude povinnost montovat tato chytrá měřidla. Otázka, která souvisí s chytrými sítěmi a decentralizací, je rozvoj elektromobility.
Moldan – Nejsem expert na technologické otázky. Co jsem však viděl v různých studiích – decentralizace v ČR i v UK probíhá velmi rychle a má podporu veřejnosti. Nezmiňuji Indii a další rozvíjející se země, kde jsou jiné cíle podpory energetického sektoru a zdrojů, protože spousta lidí na venkově vůbec nemá elektřinu. Rozvíjíme-li decentralizovaný systém, jdou náklady dolů. Zvláště pokud je to podpořeno rozvojem komunikačních technologií.
Dotaz: Jistě víte, že je problém dosáhnout jakékoli mezinárodní dohody. Už léta slyšíme, že další COP bude úspěšný a pořád nic. Proto si myslím, že jsou důležité individuální politiky jednotlivých států. Můžete uvést příklady zemí, které považujete za úspěšné v řešení otázek klimatu?
Skea – Každá země bude tvrdit, že oni mají tu nejskvělejší politiku (Německo, Británie…). Pokud se snažíme být neutrální, je zajímavým příkladem Čína. Scénáře počítají se zlomem v produkci emisí mezi lety 2020 a 2050. Zajímavé plány jsou i v jednotlivých státech USA.
Moldan – Vývoj bude záviset na tom, jak se budou chovat jednotlivci a jednotlivé firmy. Kontrast mezi chováním jednotlivých firem a jednotlivců a tím, co říká vláda, je někdy obrovský. Nemáme jen přístup shora dolů, ale i zdola nahoru. V souvislosti s tím, co zaznělo v Německu – stále více bude záviset na tom, co budou dělat lidé. Vlády sledují, co chtějí lidé.
Celé Shrntí pro politiky (anglicky)
Webové stránky Pracovní skupiny III
The lecture and the following panel discussion took place following the release of third part of IPCC fifth assessment report (AR5) which was published in Berlin a day before. The event was organized by the Commission for the Environment of the Academy of Sciences of the Czech Republic, Climate Coalition, and the United Nations Information Centre in Prague in cooperation with the Heinrich-Böll-Stiftung Prague.
