Fyzikální základy změny klimatu 2013

Hlavní teze ze Shrnutí pro politiky Pracovní skupiny I IPCC
Datum: 12.10.2013  |  Autor: Ing. Bronislav Bechník, Ph.D.

Nejnovější Pátá hodnotící zpráva IPCC přináší nová zjištění Mezivládního panelu pro změnu klimatu, která posilují hypotézu, že lidské aktivity jsou hlavní příčinou změny klimatu. Nejvýznamnější je příspěvek emisí CO2 ze spalování fosilních paliv, následují emise CO2 způsobené změnou využívání půdy.

Příspěvek Pracovní skupiny I k Páté hodnotící zprávě IPCC (AR5) bere v úvahu nové důkazy o změně klimatu založené na řadě nezávislých vědeckých analýz sledování klimatického systému, paleoklimatických archivů, teoretického studia klimatických procesů a simulací s využitím klimatických modelů. Navazuje na příspěvek Pracovní skupiny I ke Čtvrté hodnotící zprávě IPCC (AR4) a zahrnuje nové poznatky výzkumu.

Toto Shrnutí pro politiky (SPM)sleduje strukturu Zprávy Pracovní skupiny I. Text je založen na sérii zastřešujících zvýrazněných závěrů, které dohromady poskytují stručné shrnutí. Hlavní sekce jsou uvedeny stručným odstavcem psaným kurzívou, který nastiňuje metodologický základ hodnocení.

Stupeň důvěry v platnost klíčových zjištění v rámci tohoto hodnocení je založen na vyhodnocení podkladových vědeckých poznatků, které provedl tým autorů, a je vyjádřen jako kvantitativní míra věrohodnosti (od velmi nízká po velmi vysoká), a je-li to možné i pravděpodobnostně s kvantifikovanou úrovní spolehlivosti (od mimořádně nepravděpodobné po prakticky jisté). Důvěra v platnost každého zjištění je založena na druhu, množství, kvalitě a vnitřní soudržnosti příslušných důkazů a podkladů (tedy dat, mechanistického porozumění, teorií, modelů a expertních odhadů) a na míře jejich shody. Pravděpodobnostní odhady kvantifikované míry nejistoty jednotlivých zjištění jsou založeny na statistické analýze pozorovaných hodnot nebo modelových výsledků případně obojího, nebo na expertních odhadech. Kde je to vhodné, jsou zjištění formulována jako vyjádření faktů bez užití kvantifikátorů nejistoty.

Podklady pro níže uvedená shrnující tvrzení lze nalézt v podkladové zprávě a v Technickém shrnutí.

Scénáře

Pro Pátou hodnotící zprávu (AR5) byly definovány čtyři scénáře označené podle přibližného celkového radiačního působení v roce 2100 oproti roku 1750:

  • RCP2.6 – 2,6 W/m2 – výrazné snížení koncentrace CO2 v atmosféře
  • RCP4.5 – 4,5 W/m2 – stabilizace koncentrace CO2 na nižší úrovni
  • RCP6.0 – 6,0 W/m2 – stabilizace koncentrace CO2 na vyšší úrovni
  • RCP8.5 – 8,5 W/m2 – bez omezení emisí

Při porovnávání různých numerických modelů je nutno uvedené hodnoty brát jako orientační, protože radiační působení od dílčích vlivů se v jednotlivých modelech liší.

V případě RCP6.0 a RCP8.5 radiační působení nedosáhne vrcholu do roku 2100, v případě RCP2.6 dosáhne vrcholu a dále bude klesat a v případě RCP4.5 se kolem roku 2100 stabilizuje. Každý RCP poskytuje regionálně rozlišené datové řady změn užívání půdy a sektorové emise vzdušných polutantů a specifikuje roční koncentrace skleníkových plynů a antropogenních emisí až do roku 2100. Scénáře RCP jsou založeny na kombinaci modelů integrovaného posuzování, jednoduchých klimatických modelů, atmosférické chemii a modelech globálního uhlíkového cyklu, nezahrnují však všechny emise, zejména aerosoly.

Hlavní závěry

Oteplování klimatického systému je jednoznačné, přičemž od roku 1950 mnohé pozorované změny jsou bezprecedentní v průběhu desetiletí až tisíciletí. Atmosféra a oceán se zahřály, množství sněhu a ledu se zmenšilo, hladina moře stoupla, a koncentrace skleníkových plynů vzrostly.

V každé z posledních tří dekád byla teplota zemského povrchu vyšší, než v dekádě předešlé, a zároveň vyšší, než v kterékoli dekádě od roku 1850. Na severní polokouli bylo období 1983 až 2012 pravděpodobně (likely) nejteplejší 30leté období za posledních 1400 let (střední důvěryhodnost).

Zvyšování teploty oceánu dominuje v růstu energie akumulované v klimatickém systému, podílí se na 90 % energie nahromaděné v období 1971 až 2010 (vysoká spolehlivost). Je prakticky jisté, že se vrchní vrstvy oceánu (0 až 700 m) v uvedeném období oteplily. Je pravděpodobné, že se oteplily i v období od roku 1850 do roku 1971.

Během posledních dvou desetiletí došlo k úbytku hmotnosti ledového příkrovu Grónska a Antarktidy. Pokračuje úbytek ledovců téměř po celém světě a mořského ledu v Arktidě a nadále klesá rozsah jarní sněhové pokrývky na severní polokouli (vysoká spolehlivost).

Rychlost vzestupu mořské hladiny od poloviny 19. století byla větší než průměrná rychlost v průběhu posledních dvou tisíciletí (vysoká spolehlivost). V období 1901–2010 se průměrná globální hladina moře zvýšila o 0,19 [0,17–0,21] m.

Atmosférické koncentrace oxidu uhličitého (CO2), metanu a oxidu dusného se zvýšily na úrovně nevídané v předchozích nejméně 800 000 letech. Koncentrace CO2 se zvýšila o 40 % od doby před průmyslovou revolucí, především z emisí z fosilních paliv a sekundárně v důsledku změny ve využívání půdy. Oceány absorbovaly asi 30 % antropogenního oxidu uhličitého, což způsobuje okyselení oceánu.

Celkové radiační působení je pozitivní a vedlo ke zvýšení energie v klimatickém systému. Největší podíl na celkovém radiačním působení je způsoben zvýšením koncentrace CO2 v atmosféře od roku 1750.

Lidský vliv na klimatický systém je zřejmý. Dokládají to rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, pozitivní radiační působení, pozorované oteplování, a porozumění klimatickému systému.

Od předchozí hodnotící zprávy se klimatické modely zlepšily. V kontinentálním měřítku modely reprodukují teploty zemského povrchu a jejich trendy v průběhu mnoha desetiletí, včetně rychlejšího oteplování od poloviny 20. století a ochlazení po velkých sopečných výbuších (velmi vysoká spolehlivost).

Modelové studie i pozorování teplotních změn, klimatické odezvy a změn v energetické bilanci Země společně potvrzují rozsah globálního oteplování v odezvě na minulé i budoucí radiační působení.

Vliv člověka byl zjištěn u oteplování atmosféry a oceánu, u změn v globálním koloběhu vody, u redukce sněhu a ledu, u stoupání globální hladiny moře, a u změn některých klimatických extrémů. Průkaznost lidského vlivu vzrostla od předchozí hodnotící zprávy (AR4). Je vysoce pravděpodobné, že vliv člověka je dominantní příčinou pozorovaného zvýšení teplot od poloviny 20. století.

Další emise skleníkových plynů způsobí další oteplování a změny všech složek klimatického systému. Omezování změny klimatu bude vyžadovat značné a trvalé snížení emisí skleníkových plynů.

Změna globální povrchové teploty oproti průměru let 1850 až 1900 pravděpodobně přesáhne 1,5 °C pro všechny scénáře RCP kromě RCP2.6. Vzestup teploty o více než 2 °C je pravděpodobný u scénářů RCP6.0 a RCP8.5 a je spíše pravděpodobný než ne u scénáře RCP 4.5. Oteplování bude pokračovat i po roce 2100 podle všech scénářů s výjimkou RCP2.6. Oteplování bude nadále vykazovat kolísání v rámci let až dekád a nebude regionálně uniformní.

Změny v globálním koloběhu vody v reakci na oteplování v průběhu 21. století nebudou jednotné. Kontrast srážek mezi mokrými a suchými regiony a mezi mokrými a suchými obdobími se zvýší, i když mohou existovat regionální výjimky.

Oteplování oceánů bude v průběhu 21. století pokračovat. Teplo bude pronikat z povrchu do hlubších vrstev a ovlivní oceánské proudění.

Je velmi pravděpodobné, že jak bude v průběhu 21. století globální průměrná povrchová teplota stoupat, bude se arktický mořský ledový příkrov nadále zmenšovat a ztenčovat a jarní sněhová pokrývka na severní polokouli se bude snižovat. Globální objem ledovců se bude dále snižovat.

Globální úroveň hladiny moře bude v průběhu 21. století nadále stoupat. Podle všech RCP scénářů rychlost vzestupu hladiny moře bude velmi pravděpodobně vyšší, než v letech 1971 až 2010 v důsledku zvýšeného oteplování oceánů a zvýšené ztráty hmoty ledovců a ledových příkrovů.

Změna klimatu bude mít vliv na procesy uhlíkového cyklu, který ještě zhorší nárůst CO2 v atmosféře (vysoká spolehlivost). Další zachycování CO2 v oceánech zvýší jejich okyselení.

Kumulativní emise CO2 do značné míry určují průměrné globální oteplení povrchu na konci 21. století a dále. Většina aspektů změny klimatu bude přetrvávat po mnoho staletí, i když se emise CO2 zastaví. Z toho vyplývá zásadní zodpovědnost za změny klimatu způsobené emisemi CO2 v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

 
English Synopsis
Climate Change 2013: The Physical Science Basis

IPCC Working Group I is pleased to announce the launch of the new website as part of the Working Group I contribution to the IPCC Fifth Assessment Report.

 

Hodnotit:  

Datum: 12.10.2013
Autor: Ing. Bronislav Bechník, Ph.D.   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (4 příspěvky, poslední 26.12.2014 00:29)

Mohlo by vás také zajímat


Kam dál


Témata 2018

Slunce v domě on-line

Stav nabití BAT:--- %
Roční soběstačnost:--- %

Partneři - Obnovitelná energie

logo HOTJET
logo FENIX
logo VIESSMANN

Spolupracujeme

logo Česká peleta

Doporučujeme

 
 

Aktuální články na ESTAV.czPražští radní podpořili zbourání Libeňského mostu, schválit záměr musí zastupitelstvoProč se bránit výskytu tepelných mostů? Mohou způsobit i plísně. Jsou i další důvodyPardubice dojednaly odkup pozemků pro autobusový terminálVystrojený vrt kolektorem je jednou z nejdůležitějších částí systému XI.