Příspěvek se zabývá procesem hoření kusového dřeva v ohništích lokálních spotřebičů. Článek pojednává o hoření dřeva v ohništích malých výkonů pohybujících se v jednotkách až desítkách kW. Takový proces hoření má cyklický charakter a to, co nejvíce zajímá uživatele spalovacího zařízení je četnost přikládání paliva do ohniště. V článku jsou definovány základní pojmy jako je křivka vyhořívání a rychlost hoření, které mají s četností přikládání úzkou souvislost.

Při řešení problematiky nakládání s domovními odpady je stále potřebnější zabývat se možnostmi třídění složek odpadu. Systémy, používané pro nakládání s odpady, by již neměly pohlížet na odpad jako na jednolitou hmotu, ale měly by stanovit způsob nakládání s jednotlivými složkami. Jednou z těch složek, jejíž množství v domovním odpadu a surovinová hodnota patří k nejvýznamnějším, je bioodpad.

Druhá část článku popisuje nové možnosti využití oxidu uhličitého, zejména jeho aplikaci jako suroviny pro moderní chemické syntézy i substance pro akumulaci energie z obnovitelných zdrojů. Vyjadřuje se rovněž skepticky k efektu ukládání CO₂ do geologických struktur.

Kolébkou energetických družstev je Skandinávie. Družstevní princip v energetice využívá rovněž Německo, začíná se prosazovat v Austrálii, USA, Kanadě, ve Velké Británii a dalších zemích. V Dánsku bylo družstevní vlastnictví jedním z klíčových faktorů úspěšného rozvoje obnovitelné energie v této zemi.

O oxidu uhličitém se v současnosti nejčastěji hovoří jako o obtížném odpadu, kterého je třeba se nějak zbavit. Jedná se přitom mnohdy o diskutabilní návrhy (například CCS) spojené s vysokými náklady a nejistým efektem. Racionální přístup v duchu moderních trendů však představuje snaha o jeho materiálové využití. První část článku se zabývá základnmí vlastnostmi a přehledem tradičních možností technického využití oxidu uhličitého.

Příspěvek se zabývá obecným popisem kotlů a jejich základním členěním na základě využívaných paliv a hlavních konstrukčních rozdílů. Pro jednotlivé skupiny kotlů jsou zde uvedeny obecné popisy a vlastnosti, největší důraz je kladen na vodotrubnaté kotle pro spalování tuhých paliv a popis roštových systémů.

Kolébkou energetických družstev je Skandinávie. Družstevní princip v energetice využívá rovněž Německo, začíná se prosazovat v Austrálii, USA, Kanadě, ve Velké Británii i jinde. V Dánsku bylo družstevní vlastnictví jedním z klíčových faktorů úspěšného rozvoje obnovitelné energie v této zemi. Energetická družstva jsou nejlepším způsobem propagace obnovitelných zdrojů energie a energetické soběstačnosti.

Příspěvek se zabývá základní rozdělením paliv a jejich členěním na základě různých hledisek. Jsou zde uvedeny základní palivové charakteristiky, které se běžně u paliv stanovují. V závěru jsou uvedeny obecné vlastnosti nejdůležitějších energetických paliv a stručná charakteristika spalování.

V roce 2010 bylo na tuzemský trh dodáno přes 80 tisíc malých spalovacích zařízení na pevná paliva. Z toho bylo 24 tisíc krbových a kamnových vložek, 50 tisíc krbových kamen, necelých 5 tisíc kuchyňských sporáků a přes 1 tisíc kamen lázeňských. Zhruba 50 % těchto zařízení je z dovozu. Teplovodními výměníky je osazeno 15–20 % prodaných topidel.