Pelety a automatické kotle – popis trhu ke konci roku 2013
Trh s dřevěnými peletami rostl, což je pochopitelné díky návaznosti na růst trhu s kotli a kamny na biomasu. Naopak trh s agropeletami postupně upadá. Pelety ze zemědělské produkce, resp. agroplety jsou zcela jiný typ paliva, nežli dřevní pelety. Jde o průmyslové palivo, které se ve většině případů nehodí pro vytápění domácností.
V roce 2013 pokračuje rozvoj trhů s ušlechtilými palivy na bázi biomasy v ČR i zahraničí. V letošní sezoně se významněji neprojevily každoroční rozdíly mezi letní a zimní cenou pelet. Cena vstupů pro výrobu pelet a briket se výrazněji navýšila, stejně jako výsledný produkt. Trh s dřevěnými peletami rostl, což je pochopitelné díky návaznosti na růst trhu s kotli a kamny na biomasu. Naopak trh s agropeletami postupně upadá.
V prvním případě (dřevní pelety) pomáhá růstu a stabilizaci silná základna a „předloha“ ze zahraničí společně s národními dotačními programy typu Zelené úsporám nebo kotlíkových dotací. Ve druhém případě (agropelety) naopak přispívá k útlumu trhu končící podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pelety si do českých domácností a firem našly cestu již před několika lety. Odhaduje se, že kotle nebo kamna na pelety jsou v České republice využívány k vytápění asi 15 tisíc domů nebo bytů.
Co jsou kvalitní pelety a jak je poznat?
Kvalitní dřevní peleta musí být na první pohled světlá, pokud možno stálé barvy. Také by se neměla příliš drolit, to by značilo nekvalitní výrobu. To je však jen vizuální dojem. Pokud si chceme být jisti, že máme kvalitní peletu, musíme hledat značku kvality neboli certifikát. Pro dřevní pelety je to jednoznačně označení ENplus, které je rozšířeno po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. S ENplus dostává zákazník stále stejnou vysokou kvalitu, kterou hlídají přísné normy i auditoři. U nás se pod ENplus vyrábí asi 70 % všech dřevěných pelet, celosvětově asi polovina. Největší podíl kvalitních ENplus pelet mají v Rakousku a Německu, tam jejich výroba přesahuje 90 % celkové produkce.
U nekvalitních pelet musíme očekávat problémy při spalování. Obsahují totiž látky, které v peletách nejsou povoleny, například příliš velké množství popela, kůry, průmyslových lepidel, barev a podobně. Také se obvykle drolí a mají nižší výhřevnost.
Z laického pohledu můžeme popsat dřevní peletu jako slisovaný váleček čistých pilin bez kůry. Žádné další příměsi nemá obsahovat. Je to vymyšleno tak, že piliny drží pohromadě pouze díky vysokému tlaku a teplotě při lisování. Také pomáhá lignin, který funguje jako přírodní lepidlo a je přirozenou součástí každého dřeva. Hlavní výhodou pelet je bezobslužné topení, pelety mají průměr 6 nebo 8 mm a peletové kotle nebo kamna si je samy umějí přikládat.
Tyto parametry hlídá celoevropský certifikační systém ENplus, jehož logo můžeme najít na 70 % vyrobených českých pelet. Certifikace ENplus dělí pelety do tří tříd: ENplus A1, ENplus A2, EN B. Pelety různých tříd se liší svými vlastnostmi a také původem dřeva, ze kterého byly vyrobeny. Pelety ENplus A1, doporučené pro domácí používání, mají tyto vlastnosti:
- výhřevnost nad 16,5 MJ/kg
- vlhkost do 10 %
- obsah popela do 0,7 %
- podíl jemných částic (odrol) do 1 %
Původ dřeva | ENplus A1 | ENplus A2 | EN B |
---|---|---|---|
Kmenové dříví | |||
Chemicky neošetřené zbytky z dřevozpracujícího průmyslu | |||
Kůra | |||
Lesní těžební zbytky | |||
Celé stromy bez kořenů | |||
Chemicky neošetřené použité dřevo | |||
Lesní, plantážové a další surové dřevo | |||
Dřevo z demolic budov nebo jiných staveb | Jeho použití je vyloučeno. |
Použití pelet s označením ENplus tvoří nad 50 % všech pelet v EU
(žlutě označeny státy, které dosud přijaly jednotný systém kvality ENplus)
Systém ENplus ověřuje u dřevěných pelet shodu s normou ČSN EN 14961-2 a některé další nadstavbové veličiny, např. teplotu tání popele. Celkem hlídá 20 parametrů, které jsou podrobně popsány v článku o certifikace ENplus.
Ještě stojí za zmínku, že podobným způsobem se vyrábějí i dřevěné brikety, ty je však nutné přikládat ručně, nahrazují nám tím vlastně dřevěná polínka a dá se s nimi topit třeba v krbech. Jiným typem paliva jsou rostlinné pelety, tzv. agropelety, tedy pelety vyrobené z jiné nežli dřevní biomasy. Agropelety jsou spíše průmyslovým palivem s několika výjimkami v podobě speciálních kotlů na jejich spalování. Ve většině dostupných kamen a kotlů s nimi však topit nelze.
Potenciál výroby rostlinných pelet
Pelety ze zemědělské produkce, resp. agroplety jsou zcela jiný typ paliva, nežli dřevní pelety. Jde o průmyslové palivo, které se ve většině případů nehodí pro vytápění domácností. Obsahují příliš mnoho nespalitelných látek, v kotlích tvoří tvrdé povlaky, které je mohou dokonce poničit. Pouze výjimečně se dají některé rostlinné pelety spalovat i v menších kotlích. Tyto kotle jsou však dražší a jsou určeny těm, kteří mají k takovému palivu přístup – rostlinné pelety je totiž v malém množství a použitelné kvalitě problém sehnat. Uplatňují se tudíž nejčastěji při výrobě elektřiny a tepla v teplárnách. Jejich potenciál je teoreticky obrovský, vše ale určuje prodejní cena. Volné zemědělské půdy má ČR dostatek, je však pravdou, že rozvoj výroby rostlinných pelet začal i skončil s dotacemi, které jsou nyní zrušeny. Velkým odběratelům se již agropelety nevyplatí vykupovat, klesá tedy i jejich výroba.
Uplatnění agropelet ve vytápění domů naráží na několik problémů:
- každá výrobní várka je jiná, tak jako je jiné složení sena, slámy a dalších rostlin,
- neexistuje jednotný trh, zákazník pak složitě shání agropelety od výrobců, kteří vyrábějí například jen dva měsíce v roce, a kupuje v podstatě neznámé palivo, protože v agropeletě může být slisováno cokoliv,
- agropelety nejdou spalovat v žádných peletových kamnech, okamžitě se se zvýšeným obsahem popele zanese hořák, na kterém se popel navíc zapeče,
- přes zimu, kdy je nejvyšší potřeba paliva, agropelety pro maloodběratele na trhu téměř neexistují, sláma a seno je totiž k dispozici po žních,
- agropelety mají několikanásobně více popele nežli dřevní pelety, to způsobuje v kotlích problémy a přináší zvýšené nároky na obsluhu,
- u agropelet neexistuje komfort v dopravě, tedy snadné nafoukání cisternou, nejsou ani 15kilové sáčky, maximálně jednotunové pytle typu big-bag,
- některé druhy agropelet jdou spalovat odhadem ve 2 % modelů kotlů, které jsou na trhu k dostání, jejich pořizovací cena je však dvakrát dražší.
Zákazník musí vybírat opravdu pečlivě a hlavně si položit otázku: opravdu budu ochoten každou sezonu agropelety shánět a řešit jejich kvalitu?
Jakou úlohu hraje biomasa ve vytápění domácností
V České republice má biomasa ze všech OZE tradičně nejvyšší zastoupení. Tvoří 63 % ze všech ostatních OZE. Toto procento zahrnuje průmyslové i domácí využití, výrobu tepla i elektřiny, a není v něm započítán bioplyn a kapalná biopaliva, což je však také biomasa.
Vytápění domácností je na všech OZE zastoupeno asi z 35 %, v tomto podílu je započítána i výroba tepla z biomasy v teplárnách, které pak domácnosti zásobují. Nejvyužívanějším palivem je zde dřevní štěpka.
V českých kotelnách v domácnostech se spálí asi 50 tisíc tun dřevních pelet ročně, tedy asi 0,7 % ze všech OZE, a několikanásobně více palivového dřeva, které je nejvyužívanějším dřevěným palivem u nás. Kolik se ho vlastně spálí, nikdo pořádně neví. Agropelety se využívají ve stále nižší míře, nalézt je můžeme především ve vytápění zemědělských podniků.
Kde končí české pelety
České republika je zatím ve výrobě pelet čistým exportérem. Asi dvě třetiny domácí výroby pelet putují do sousedních zemí a Itálie či Švýcarska. Problém určitě není v nedostatku pelet, ale v zatím malém množství peletových kotlů v domácnostech. Srovnejme to s podobně lidnatým, rozlehlým i zalesněným Rakouskem: oproti jejich 100 tisícům peletových kotlů jich u nás máme nainstalovaných odhadem jen 15 tisíc. Oproti nám totiž v Rakousku začal rozvoj pelet asi s devítiletým předstihem, a je to znát. Nikdy se tam masivně nevytápělo uhlím, tamější domácnosti mají bližší vztah k ekologii a lokální produkci a velkým impulzem bylo i skoro třínásobné zdražení topného oleje, který se v Rakousku k vytápění hojně používal.
U nás se peletové vytápění rozvíjí pozvolna, každý rok se nainstalují v průměru dva tisíce nových peletových kotlů, stále však přetrvává možnost nakupovat dosud levné uhlí. Také je třeba dodat, že obrovský peletový boom by byl spíše ke škodě věci, takto se trh sám přizpůsobuje a stabilizuje. Výrobní kapacity kopírují a reagují na poptávku a distributorům pelet stabilně roste zákaznická základna.
Vyšší vývozy pelet zajišťují dobrý rozvoj výrobních technologií, větší objemy výroby umožňují nové investice. Výroba pelet je svázána se stavebnictvím. Pelety se vyrábějí z vedlejšího produktu z pil, které vyrábějí hlavně trámy a prkna. Piliny vznikají celoročně a pily se jich musejí pravidelně zbavovat. Řetězec končí u peletáren, které celoročně vyrábějí pelety a musejí je pravidelně prodávat. To, co neuplatní na českém trhu, nabídnou k vývozu. Dlouhé exportní vzdálenosti jim však snižují marže. Takže většina výrobců preferuje dodávat pelety lokálně, teprve přebytky se vyvážejí.
Letní a zimní ceny pelet
Zatímco na jaře a v létě je dostatek suroviny a tepla pro sušení, v zimě spousty zbytkové dřevní hmoty spotřebují samotní pilaři pro vytápění svých areálů, řada malých výrobců pelet výrobu v zimních měsících utlumuje, protože jim stoupají náklady a nemají jistotu v kvalitě a plynulosti dodávek suroviny. Tedy u některých výrobců produkce klesá na polovinu oproti letním měsícům, zatímco spotřeba stoupá na několikanásobek. V zimě se také zákazníci mohou potkat s horší kvalitou pelet, jelikož chybí nejkvalitnější surovina: Smrkovou vlákninu nahrazuje borovice, proces sušení je náročnější a pelety mohou být u některých producentů křehčí, tedy s vyšší odrolem.
Vyšší zimní ceny také lákají dovozce, kterým se v zimě vyplácí pelety dovážet například ze zemí východní Evropy. To vede ke kolísání v kvalitě pelet, protože dovezené pelety se obvykle nevyrovnají stabilní kvalitě českých pelet, které odpovídají evropským normám.
Okrajově se také projevuje fakt, že zatímco v Česku v současnosti přibývá okolo 2 000 peletových instalací ročně, v Rakousku se ročně nainstaluje přes 10 000 nových kotlů a tito noví zákazníci nenakupují obvykle až na jaře, ale zvednou poptávku již v sezóně. V Rakousku již nové výrobní kapacity produkce pelet nevznikají a než si trh zvykne na vyšší domácí spotřebu, chvíli to trvá.
Dřevěných pelet jako celku je dost, ale různé vlivy během roku způsobují, že nejpozději po vánočních odstávkách a vinou zimního počasí se snižují zásoby a výroby zejména kvalitních pelet napříč Evropou. Toto období trvá 2 až 3 měsíce a opakuje se mimo teplých zimních měsíců každý rok. Není proti němu jiné obrany než předzásobit se. To se týká jak spotřebitelů, tak obchodníků.
Samozřejmě vysoká poptávka razantně zvyšuje ceny, výrobci a prodejci pelet v tomto období realizují podstatné roční zisky a i nákupčí, pokud peletu nutně potřebují, zaplatí prakticky cokoliv. Není možné nechat zákazníky typu budov veřejné správy, nemocnic, škol, apod. bez topení. Tento jev není u nás ani v jiných zemích neobvyklý a je v podstatě zdravý, podporuje racionální chování spotřebitelů: pro menší zákazníky rozkládá distribuci na léto (operátoři nákladních aut a cisteren si lépe naplánují dodávky i k hůře dostupným zákazníkům, které je v zimních měsících problematické obsloužit) a větší kotelny se zavážejí v zimě.
Samozřejmě že u dobrých distributorů jsou pelety k mání vždy, ale zákazník si připlatí 10 až 20 % oproti letním cenám. Protože buď o tolik více stojí ve výrobě, anebo ji někdo levně na jaře nakoupil, ale také profinancoval, zaplatil dopravu, sklady, přeložení pelet a další vlivy.
Jak vybrat vhodný kotel na tuhá paliva
Při výběru vhodného automatického kotle na pelety je vhodné zkontrolovat daný spalovací zdroj z pohledu legislativy, konkrétně Zákona o ochraně ovzduší. Nejméně technologicky vyspělé kotle totiž nebude možno od příštího roku prodávat a posléze ani používat. Technologické stupně kotlů na tuhá paliva popisují tzv. emisní třídy, které stanovuje ČSN 303-5. Každý kotel na tuhá paliva uváděný na trh musí být zařazen do příslušné emisní třídy. Emisních tříd zná legislativa 5, přičemž 1. emisní třída vykazuje nejhorší parametry, 5. emisní třída naopak technologický vrchol, tedy parametry nejlepší. Následující tabulka srovnává hlavní parametry kotlů z hlediska produkce emisí i omezení jejich prodejů a používání.
Emisní třída | Legislativní omezení1 | Účinnost2 [%] | Emise prachu3 [mg/m3] | Emise CO3 [mg/m3] | Emise OGC3 [mg/m3] | Dostupnost na trhu4 |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 1. 1. 2014 ukončení prodejů, 1. 9. 2022 zákaz užívání | 56 | 200 | 15 000 | 1 750 | Uhelné kotle |
2. | 1. 1. 2014 ukončení prodejů, 1. 9. 2022 zákaz užívání | 66 | 180 | 5 000 | 200 | Uhelné kotle |
3. | 1. 1. 2018 ukončení prodejů | 76 | 150 | 3 000 | 100 | Uhelné i peletové kotle |
4. | bez omezení | 83 | 60 | 1 000 | 30 | Uhelné i peletové kotle |
5. | bez omezení | 88 | 40 | 500 | 20 | Peletové kotle |
Pozn. k tabulce:
|
Domácí i zahraniční trh nabízí celou řadu typů kotlů se samočinnou dodávkou paliva (automatických kotlů). 1. a 2. emisní třídou se nebudeme zabývat z důvodu velmi nízké technologické úrovně zdroje a brzkému ukončení prodejů (do 1. 1. 2014) a následnému zákazu používání (od 1. 9. 2022). V případě 3. emisní třídy je nabídka na trhu poměrně široká, domácí i zahraniční výrobci nabízejí řadu modelů pro spalování uhlí, pelet i kombinace (pelety i uhlí).
Automatické kotle, které vykazují lepší parametry a spadají do 4. emisní třídy, jsou v současné době kotle na dřevěné pelety a několik modelů kotlů na uhlí. Automatické kotle s nejlepšími parametry spadající do 5. emisní třídy tvoří pouze kotle na pelety.
Zdroje fotografií:
- Klastr Česká peleta
- VERNER a.s.
- proPellets Austria
The market for wood pellets has grown, which is understandable due to the following market growth with boilers and biomass stoves. On the contrary, the market for agro pellets gradually declining. Pellets from agricultural production are completely different type of fuel than wood pellets. These industrial fuel which is in most cases not suitable for domestic heating.