V našich klimatických podmienkach sa najčastejšie používajú ploché slnečné kolektory. Opomenieme preto pre potreby tohto príspevku iné typy. Z čoho sa skladá plochý slnečný kolektor?
Teplo získané zo slnečných kolektorov sa dá využiť rôznymi spôsobmi. Najväčšia časť nainštalovaných slnečných systémov slúži na prípravu ohriatej pitnej vody (OPV). Druhú, stále sa rozrastajúcu skupinu, tvoria solárne ohrevy bazénov. Stále väčší záujem je o podporu vykurovania a do budúcna je veľmi perspektívna oblasť priemyselného tepla a chladenia.
Měření solárních kolektorů a systémů lze provádět jako laboratorní za jasně definovaných a opakovatelných okrajových podmínek nebo jako provozní měření, většinou probíhající na celém systému během určitého období. Měřením se zjišťuje tepelná účinnost, časová konstanta (vliv tepelné kapacity kolektoru) a modifikátor úhlu dopadu (vliv úhlu dopadu slunečního záření).
Okrem samotných kolektorov sú pre správnu funkciu solárneho systému potrebné ďalšie komponenty. Pod pojem príslušenstvo kolektora zahrňujeme tie časti primárneho okruhu, ktoré slúžia na prepojovanie kolektorov navzájom a na pripojovanie kolektorov k ostatným častiam solárneho systému. Ďalej sú to odvzdušňovacie prvky montované priamo na kolektor a púzdro senzora na snímanie teploty kolektora.
Solární zisk (výtěžek) je ve svém důsledku závislý nejen na účinnosti kolektorů, způsobu oběhu média, ale především na kvalitních tepelných zásobnících. Záleží zde jak na zásobnících, tak na teplotních úrovních. Buď se jedná o nízkoteplotní (40 - 60°C) nebo vysokoteplotní (je míněna tepel. hladina 60 - 90°C) systém.
Za finanční podpory Grantové agentury České republiky probíhal v posledních třech letech další vývoj lineárních optických rastrů pro stavebnictví a architekturu, který byl započat na počátku 80. let vývojem a výrobou lineární Fresnelovy čočky ze skla. Optickým rastrem je pro naše účely míněn lineární opakující se geometrický vzor, nanesený za tepla na skleněnou tabuli metodou kontinuálního lití.
Česká a slovenská (dříve československá) solární historie není historií v pravém slova smyslu. Badatelé nemusí hledat v zaprášených archivech, některé "historické" solární soustavy jsou dodnes funkční. Pro novou generaci našich obyvatel, která již nezažila "povinné" resp. jediné možné způsoby vytápění a přípravy TUV, však může být studnicí poznatků a neopakování starých chyb. Nebo se mohou stát staré funkční systémy cílem služebních cest odborníků i víkendových rodinných výletů. Víme přece všichni, jak šedá je teorie proti barevnosti života.
Celý projekt oficiálně vznikl pod záštitou Ministerstva životního prostředí a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. MŽP zadalo v rámci Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie takové podmínky, aby školy, které se do programu přihlásí, měly možnost získat opravdu kvalitní nástroj k této osvětové kampani zdarma.
Před několika lety se o Božím Daru, malé obci na hřebeni Krušných hor, hojně psalo jako o nejekologičtější obci v republice. Obec totiž přijala v roce 1994 dokument zvaný Ekologizační desatero, který se zabýval komplexní "ekologizací" obce. V první etapě se instalovaly především elektrokotle ve spojení se solárními kolektory, později se začala stále více uplatňovat tepelná čerpadla. A jak vypadá situace nyní, po téměř deseti letech? Na to jsme se zeptali dlouholetého starosty Božího Daru, Ing. Jana Horníka.