Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov

Legislativa k recyklaci fotovoltaických panelů

Srovnání evropské směrnice a českého zákona

20.8.2012

Ing. Bronislav Bechník, Ph.D.

Recenzovaný

V praktických otázkách recyklace fotovoltaických panelů došlo k poměrně malému posunu. Byla však přijata nová legislativa na evropské úrovni i v České republice. Požadavky českého zákona jdou v případě fotovoltaických panelů nad rámec požadavků evropské směrnice i české vyhlášky o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady.

K tématu recyklace byl na TZB-info publikován článek zhruba před rokem (zde). Od té doby došlo k několika změnám. Systém PV Cycle již působí ve všech zemích EU 27 a EFTA, přičemž podíl výrobců a dodavatelů, kteří jsou v systému zapojeni, překročil 90 % objemu panelů uváděných na trh v těchto zemích. Provoz speciálních zařízení na recyklaci fotovoltaických panelů je dosud při současných objemech tohoto druhu odpadu nerentabilní. Hlavní změnou je přijetí nové legislativy, která s předstihem řeší likvidaci fotovoltaických panelů na konci jejich životnosti. V rámci Evropské unie se jedná o Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EC. V České republice o novelu zákona č. 180/2001 Sb. o odpadech na základě zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích.

Úvod

Recyklace fotovoltaických panelů je relativně nový obor. První zařízení průmyslového rozsahu určená speciálně pro recyklaci fotovoltaických panelů byla vyvinuta teprve koncem minulého desetiletí (podrobněji zde). Vývoj a optimalizace těchto zařízení s cílem zlepšit poměr nákladů a zisků a zvýšit výtěžnost recyklace dosud probíhají. Vzhledem k celkovému objemu recyklovaných panelů jak v ČR, tak v celé EU, se dosud nevyplatí provozovat recyklační kapacity určené výhradně pro fotovoltaické panely, které by umožnily využití speciálních fotovoltaických materiálů. K tomu dojde nejdříve kolem roku 2030 (v Německu o několik let dříve než v ČR), kdy lze očekávat nárůst množství panelů určených k recyklaci v závislosti na ukončení životnosti fotovoltaických elektráren instalovaných před rokem 2010.

Z uvedených důvodů je v současnosti obtížné odhadovat náklady na demontáž a recyklaci fotovoltaických panelů. Stejně tak je obtížné odhadovat potenciální zisky z prodeje materiálů získaných při recyklaci, hlavním důvodem je nejistota ohledně budoucích cen. Je sice očekáván růst cen surovin, energií a materiálů, ten však byl v posledních letech narušen finanční krizí. Recyklace může být ekonomicky rentabilní i v případě, že budou využity pouze hliníkové rámy a sklo. K cílům směrnice však mimo jiné patří ochrana životního prostředí a lidského zdraví a zachování surovin, a recyklace hodnotných zdrojů obsažených v OEEZ za účelem lepších dodávek komodit v Unii.

Není známo, že by v některé evropské zemi byl zaveden jakýkoli poplatek v souvislosti s recyklací panelů na konci životnosti. Zodpovědnost výrobců za likvidaci panelů podle zásady „znečišťovatel platí“ je již v současnosti zajišťována prostřednictvím PV Cycle, přestože novela směrnice WEEE ještě nevstoupila v platnost.

Směrnice o elektrickém a elektronickém odpadu

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EC ze dne 4. července 2012 (WEEE) o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) byla publikována v Úředním věstníku Evropské unie 24. července 2012 a vstoupila v platnost 13. srpna 2012. Členské státy mají povinnost směrnici zapracovat do národní legislativy do 14. února 2014. Jedná se o přepracované znění směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních.

Podle směrnice „sběr, skladování, přeprava, zpracování a recyklace OEEZ, jakož i jejich příprava k opětovnému použití, se provádějí v souladu s přístupem, který dbá na ochranu životního prostředí a lidského zdraví a umožňuje zachování surovin, a jejich cílem je recyklace hodnotných zdrojů obsažených v EEZ za účelem lepších dodávek komodit v Unii.“ Preferováno je opětovné použití celého elektrozařízení bez recyklace. Do působnosti směrnice byly nově zařazeny fotovoltaické panely, a to do kategorie 4 - Spotřební elektronika a fotovoltaické panely.

Směrnice usiluje také o zlepšení účinnosti ochrany životního prostředí všemi subjekty zapojenými do životního cyklu EEZ, tj. výrobci, distributory a spotřebiteli, a zejména subjekty přímo zapojenými do sběru a zpracování OEEZ. Zejména odlišné uplatňování zásady odpovědnosti výrobce různými členskými státy může vést k podstatným nerovnostem ve finančním zatížení hospodářských subjektů. Existence rozdílných vnitrostátních politik nakládání s OEEZ omezuje efektivnost recyklační politiky. Z tohoto důvodu by základní kritéria měla být stanovena na úrovni Unie a měly by být vytvořeny minimální normy pro manipulaci s OEEZ.

Odpovědnost za financování nakládání s historickými odpady by měli sdílet všichni stávající výrobci v kolektivních systémech financování, do kterých přispívají úměrně všichni výrobci působící na trhu v okamžiku, kdy dochází ke vzniku nákladů. Směrnice určuje minimální cíle podílu sebraných elektrozařízení a podílu jejich recyklace nebo opětovného použití. Česká republika a některé další státy mohou použít pozdější termíny a určit nižší cíle, než jsou uvedeny v tabulce dole.

Zákon o odpadech

Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů mimo jiné postupně zapracovává do české legislativy odpovídající směrnice EU. Proto byl od svého přijetí v roce 2001 již zhruba 30krát novelizován. Poslední novelizace souvisí se zákonem č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. Další novelizace přijde v souvislosti s právě přijatou směrnicí WEEE.

Zákon o odpadech stanoví pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany lidského zdraví a trvale udržitelného rozvoje a při omezování nepříznivých dopadů využívání přírodních zdrojů a zlepšování účinnosti tohoto využívání, dále práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství. Vztahuje se na všechny odpady s výjimkou některých vybraných skupin odpadu, mezi jinými například odpadních vod nebo radioaktivních odpadů.

Odpadem je podle zákona každá movitá věc, které se fyzická nebo právnická osoba zbavuje nebo má úmysl případně povinnost se jí zbavit. Povinnost se vztahuje obvykle věcí, které nejsou používány k původnímu účelu a ohrožují životní prostředí, nebo byly vyřazeny na základě zvláštního právního předpisu. Odpad může přestat být odpadem, pokud lze danou věc použít ke konkrétním účelům, existuje pro ni trh nebo poptávka, věc splňuje technické požadavky dané například normami nebo jinými předpisy a její použití neohrozí životní prostředí.

Přednost má využití odpadu před jeho odstraněním a materiálové využití před jiným využitím, skládkování je vždy až poslední možnost. Původce odpadu je povinen jej zařadit do správné kategorie a předat oprávněné osobě.

Zákon o podporovaných zdrojích

Zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů zavádí do zákona o odpadech ustanovení týkající se likvidace fotovoltaických panelů. Z pohledu v ČR obvyklého odporu k legislativě EU je poněkud překvapivé, že český zákon byl přijat dříve a jde v některých ustanoveních dokonce dál než směrnice EU.

Novelizace zákona o odpadech zavádí některé nové definice:

fotovoltaický článek – článek tvořený polovodičovými nebo organickými prvky, které mění energii slunečního záření v energii elektrickou,
solární panel – elektrozařízení tvořené fotovoltaickými články a určené k přímé výrobě elektřiny ze slunečního záření,
solární elektrárna – výrobna elektřiny využívající solární panely
provozovatel solární elektrárny – držitel licence na výrobu elektřiny podle zvláštního právního předpisu ve výrobně elektřiny, která vyrábí elektřinu ze slunečního záření.

Nově je určeno, že pokud výrobce přenese svou zodpovědnost za recyklaci/likvidaci OEEZ na jinou právnickou osobu, musí být tato právnická osoba založena nejméně čtyřmi výrobci elektrozařízení nebo právnickou osobou sdružující nejméně čtyři výrobce elektrozařízení.

V souladu s výjimkou z působnosti směrnice 2002/95/ES o omezení užívání některých nebezpečných látek v elektronických a elektrických zařízeních (RoHS) je možno na trh uvádět fotovoltaické panely, které obsahují toxické látky (ve fotovoltaice se používá kadmium v CdTe panelech, a v malém množství i v CIS/CIGS panelech, podíl těchto technologií je však na trhu v ČR malý, v případě CdTe panelů zajišťuje jejich recyklaci výrobce na vlastních recyklačních zařízeních instalovaných u každé výrobní linky, v panelech s články z krystalického křemíku se možná dříve používaly olověné pájky, v současnosti jsou používány pájky s jiným složením, použití olova je omezeno na oxid olova ve fritě používané k metalizaci přední strany, jeho obsah je však nižší než 1,5 %, takže v 6 g frity použité na jeden panel, je obsaženo méně než 0,1 g oxidu olovnatého, pozn. autora).

Nově je rovněž určeno, že zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu ze solárních panelů, které jsou součástí výroben elektřiny s celkovým instalovaným výkonem do 30 kWp, musí být zajištěn prostřednictvím sítě míst zpětného odběru a odděleného sběru o dostatečné četnosti a dostupnosti.

Financování nakládání s elektroodpadem z fotovoltaických panelů je v zákoně odděleno od ostatních OEEZ. U fotovoltaických panelů uvedených na trh po 1. lednu 2013 zodpovídá za financování výrobce, podmínky jsou v podstatě shodné s financováním nakládání s elektrozařízením pocházejícím z domácností včetně možnosti volby individuálního nebo kolektivního systému přičemž ve druhém případě výrobce nemusí poskytovat finanční záruku prokazující, že nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů bude finančně zajištěno.

U fotovoltaických panelů uvedených na trh před uvedeným datem zodpovídá za financování provozovatel fotovoltaické elektrárny, přičemž musí tuto povinnost převést na jinou právnickou osobu, s níž musí uzavřít smlouvu do 30. června 2013 a financování musí zajistit prostřednictvím rovnoměrných dílčích plateb příspěvků, poskytovaných minimálně s roční periodicitou, počínaje od 1. ledna 2014 tak, aby financování bylo plně zajištěno nejpozději do 1. ledna 2019. Podrobnosti financování, zejména výši plateb, určí dodatečně Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem financí.

Vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady

Vyhláška č. 352/2005 Sb. o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) ze dne 5. září 2005 stanoví mimo jiné bližší podmínky jednotlivých způsobů plnění povinností výrobců a bližší podmínky způsobu plnění povinností a zajištění financování pro účely zápisu do Seznamu výrobců elektrozařízení (Seznam) podle dílu 8 části čtvrté zákona o odpadech.

Ve vyhlášce samozřejmě není specifikován způsob financování nakládání s elektroodpadem z fotovoltaických panelů. Pro ostatní elektroodpad je uvedeno: „Výrobci, kteří plní v rámci kolektivního systému povinnosti stanovené pro nakládání s elektroodpady, odvádějí příspěvky způsobem stanoveným provozovatelem daného kolektivního systému podle § 5, který posuzuje ministerstvo před zápisem do Seznamu.“

AKTUÁLNĚ: Vyhláška k recyklaci fotovoltaických panelů zveřejněna

Shrnutí

Zákon stanoví pro fotovoltaické panely zvláštní režim financování jejich recyklace/likvidace. Vlastníci panelů jsou povinni uzavřít smlouvu s právnickou osobou, která musí být založena nejméně čtyřmi výrobci elektrozařízení, přičemž není specifikováno, zda se má jednat o výrobce fotovoltaických panelů, nebo výrobce libovolných elektrozařízení. Na rozdíl od jiných druhů elektroodpadu nemohou vlastníci panelů využít individuální systém provozovaný výrobcem.

Na rozdíl od ostatního historického elektroodpadu, kde financování probíhá v okamžiku vzniku nákladů, v případě fotovoltaických panelů je jejich vlastníkům nařízeno zaplatit právnické osobě, s níž uzavřeli smlouvu, příspěvek na recyklaci do 1. ledna 2019, tedy v době, kdy pravděpodobně nebudou známy náklady na důslednou recyklaci panelů s využitím alespoň většiny kovových a polovodičových materiálů, protože takové technologie budou vzhledem k objemu recyklovaných panelů rentabilní a potřebné v Německu nejdříve po roce 2020 a v ČR až po roce 2030. Kromě toho do doby, než budou fotovoltaické panely recyklovány, se mohou zpřísnit požadavky evropské směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, což by náklady zvýšilo. Naopak růst cen surovin by mohl vést k tomu, že by se recyklace zaplatila z prodeje recyklovaných materiálů.

Životnost současných fotovoltaických panelů je odhadována na minimálně 30 let. Fotovoltaické panely instalované v České republice tedy budou ve větších objemech vyřazovány pravděpodobně až kolem roku 2040, nejdříve však po roce 2030. Pokud by byla založena právnická osoba, která by se specializovala na recyklaci fotovoltaických panelů, což by vzhledem k rozdílům v materiálovém složení fotovoltaických panelů a spotřební elektroniky bylo vhodné, musí odhadnout náklady na recyklaci a určit výši příspěvku nejpozději v první polovině roku 2013. Minimální výši příspěvku přitom určí Ministerstvo životního prostředí. V roce 2019 bude mít právnická osoba shromážděny finanční prostředky, ale nejdříve v roce 2030 je začne ve větší míře využívat.

V případě elektroodpadu není přitom explicitně určeno, že prostředky musí být uloženy na účelově vázaném účtu, jako je tomu u fotovoltaických panelů uvedených na trh po 1. lednu 2013 (v případě, že výrobce zvolí individuální systém). Obava, že panely nebudou recyklovány, kvůli níž byla nová ustanovení zákona o odpadech prosazena do zákona o podporovaných zdrojích, tedy vyřešena nebyla, pouze se přesunula do jiné roviny.

Srovnání vybraných pasáží směrnice a zákona

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EC ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních	Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů
Působnost
Touto směrnicí se stanoví opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví tím, že se zabrání nepříznivým vlivům vzniku odpadu z elektrických a elektronických zařízení (dále jen „OEEZ“) a nakládání s ním nebo že se tyto vlivy sníží, a tím, že se omezí negativní dopady využívání zdrojů a zlepší se jeho účinnost v souladu s články 1 a 4 směrnice 2008/98/ES, což přispěje k udržitelnému rozvoji.	Tento zákon … upravuje pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany lidského zdraví a trvale udržitelného rozvoje a při omezování nepříznivých dopadů využívání přírodních zdrojů a zlepšování účinnosti tohoto využívání, práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství.
Pojmy a definice (výběr)
(není)	Fotovoltaický článek
Fotovoltaický panel	Solární panel
(není)	Solární elektrárna
OEEZ z domácností	Elektrozařízení pocházející z domácností
OEEZ od uživatelů jiných, než jsou domácnosti	Elektroodpad
Zařazování elektroodpadu z fotovoltaických panelů
Spotřební elektronika a fotovoltaické panely	Spotřebitelské zařízení a solární panely
Hierarchie způsobů nakládání s odpady
(6) (preambule) Účelem této směrnice je přispívat k udržitelné výrobě a spotřebě především předcházením vzniku OEEZ a dále jejich opětovným použitím, recyklací a dalšími formami jejich využívání ve snaze snížit množství odpadu určeného k odstranění a podílet se na účinném využívání zdrojů a opětovném získávání hodnotných druhotných surovin.	§ 9a, odst. (1) V rámci odpadového hospodářství musí být dodržována tato hierarchie způsobů nakládání s odpady: a) předcházení vzniku odpadů, b) příprava k opětovnému použití, c) recyklace odpadů, d) jiné využití odpadů, například energetické využití, e) odstranění odpadů. § 10, odst. (2) Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí výrobky, je povinna tyto výrobky vyrábět tak, aby omezila vznik nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů.
Ekodesign
(11) (preambule) Požadavky na ekodesign usnadňující opětovné použití, demontáž a využití OEEZ by měly být stanoveny v rámci prováděcích opatření ke směrnici 2009/125/ES. S cílem optimalizovat opětovné použití a využití prostřednictvím návrhu výrobku je třeba zohlednit celý životní cyklus výrobku.	§ 10, odst. (2) Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí výrobky, je povinna tyto výrobky vyrábět tak, aby omezila vznik nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů.
Sběr elektroodpadu
(11) (preambule) Tříděný sběr je předpokladem pro zajištění specifického zpracování a pro recyklaci OEEZ a je nezbytný pro dosažení zvolené úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí v Unii.	§ 12, odst. (6) Míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, látkami nebo materiály je zakázáno. Přípustné je pouze ve výjimečných případech, …, pokud míšením nebezpečných odpadů nedojde k ohrožení zdraví lidí nebo životního prostředí, je v souladu s nejlepšími dostupnými technikami …
Spotřebitelé musí aktivně přispívat k úspěšnému provádění tohoto sběru a měli by být motivováni k vracení OEEZ. K tomuto účelu by měla být zřízena vhodná zařízení pro vracení OEEZ, včetně veřejných sběrných míst, kam by domácnosti měly mít možnost vracet tento odpad přinejmenším bezplatně.	§ 37k …oddělený sběr elektroodpadu ze solárních panelů, které jsou součástí výroben elektřiny s celkovým instalovaným výkonem do 30 kW, musí být zajištěn prostřednictvím sítě míst zpětného odběru a odděleného sběru o dostatečné četnosti a dostupnosti. (v ČR je i provozování malých FVE licencovaným podnikáním, FV panely proto nemohou být odpadem z domácností, kromě toho je FVE součástí elektroinstalace, do níž může zasahovat jen odborník, pozn. autora)
Povinnosti výrobců elektrozařízení
(není)	§ 37h odst. (4) Právnická osoba, zajišťující společné plnění povinností výrobců podle tohoto dílu zákona, podle odstavce 1 písm. c), musí být založena nejméně čtyřmi výrobci elektrozařízení, anebo jinou právnickou osobou, sdružující nejméně čtyři výrobce elektrozařízení.
Financování nakládání s historickým elektroodpadem
Článek 12 Financování týkající se OEEZ z domácností Financování nákladů spojených s nakládáním s OEEZ z výrobků uvedených na trh do 13. srpna 2005 („historický odpad“) musí být zajištěno jedním nebo více *systémy, do kterých všichni výrobci*, kteří působí na trhu v okamžiku vzniku příslušných nákladů, přispívají poměrně, tj. podle poměru svého podílu na trhu podle druhu zařízení.	§ 37n Financování nakládání s elektrozařízením pocházejícím z domácností Bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, jsou k zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností, které bylo zpětně odebráno podle § 37k a 38, výrobci povinni vytvořit *systém, do kterého v odpovídajícím rozsahu, zejména podle podílu na trhu, přispívají všechny osoby*, které jsou podnikatelsky činné v okamžiku vzniku příslušných nákladů.
Článek 13 Financování týkající se OEEZ od uživatelů jiných, než jsou domácnosti Náklady nahrazování historického odpadu rovnocennými novými výrobky nebo novými výrobky plnícími stejnou funkci financují *výrobci* těchto výrobků při jejich dodání. Jako alternativní řešení mohou členské státy stanovit, že za toto financování částečně nebo úplně odpovídají i *uživatelé* jiní než domácnosti. Pokud jde o ostatní historický odpad, financují náklady *uživatelé* jiní než domácnosti.	§ 37o Financování nakládání s elektroodpadem odst. (1) b) bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005 a je-li nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou funkci, zajistí financování *výrobce* takového nového výrobku při jejich dodávce, nejvýše však v počtu dodávaných elektrozařízení, c) bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, není však nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou funkci, zajistí financování koneční *uživatelé*, kteří nejsou spotřebiteli.
(samostatně není) (podle článku 13) Pokud jde o ostatní historický odpad, financují náklady *uživatelé* jiní než domácnosti (způsob financování není explicitně určen, předpokládá se, že náklady budou uhrazeny v okamžiku jejich vzniku, pozn. autora). (podle článku 12) Financování nákladů spojených s nakládáním s OEEZ z výrobků uvedených na trh do 13. srpna 2005 („historický odpad“) musí být zajištěno jedním nebo více systémy, do kterých všichni výrobci, kteří působí na trhu *v okamžiku vzniku příslušných nákladů*, přispívají poměrně, tj. podle poměru svého podílu na trhu podle druhu zařízení.	§ 37p Financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů (2) Pro solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013 zajistí financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, včetně plnění těchto povinností, *provozovatel solární elektrárny, jejíž jsou solární panely součástí, prostřednictvím osoby podle § 37h odst. 1 písm. c). Tuto povinnost musí zajistit prostřednictvím rovnoměrných dílčích plateb příspěvků, poskytovaných minimálně s roční periodicitou, počínaje od 1. ledna 2014, na základě smlouvy uzavřené nejpozději do 30. června 2013 s osobou podle § 37h odst. 1 písm. c) tak, aby financování bylo plně zajištěno nejpozději do 1. ledna 2019. Právnická osoba* podle § 37h odst. 1 písm. c) *stanoví příspěvky* na předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů zejména v závislosti na jejich hmotnosti a složení. (3) O splnění povinností podle odstavce 2 je povinna osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) zpracovat a zaslat ministerstvu nejpozději do 30. března 2019 úplnou a pravdivou zprávu. (4) *Ministerstvo stanoví* po projednání s Ministerstvem financí prováděcím právním předpisem bližší podmínky financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů podle odstavce 1, zejména způsob výpočtu minimální výše uložených finančních prostředků na účelově vázaném bankovním účtu a způsob jejich čerpání, dále *bližší podmínky financování podle odstavce 2 včetně způsobu výpočtu minimální výše příspěvků,* a dále rozsah a obsah zprávy podle odstavce 3.“.

Závěr

V současnosti jsou pouze minimální zkušenosti s recyklací fotovoltaických panelů. Existuje sice desítka recyklačních firem, které jsou zapojeny do projektu PV Cycle, zpracovávané objemy fotovoltaických panelů jsou však zatím velmi malé. Z recyklovaných materiálů jsou v současnosti využívány pouze hliník a sklo.

Významné objemy fotovoltaických panelů budou v ČR recyklovány o několik let později než v Německu. To umožňuje, aby recyklační poplatky byly stanoveny na základě německých zkušeností. Přiměřený poplatek by bylo optimální vybírat v 16. až 20. roce provozu fotovoltaické elektrárny, tj. v době, kdy ještě budou mít vlastníci podporovaných FVE garantovaný příjem z výkupních cen a zároveň budou mít obvykle po splatnosti úvěrů a po refinancování střídačů. Lze předpokládat, že v uvedené době budou odhady nákladů na recyklaci panelů výrazně přesnější, protože už pravděpodobně budou v provozu specializované recyklační linky pro fotovoltaické panely.

Doprava a recyklace fotovoltaických panelů jsou zajišťovány výrobci v rámci systému PV Cycle. Není přitom známo, že by v některé evropské zemi byl zaveden jakýkoli poplatek v souvislosti s recyklací panelů na konci životnosti. Zodpovědnost výrobců za likvidaci panelů podle zásady „znečišťovatel platí“ je zajišťována prostřednictvím PV Cycle již přes dva roky, zatímco novela směrnice WEEE vstoupila v platnost teprve nyní.

V současnosti jsou provozovatelé kromě splácení úvěrů a vytváření rezerv na reinvestici střídačů zatíženi novými povinnostmi, k nimž například patří dovybavení regulací výkonu nebo solární daň. Navíc hrozí, že solární daň bude prodloužena, zejména malé instalace jsou přitom jejich provozovateli v současnosti dotovány.

Problém je, že zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů nařizuje zajistit prostředky na recyklaci do roku 2019, což je minimálně o 10 let dříve, než bude rentabilní uvést do provozu specializované linky pro velkoobjemovou recyklaci fotovoltaických panelů. Do té doby budou náklady na recyklaci pouze hrubě odhadovány. Kromě toho se v uvedené době například mohou zvýšit požadavky směrnice WEEE na využití recyklovaných materiálů. Očekává se však, že při velkých objemech panelů bude zisk z prodeje recyklovaných materiálů vyšší, než náklady na recyklaci.

V případě historického elektroodpadu není explicitně určeno, že prostředky musí být uloženy na účelově vázaném účtu, jako je tomu u fotovoltaických panelů uvedených na trh po 1. lednu 2013 (v případě, že výrobce zvolí individuální systém). Není to přitom určeno u žádného druhu odpadu, protože se vesměs jedná o průběžné systémy (financování v okamžiku vzniku nákladů). Může se tedy stát, že prostředky budou použity jiným způsobem. Obava, že panely nebudou recyklovány, kvůli níž byla nová ustanovení zákona o odpadech prosazena do zákona o podporovaných zdrojích, tedy vyřešena nebyla, pouze se přesunula do jiné roviny.

Reference

Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Dostupné zde (aktualizace až do 85/2012)

Zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. Dostupné zde

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EC ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (přepracované znění). Dostupné zde

English Synopsis

Legislation about Photovoltaic Modules Recyclation - Comparison of WEEE Directive and Czech Waste Act

In practical aspects of recycling of photovoltaic modules have been relatively minor shift. It was, however, adopted a new legislation both at the European level and in the Czech Republic. Requirements of the Czech legislation in the case of photovoltaic panels are beyond the requirements of the European Directive and the Czech decree on waste electrical and electronic equipment. Operators of PV power plants (owners of photovoltaic modules) are obliged to provide financing for the recycling by 1^st January 2019, even though the large-scale recycling will come into effect the earliest after 2030 and real cost of the recycling is not known recently.