OZE – určující prvek transformace energetiky – 1. díl

Datum: 22.10.2012  |  Autor: Ivan Beneš, City Plan  |  Recenzent: Ing. Tomáš Matuška, Ph.D.

Naše západní společnost je v krizi. Čím dál více je zjevné, že nejde pouze o krizi hospodářskou, ale vážnější krizi – krizi společenskou. Za poválečný vysoký (stále ještě) blahobyt vděčí západní civilizace fosilním palivům a bipolárnímu světu. Bipolární svět skončil rozpadem Sovětského svazu a svět fosilních paliv je pouhou epizodou na časové ose lidstva. Z pohledu dvou generací dnes nedokážeme předpovědět, v čem budou žít naše děti a vnoučata. Nepochybně bude třeba pro zachování základních hodnot západní civilizace (demokracie, životní úroveň) transformovat nejen energetické a dopravní systémy, ale i způsob života. Na tuto transformaci máme kratší čas, než trval rozvoj západní společnosti od počátku průmyslové revoluce, protože energetická návratnost zbývajících fosilních zdrojů se neustále snižuje.

Článek je převzat z konference Alternativní zdroje energie 2012.
TZB-info je mediálním partnerem konference.
Stručná zpráva z konference zde.

Úvod

Dnes je už téměř všem zřejmé, že zdroje pro zachování existence naší západní společnosti jsou omezené a tím s rostoucí spotřebou stále vzácnější. Chceme-li alokovat omezené zdroje efektivně, je nutné pochopit jejich vzájemné závislosti. Z hlediska zajištění základních životních potřeb se jedná o zdroje vody, energie a potravin.


Základní vazby v klastru voda-energie-potraviny. Zdroj: 2011 World Economic Forum

Větší produkce potravin vyžaduje více vody a energie, mnoho energetických transformací potřebuje vodu, voda je potřebná pro chlazení elektráren, rafinaci ropy i výrobu biopaliv, biopaliva soupeří o půdu s výrobou potravin. Pro čerpání, úpravu a distribuci vody potřebujeme energii.

Chybné zacházení s vodou může mít škodlivý vliv na zásobování energií a zemědělskou výrobu, a naopak. Globální oteplování, rostoucí urbanizace a rostoucí spotřeba vody, energie a potravin bude i nadále narušovat náš, již tak křehký, ekosystém. Voda poskytuje důležité ekosystémové služby. Voda slouží jako nenahraditelných vstup pro růst všech druhů biomasy, která podporuje regulaci klimatu, sekvestraci uhlíku a další důležité ekosystémové služby.

Nejistá dekáda

Čeká nás velmi nejistá dekáda (viz též článek Energie, peníze a Velká transformace). Dění ve světě nabírá na akceleraci, připomíná vlak, jenž zrychluje, aniž by strojvůdce měl jistotu, že koleje vedou do žádoucí stanice, že trať za určitou dobu nepřestane existovat, nebo že se náhle na trati neobjeví nečekaná překážka. Každý, komu došel v nádrži benzín, poznal na vlastní kůži, jak se ze snadno ovladatelné tuny oceli a plastu stane nemohoucí předmět, který se jen velmi obtížně dotlačí k nejbližší benzínové pumpě. Průmyslově vyspělá civilizace vděčí za svůj relativní blahobyt 250 rokům dostupné a levné fosilní energii. Přitom slovo levné je neméně důležité, jako slovo dostupné.

Akceleraci světové nestability dokládá porovnání zpráv o vývoji globálních rizik, které každoročně publikuje The World Economic Forum, nezávislá mezinárodní organizace, jejímž cílem je zlepšit stav světa zapojením obchodních, politických, akademických a další představitelů společnosti, se záměrem ovlivňovat tvorbu globálních, regionálních a průmyslových agend. Výsledky jsou rovněž uváděny v grafickém znázornění usnadňujícím pochopení nejen závažnost rizik současného světa, ale i jejich vzájemných vazeb a souvislostí.


Některé z odborných studií upozorňujících na globální rizika

Jednotlivé nežádoucí události spolu samozřejmě více či méně souvisí, jak z hlediska příčiny a následků, tak mohou mít i zesilující efekt. Pak se může původně izolovaná událost rozvinout vlivem vějířového šíření a dominového efektu do události s katastrofickými následky. Obdobně jako v oblasti přírodních katastrof, kdy zemětřesení může vyvolat tsunami s následnými devastujícími dopady na životy, majetky a přírodu, tak i nahromaděná síla korupčního jednání, uvolněná tragickou sebevraždou člověka v bezvýchodné situaci, může smést jeden vládní režim za druhým, jak jsme byli svědky v Severní Africe.

Tak jako z nepřehledné hvězdné oblohy můžeme zvýraznit jednotlivá souhvězdí, tak i z tohoto souboru rizik můžeme zvýraznit jednotlivá rizika. Je možné sledovat 3 shluky - klastry – vzájemně souvisejících událostí, které v konečném důsledku dopadají na jednotlivé občany, často prostřednictvím selhání (kritické) infrastruktury, jejímž úkolem je naopak náš život usnadňovat a uspokojovat naše potřeby. Můžeme tak pozorovat 3 klastry rizik významné pro naši budoucnost [1]:

  • Klastr ekonomické nerovnováhy je vzájemné působení fiskální krize, kolapsu akciových trhů, globální nerovnováhou a volatilitou měn.
  • Klastr nelegální ekonomiky je tvořen korupcí, nelegálním obchodem, organizovaným zločinem a slábnoucím státem.
  • Klastr voda, potraviny, energie tvoří klimatická změna, vodní bezpečnost, potravinová bezpečnost, energetická bezpečnost a volatilita cen.

Rizika ekonomické nerovnováhy a nelegální ekonomiky nemusí hned vyvolat sociální bouře. Pokud však dojde k tomu, že značná část obyvatel bude mít potíže zajistit si základní potraviny, vodu a energii, stanou se sociální bouře jistotou. Důvod je zřejmý: dokud může člověk uspokojovat své fyziologické potřeby a má do značné míry pocit bezpečí (že stát alespoň v základním rámci své odpovědnosti funguje), je ochoten se smířit i s tím, že nedosahuje vlastní úplné seberealizace.

Letošní ekonomické fórum v Davosu (setkání mocných, které promění každý rok v lednu švýcarský Davos v nedobytnou pevnost) vynikalo do značné míry bezradností. Před jeho konáním vydala organizace World Economic Forum svou již po sedmé svou zprávu o stavu světa Global Risks 2012 [2]. Obava o budoucnost a pochybnosti o schopnosti naší civilizace zvládnout chod příštího vývoje zesílily. Nehovoří se o jednotlivých rizicích, ale rizika se shlukují do jakýchsi soustav s gravitačními poli a vazbami. Opět se zdůrazňují 3 nejvýznamnější shluky:

  • Dystopie (opak utopie) tj. vývoj špatným směrem. Je charakterizován světem mladých nezaměstnaných, velkým počtem důchodců a silně zadluženou vládou. Provází ho zhroucení ekonomiky a demontáž sociálního státu s hrozbou nacionalismu a populismu.
  • Ztráta bezpečí – vyplývá ze skutečnosti, že stále složitější a vzájemně závislejší svět je méně bezpečný. Nové technologie, finanční závislosti, vyčerpání zdrojů a klimatická změna odhalují křehkost opatření zajišťujících bezpečí (politika, normy, regulace, instituce). Naše systémy nebudou schopny zajistit životně důležité zdroje, chod trhů a ochranu obyvatel.
  • Odvrácená strana konektivity – kriminalita, terorismus a války v reálném světě se mohou rozšířit do virtuálního světa kybernetického prostoru (např. když vir Stuxnet pronikl do nukleárních zařízení Íránu s cílem zbrzdit jeho jaderný program).

Základní smlouva mezi státem a občanem (což je hlavní důvod, proč stát existuje) spočívá v tom, že primárním úkolem státu je postarat se o občana v dobách, kdy on sám není schopen zajistit si základní životní potřeby a oplátkou za to občan státu odevzdává (odevzdával) daně. Zátěžové testy proto potřebují ani ne tak naše jaderné elektrárny jako naše západní civilizace. Většina témat a diskusí politických stran jsou z pohledu hrozících rizik diskusemi o přesouvání křesel na palubě Titaniku a nikoliv pozorováním blížícího se ledovce. Krize ignorance, pokud ji nevyřešíme, bude následována energetickou, vodní a potravinovou krizí, což zákonitě vyústí v civilizační střety.

Podobně jako World Economic Forum vidí problém současného světa i pojišťovny a zajišťovny. Například ve zprávě londýnské LLOYD’S Climate chase and security: risks and opportunities for business můžeme nalézt předpovědi, kde se očekávají ožehavé oblasti postižené nedostatkem vody, poklesem produkce potravin v důsledku klimatické změny, zvýšenou intenzitou meteorologicko-hyrologických pohrom a z těchto příčin narůstající migrace obyvatelstva [3]. Právě Evropa, která se zdá z hlediska dopadu klimatické změny relativně bezpečným kontinentem, může být masovou migrací z jihu (Afrika) a z východu (Asie) nemile překvapena.

Generální štáby velmocí zvyšují pozornost vůči dopadům plynoucím z docházejících fosilních zdrojů a klimatických změn. Studie United States Joint Forces Command The Joint Operating Environment z roku 2010 uvádí, že lze očekávat v první třetině 21. století nepokoje a konflikty o zdroje energie, vody a potravin [4]. V roce 2030 bude, zejména vlivem rostoucí populace a ekonomiky třetího světa, spotřeba energie o 50 % vyšší, než v roce 2010. Poptávka po ropě se zvýší z 86 na 118 milionů barelů denně, přitom bude velmi obtížné, aby rostoucí poptávku pokryly nekonvenční zdroje ropy a nová naleziště. Očekáváme, že příštích 25 let bude těžiště pokrytí poptávky spočívat na fosilních zdrojích, ale nové objevy nalezišť za posledních 20 let poskytují jen málo optimizmu, že toho budou schopny. Současný růst investic může plató ropného vrcholu prodloužit, ale v roce 2030 se patrně bez masivního přílivu nových investic nedostane těžba na hodnotu vyšší, než 100 milionů barelů denně. Rezervní kapacita pro pokrytí výkyvů trhu může zcela zmizet a v roce 2015 může chybět až 10 milionů barelů denně. Nejcitlivějším místem ropné bezpečnosti jsou úžiny a průplavy, jimiž se exportuje ropa z producentských zemí. Jedná se o:

  • Hormuzský průliv mezi Ománským zálivem a Perským zálivem. Jde o jedinou námořní cestu ropy ze zemí Perského zálivu do otevřeného oceánu – asi 15 tankerů denně. Přepravované množství představuje 20 % ropy na světovém trhu a 40 % světové přepravy ropy po moři. Hormuzský průliv je proto strategicky nedůležitější oblastí světa.
  • Úžina Malacca (805 km) mezi Malajským poloostrovem a indonéským ostrovem Sumatra.
  • Suezský průplav a ropovod Sumed vedoucí z terminálu Ain Sukhna v Rudém moři do středomořského terminálu Sidi Kerir, jenž představuje alternativní dopravu ropy vůči Suezskému průplavu.
  • Úžina Bab al-Mandab mezi Jemenem na Arabském poloostrově a Rudým mořem, Eritreou, mezi Džibuti a severním Somálskem v oblasti Afrického rohu (Somálského poloostrova) a Adenským zálivem.
  • Turecké úžiny Bospor a Dardanely spojující Marmarské moře s Černým mořem na straně jedné a Egejské moře, resp. Středozemní moře na straně druhé, jsou tradičně považovány za hranici mezi světadíly Evropou a Asií.
  • 1768 km dlouhý ropovod Baku–Tbilisi–Ceyhan vedoucí z ropných polí Azeri–Chirag–Guneshli v oblasti Kaspického moře do tureckého přístavu Ceyhan ve Středozemním moři.
  • Panamský průplav spojující Atlantský oceán a Tichý oceán.

Je pochopitelné, že tyto zásobovací trasy ropy a jejich kritická místa jsou zakresleny i do vojenských map generálních štábů a jsou součástí vojenských doktrín dotčených států. Podle amerického Unified Command Plan spočívá geografická odpovědnost za ropnou bezpečnost hlavně na velitelství USCENTCOM. Jeho posláním je, spolu s národními a mezinárodními partnery, podporovat spolupráci mezi národy, reagovat na krize, odstrašovat a porazit případné státní i nestátní agresory, podporovat rozvoj, a pokud je to nutné, i rekonstrukci s cílem vytvořit podmínky pro regionální bezpečnost, stabilitu a prosperitu. Toto poslání navazuje na tzv. Carterovu doktrínu z roku 1980, ve které připustil možnost i vojenského zásahu v oblasti. Byla přijata v návaznosti na sovětskou invazi do Afganistanu, ale také jako reakce na ropný šok z roku 1973. Po sovětské invazi do Afganistanu vznikly ve Spojených státech obavy, že se SSSR pokusí vytvořit novou sféru vlivu na území Perského zálivu. Při jejím zdůvodňování prezident Jimmy Carter prohlásil: „Nechť je naše pozice absolutně jasná: pokus každé vnější síly získat kontrolu nad oblastí Perského zálivu bude chápán jako útok na životní zájmy Spojených států amerických, a takovýto útok bude odražen všemi nutnými prostředky, včetně vojenské síly.“ Střední východ byl prohlášen za oblast životních zájmů USA. Energie začala být chápána jako „životodárná krev americké bezpečnosti a blahobytu“. Tento koncept se stal základem politiky USA v oblasti Perského zálivu. Lze konstatovat, že chápání energie jako nezbytnosti pro bezpečnost a blahobyt občanů platí pro všechny státy bez rozdílu.

Podobné obavy z dopadů Peak Oil a jeho dopadu na německé hospodářství a bezpečnost sdílí rovněž německý Think-tank Zentrum für Transformation der Bundeswehr [5]. Vzhledem k naší hospodářské závislosti na Německu by tato studie neměla uniknout pozornosti našich politiků.

Ropa a vojenská moc

Ropa byla a zůstává jedním z rozhodujících faktorů mezinárodních vztahů. První světová válka tak proměnila ropu ve strategickou surovinu a změnila její hlavní užitek pro osvětlování na pohonnou hmotu. Ve válkách 20. a 21. století nerozhodují ani tak zbraně jako dostupnost pohonných hmot. Nedostatek nafty měl v 1. světové válce pro německá a rakousko-uherská vojska katastrofální následky. Na frontách se zastavily tanky a motorová vozidla, lodě nemohly opustit přístavy, i průmysl v zázemí trpěl nedostatkem energie a mazadel. Z průběhu války vyplynul ještě jeden důležitý poznatek, že daleko lepší obchody s ropou lze dělat v krizových dobách než v období míru.

Po porážce Němců zůstala obrovská naleziště na Blízkém a Středním východě v rukách Angličanů. Z iniciativy Herberta Hoovera (pozdějšího amerického prezidenta) se v roce 1921 pod heslem národní bezpečnosti podařilo založit syndikát největších amerických ropných společností, jehož hlavním cílem bylo zlomit panství Velké Británie tímto ropným bohatstvím.

Dostupnost ropy sehrála důležitou roli i ve 2. světové válce. Po obsazení Rumunska v roce 1941 se zdálo, že Německo má ropu pro bleskovou válku zajištěnou. Díku anglickému odporu však německému průmyslu, který pracoval na plné obrátky, začaly chybět pohonné hmoty a mazadla. Proto se Hitler začal zajímat o ruská ropná pole na Kavkazu, ale Stalin německé návrhy na společnou těžbu na Kavkaze odmítl. Existuje domněnka, že právě Stalinovo odmítnutí bylo jedním z důvodu k napadení Sovětského svazu. Po napadení SSSR v roce 1941 obsadily Canarisovy výsadkové jednotky Maikop v Krasnodarském kraji v podhůří Kavkazu. V bojích s Rudou armádou však byla těžební zařízení natolik poškozena, že nedošlo k obnovení těžby. Ani snaha Hitlera získat Blízký a Střední východ nedopadla lépe. Rommelova armáda sice úspěšně bojovala v Severní Africe, odkud se měla přes Írán a Irák probojovat na východ a spojit se s jednotkami na Kavkazu, ale tyto plány ztroskotaly v bitvě u El Alamainu. Německému velení zde šlo o mnoho, protože rafinerie v Abadanu dodávala značnou část leteckého benzinu pro RAF.

Ve stejné situaci, ne-li dokonce horší, bylo také Japonsko. Na ostrovech téměř žádná ropa nebyla, samo Japonsko nedisponovalo žádnými většími ropnými koncesemi a až do vypuknutí války bylo odkázáno na dodávky od cizích koncernů z Dálného východu a z USA. Anglie a Holandsko zastavily dodávky ihned po vypuknutí války v Evropě, USA až v prosinci 1941 po napadení Pearl Harbor. Japonská armáda byla sice ve svém vojenském postupu dlouho úspěšná, ale Angličani i Holanďané dokázali svá výrobní zařízení před obsazením zničit. Také zde musela být většina potřebného benzinu vyráběna synteticky. Ani v této oblasti nelze Japoncům upřít vynalézavost. Benzín vyráběli ze všeho možného, dokonce i z borovicových kořenů. Mít či nemít ropu znamenalo vyhrát nebo prohrát světovou válku v Evropě i v Tichém oceánu [6].

V dobách Rockefellera znamenala kontrola nad trhem s ropou jen obrovskou ekonomickou moc. V době obou světových válek se stala ropa hlavním zdrojem energie, a z toho plynula a dosud plyne i její obrovská vojenská moc.

Pokračování 29. 10. 2012

Literatura

  • [1] WORLD ECONOMIC FORUM: Global Risks 2011, Sixth Edition, An initiative of the Risk Response Network. Geneva, Switzerland, 2011, ISBN: 92-95044-47-9.
  • [2] WORLD ECONOMIC FORUM: Global Risks 2012, Seventh Edition, An initiative of the Risk Response Network. Geneva, Switzerland, 2012, ISBN: ISBN: 92-95044-35-5.
  • [3] LLOYD’S: Climate change and security: risks and opportunities for business. The International Institute for Strategic Studies and Lloyd’s, 2009.
  • [4] United States Joint Forces Command: The JOE 2010, The joint operating environment. USJFCOM, Suffolk, VA 23435, 2010.
  • [5] Zentrum für Transformation der Bundeswehr, Dezernat Zukunftsanalyse: Streitkräfte, Fähigkeiten und Technologien im 21. Jahrhundert Umweltdimensionen von Sicherheit, Teil 1: Peak Oil – Sicherheitspolitische Implikationen knapper Ressourcen. Zentrum für Transformation der Bundeswehr, Strausberg, 2010.
  • [6] VOLF, V. Ropa, ropa, ropa …Soubor článků z Informačního zpravodaje MERO CR, a.s., MERO, 2001.
  • [7] HOLMGREN, D. Future Scenarios: How communities can adapt to peak oil and climate change: Mapping the Cultural Implications of Peak Oil and Climate Change. Chelsea Green Publishing Company, White River Junction, Vermont, 2009. ISBN 978 1 900322 50 8.
  • [8] WIND IN POWER: 2011 European statistics. The European Wind Energy Association, February 2012.
 
English Synopsis
Renewable Energy – determining factor of the energy transformation

Our Western society is in crisis. It is increasingly obvious, that the crisis is not only economic, but it is more serious - a societal crisis. The post-war (still) high prosperity of the Western civilization is due to fossil fuels and bipolar world. Unfortunately the bipolar world ended with disintegration of the Soviet Union, and the world of fossil fuels is only an episode on the timeline of humanity. Even from the perspective of only two next generations, nowadays we are not able to predict what will be the life of our children and grandchildren like. Undoubtedly, for preservation of the core values of the Western civilisation (democracy, standard of living) transformation of both the energy and transport systems, and the way of life will be crucial. For this transformation we have much less time than the development of the Western society took from the beginning of the industrial revolution, because of the energy return of the remaining fossil fuel resources is permanently decreasing.

 

Hodnotit:  

Datum: 22.10.2012
Autor: Ivan Beneš, City Plan
Recenzent: Ing. Tomáš Matuška, Ph.D.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (3 příspěvky, poslední 24.10.2012 23:12)

Mohlo by vás také zajímat

Je elektřina hlavním energetickým zdrojem budoucnosti? - Diskusní setkání IVD k tématu Technologický rozvoj v energetice 10.10.2013
Méně slunečního záření snižuje zisky solárníků i náklady na podporu fotovoltaiky - K reportáži ČT Postrach pro fotovoltaiky – špatné počasí a nepřesné předpovědi 25.5.2013



Životní styl udržitelnosti a trvale udržitelný rozvoj - Reakce na článek Životný štýl udržateľnosti, udržateľnosť životného štýlu 8.2.2010

Oxid uhličitý a možnosti jeho využití I - fyzikální a chemické vlastnosti a jejich využití v praxi 16.4.2012

Kam dál


Témata 2018

Slunce v domě on-line

Stav nabití BAT:--- %
Roční soběstačnost:--- %

Partneři - Obnovitelná energie


logo HOTJET
logo FENIX
logo VIESSMANN

Spolupracujeme

logo Česká peleta

Doporučujeme

 
 

Aktuální články na ESTAV.czPražští radní podpořili zbourání Libeňského mostu, schválit záměr musí zastupitelstvoProč se bránit výskytu tepelných mostů? Mohou způsobit i plísně. Jsou i další důvodyPardubice dojednaly odkup pozemků pro autobusový terminálVystrojený vrt kolektorem je jednou z nejdůležitějších částí systému XI.