Obnovitelné zdroje potřebují stabilní legislativní prostředí
„Obnovitelné zdroje potřebují stabilní legislativní prostředí a prostředí dotačních nástrojů, aby investoři měli odvahu a chuť pouštět se do těchto projektů,“ uvedl Vladimír Mana, náměstek ministra životního prostředí na semináři věnovaném rozvoji OZE v ČR.
„Zeptali jsme se investorů, co je pro ně největší překážkou investic do OZE. Odpověděli, že naprosto nepředvídatelné legislativní prostředí v ČR,“ řekl Vojtěch Kotecký z agentury Glopolis na semináři věnovaném rozvoji sektoru OZE v ČR.
Seminář Stabilita obnovitelných zdrojů pořádala ve čtvrtek 4. 2. Aliance pro energetickou soběstačnost ve spolupráci se Solární asociací (dříve CZEPHO) v Poslanecké sněmovně v Praze.
Příspěvky diskutujících bylo možné rozdělit na pohled globální a pohled lokální. Pohled globální se vztahoval k jednoznačnému směřování energetiky k dekarbonizaci a decentralizaci, lokálním tématem byly především poslední kroky Energetického regulačního úřadu vůči obnovitelným zdrojům – cenové rozhodnutí o vyplacení podpory na OZE na konci roku 2015 a návrh nové tarifní struktury (NTS).
Globální pohled
Pohled globální naznačuje dva jasné trendy v energetice, ale i v ekonomice – dekarbonizace a decentralizace. Vladimír Špidla z Úřadu vlády ČR zdůraznil, že nejde o žádnou vizi, ale o již probíhající civilizační změnu. Ta přesahuje hranice jednotlivých států a není se tedy třeba bát, že by se České republice vyhnula. Tato změna s sebou však kromě technických, environmentálních a finančních aspektů přináší i velkou sociální výzvu. Výpadek pracovních míst ve „staré“ energetice bude potřeba nahradit adekvátním počtem pracovních pozic v dekarbonizované ekonomice. To nebude nijak rychlé a bude to mj. vyžadovat i adekvátní odezvu ve vzdělávací soustavě. Česká republika těmto změnám zatím přihlíží a doufá, že se jí podaří transformaci vyhnout. Tím si ovšem nechává „ujet vlak“ a zároveň příležitost hrát aktivní roli v sektoru s obrovským inovačním potenciálem. Je vysoce pravděpodobné, že budoucí energetika třetího světa bude postavena právě na obnovitelných zdrojích. Těžko se však bude ČR podílet na rozvoji obnovitelné energie v zahraničí, když ji neumí rozvinout ani v tuzemsku.
Stvrzením globálního trendu byla i loňská klimatická konference v Paříži COP 21. V ní se poprvé v dějinách dohodli zástupci všech velmocí (a zároveň hlavních znečišťovatelů) na společném postupu při snižování emisí CO2 skrze obnovitelné zdroje energie. Jak uvedl Vojtěch Kotecký z agentury Glopolis, jedná se nepochybně o velký diplomatický úspěch, avšak byla dohoda z Paříže nějak přelomová z hlediska praktických kroků v energetice? Ne. Hospodářské velmoci opravdu nečekaly na globální dohodu, aby začaly stavět obnovitelné zdroje. Místo toho v Paříži jen potvrdily kroky, které začaly podnikat v minulých letech – USA, Čína i Indie převzaly Evropskou iniciativu a již v letech 2012–2014 ji v instalacích OZE předstihly. Globální investice do těchto zdrojů již předstihly investice do fosilních paliv. V USA se v případě obnovitelných zdrojů jedná o jedno z nejrychleji rostoucích hospodářských odvětví, kde ročně přibyde několik tisíc pracovních míst. Odvětví fosilních paliv má, mj. i díky rekordně nízkým cenám komodit, opačný problém. Za těchto okolností nízkouhlíkaté technologie nejsou nahlíženy jako omezení byznysu, ale naopak jako lukrativní příležitost s obrovským potenciálem.
Lokální pohled
Navzdory tomu, že rétorika státu je poslední dobou vůči OZE poměrně vstřícná, jednotlivé legislativní kroky již tak příznivě nepůsobí. Obtížně pochopitelné nepřátelství vůči obnovitelným zdrojům lze pozorovat ze strany Energetického regulačního úřadu. Zejména díky posledním krokům ERÚ bylo na semináři opakovaně slyšet volání po stabilitě legislativního prostředí v oboru OZE.
Hrozící nevypsání podpory OZE na rok 2016
Luděk Šikola z advokátní kanceláře Doucha Šikola advokáti se zabýval podzimní situací kolem podpory pro OZE. ERÚ tehdy odmítal vypsat cenové rozhodnutí a tedy i výplatu podpory obnovitelným zdrojům na rok 2016. Deklarovanou obavou ERÚ bylo, že vzhledem k tomu, že česká podpora pro zdroje připojené do 1. 1. 2013 nebyla notifikována Evropskou komisí, mohla by být shledána neoprávněnou a vyplacená podpora by se musela vracet. Margrethe Vestagerová, eurokomisařka pro hospodářskou soutěž, v listopadu a v prosinci 2015 opakovaně ujistila ministra průmyslu a obchodu Mládka, že notifikační proces pokračuje a nic nenasvědčuje tomu, že by měl dopadnout špatně. Podle Luďka Šikoly také nic takového nehrozí a notifikace ani není potřeba. Podpora zdrojům připojených do 1. 1. 2013 nešla ze státního rozpočtu, nejednalo se o veřejnou podporu a byla v souladu s tehdejším unijním právem. Podpora by se musela vracet pouze v případě, že by byla shledána neslučitelná s vnitřním trhem. Tomu však nic nenasvědčuje. Stejně tak je lichý argument z hlediska překompenzace (tzn. vyplácená podpora je příliš vysoká). Ta by měla být vyřešena už od roku 2011 solární daní. Podobná podpora jako v ČR je vyplácena i v Německu, rovněž bez notifikace. Celá prosincová hysterie kolem nevyplacení podpory tak byla úplně zbytečná.
Nová tarifní soustava
Novou tarifní soustavu, další nápad z dílny ERÚ, účastníci konference rovněž nešetřili. Byť několikrát zaznělo, že přizpůsobení jističů skutečné mu odběru je racionální krok, způsob jeho dosažení skrze novou tarifní strukturu ve stávající podobě byl účastníky označen jako zcela nepřijatelný. Ladislav Havel, ředitel odboru elektroenergetiky MPO opakovaně zdůrazňoval, že se zatím jedná pouze o návrh a MPO se bude snažit, aby finální podoba nové tarifní struktury byla od té stávající výrazně odlišná. Na NTS jsou zaznamenávány převážně záporné ohlasy. Otázka ovšem je, zda na nich vůbec záleží. Aktuálně probíhající veřejné připomínkování vyhlášené ERÚ nemá žádná pravidla. I pokud se sejdou tisíce nesouhlasných připomínek, k ničemu ERÚ nezavazují.
Nejen OZE znamenají čistší vzduch
Vladimír Mana z Ministerstva životního prostředí zmínil, že podpora OZE ještě nemusí automaticky řešit problém znečištění ovzduší. Je potřeba investovat i do modernizace stávajících fosilních zdrojů. Na nich momentálně závisí (a ještě nějakou dobu záviset bude) české terplárenství a navíc slouží jako záloha obnovitelných zdrojů s proměnlivým výkonem. Výroba bezemisních obnovitelných zdrojů se v ČR nekryje se smogovou sezónou. Biomasu lze samozřejmě použít celoročně, ale ta není bezemisní. Ač je CO2 neutrální, z hlediska znečištění ovzduší má horší dopady než vytápění plynem nebo elektřinou. Pokud už se má používat na vytápění biomasa, je nejlepší používat automatické kotle na pelety. Standardizované palivo a automatický provoz zajišťují optimální spalování s minimem možných emisí.
Autor fotografií: Aliance pro energetickou soběstačnost.
