Solární energie v ČR 2016

Tyto a další novinky z oboru fotovoltaiky zazněly na konferenci Solární energie v ČR 2016 pořádané 31. března 2016 v plném sálu pražského hotelu Internacional. Konferenci tradičně pořádala společnost b.i.d. services.

Konferenci Solární energie v ČR 2016 moderoval Jaroslav Jakubes ze spolenosti Enaco

Jaké jsou podmínky pro instalaci solárních elektráren na počátku roku 2016?

Hlavní změnou oproti předchozím rokům je návrat státní podpory fotovoltaických elektráren. Byť lze v rámci podpory z Nové zelené úsporám (NZÚ) najít drobné nedostatky, z pohledu firem je to jednoznačně velké plus a zaznamenávají nárůst poptávek. Obnovitelné zdroje podporované z Nové Zelené úsporám se v minulých výzvách těšily slušnému zájmu (viz obrázek 1). Žádostí o podporu na fotovoltaiku z NZÚ je zatím jen pár, ale dle názorů z publika je to jen tím, že žádosti se teprve připravují. Reakce lidí na dotace je na zvýšení poptávky každopádně znát.

Financování solárních projektů má svá specifika. Jan Jašek z UniCredit Bank, popsal hlavní faktory a rizika, která Unicredit Bank sleduje při financování projektů fotovoltaických elektráren. Patří sem:

• Technologická rizika – životnost panelů a stálost výkonu, životnost střídačů a konstrukcí
• Provozní rizika – kvalita údržby, monitoringu, pojištění, optimalizace výkonu, ostrahy a zabezpečení
• Legislativní a licenční rizika – notifikace podpory OZE, retroaktivní zásahy, kontroly ERÚ, SEI a další, splnění podmínek pro přidělení podpory, licence ERÚ

Technologická a provozní rizika se za ty roky ukázala jako minimální – technika je spolehlivá a slunce svítí zhruba každý rok stejně (odchylka v jednotkách procent). Výroba zpravidla převyšuje původní technický audit, někdy i o 10 %. Investoři jsou aktivní a na trh vstupují i zahraniční a velcí investoři. To legislativní a licenční podmínky představují mnohem vyšší riziko, protože se neustále a často dost zásadně mění (srážková daň, notifikace podpory a další). V roce 2011 tak byla největší obava banky, jak se bude vyvíjet spolehlivost fotovoltaiky jako technologie. V roce 2015 už je největší nejistotou legislativní nestabilita.

Aktuální změny v podmínkách pro připojování malých zdrojů popsali Aleš Hradecký ze společnosti Solar Invest a Pavel Doucha z advokátní kanceláře Doucha Šikola advokáti (více k tématu ZDE). Změny vycházejí z novely energetického zákona 131/2015 Sb., z novely vyhlášky o připojení 16/2016 Sb. a návrhu novely zákona 586/1992 Sb., o dani z příjmů.

Jedná se o značné zjednodušení připojování domácích elektráren do 10 kW. Od 1. 1. 2016 tyto výrobny nepotřebují licenci ERÚ, díky čemuž nemusí řešit žádné související daně, komunikaci a vykazování vůči ERÚ a OTE. Zdroje do 10 kW lze zároveň snadněji připojit a přebytečnou elektřinu dodávat do sítě a dostávat za to peníze, byť minimální – jedná se spíše o formální ošetření dodávky elektřiny do sítě, aniž by na to provozovatel musel mít živnost. Navíc na ně lze získat dotaci z Nové zelené úsporám.

Nově je tak možné připojit domácí fotovoltaiku ve třech režimech:

1. Výrobna s nulovým přetokem DS (mikrozdroj)
• - Není zapotřebí licence ERÚ (nejde o podnikání)
• - Zjednodušený proces připojení na základě impedance sítě
2. Výrobna s možnými přetoky do DS, nesloužící k podnikání
• - Není zapotřebí licence ERÚ (nejde o podnikání)
• - Výroba pro vlastní spotřebu s možnými přetoky
• - Umožněn příjem za dodávku přetoků do sítě (smlouva s obchodníkem)
• - Standardní proces připojení
3. Výrobna dodávající elektřinu do DS a sloužící k podnikání – stejný režim, jako před novelami
• - Nezbytná licence ERÚ
• - Provozovatel na prodej elektřiny musí mít živnost
• - Možnost dodávat veškerou výrobu do sítě (smlouva s obchodníkem)

Nejvýhodněji vychází varianta 2), nicméně připojení není automatické – je potřeba se dohodnout s obchodníkem na dodávce přebytků do sítě, obchodník to nemusí umožnit. V tom spočívá naopak výhoda tzv. mikrozdroje (varianta 1), jehož připojení je nejméně komplikované – pokud výrobce splní zadané podmínky, bude vždy připojen k distribuční soustavě. Veškerou elektřinu ze svého zdroje pak musí spotřebovat doma, za přetoky se platí pokuta (blíže ZDE). Varianta 3 je pouze teoretická – je sice možná, ale stavět FVE za účelem prodeje vyrobené elektřiny se dnes prakticky nevyplatí.

Některé otázky kolem připojení však stále zůstávají, zabýval se jimi Aleš Hradecký. Jednou z nich je poplatek za překročení rezervovaného výkonu při přetoku do sítě. Jinak řečeno při přetokách se nepokutují přeteklé kWh, ale překročení výkonu domácí elektrárny při dodávce do distribuční soustavy. Pokud tedy elektrárna z technických důvodů dodá do sítě větší než rezervovaný výkon (např. při přepínání střídače, byť na jednu sekundu), je to již zpoplatněné. Přitom takové krátkodobé situace z technických důvodů nastávají běžně. Je otázka, jak se tyto stavy budou v praxi řešit.

Další otázka vyvstává kolem ovládání výroben distributorem formou hromadného dálkového ovládání (HDO). Z důvodu stability sítě si chtějí distributoři ponechat možnost kontroly nad zdroji připojenými do sítě. To je rozumné u zdrojů s vyšším výkonem v řádu desítek kW, ale u malých domácích zdrojů by to znamenalo další technické komplikace, které by zdražovaly instalace. Tato otázka je v tuto chvíli teoretická (březen 2016), distributoři k ní zatím nevydali oficiální stanovisko.

Totéž se týká budoucí legislativy pro akumulátory, respektive akumulátorové parky s vysokým výkonem a kapacitou v řádu MW a MWh, které se věnoval Pavel Doucha. To je zatím v ČR hypotetický příklad, žádný takový park aktuálně v ČR není, ale vzhledem k vývoji v zahraničí se v dohledné době dočkáme velkokapacitních akumulátorů určených k regulaci sítě v ČR a pak je bude nutné nějak právně uchopit. Z hlediska energetického zákona může být takový akumulátor připojený k distribuční soustavě pojímán jako spotřebič (při nabíjení) nebo jako výrobna (zdroj elektřiny). Nejblíže se akumulátorovým parkům jeví právní režim pro přečerpávací elektrárny, které vyrábí a dodávají regulační elektřinu. Na něco takového bude provozovatel akumulátorového parku potřebovat minimálně licenci na výrobu elektřiny.

Malé domácí baterie jsou spolu s fotovoltaikou připojené do sítě přes jeden střídač a jsou tedy pojímány jako výrobna. Žádná zvláštní legislativa se na ně zatím nevztahuje (samozřejmě kromě obecných legislativních požadavků na výrobky týkající se bezpečnosti, ochrany zdraví apod.).

Konečně třetí otázkou, která se netýká jen zákazníků s fotovoltaikou, ale všech spotřebitelů, je nová tarifní struktura. Ta byla velmi diskutovaným tématem na začátku letošního roku a nakonec byla ředitelkou ERÚ Alenou Vitáskovou poslána k přepracování. Na konferenci Solární energie v ČR 2016 se jí pokusil znovu vysvětlit Jiří Procházka z EGÚ Brno. Hlavním důvodem zavedení nové tarifní struktury (NTS) byly snižující se příjmy distributorů vyplývající ze snižování spotřeby elektřiny při zachování všech nákladů na provoz a údržbu sítí. Ty je potřeba udržovat v takovém stavu, aby byly schopné pokrýt energetické nároky zákazníků vyplývající z jejich rezervovaného příkonu daného velikostí hlavního jističe. Rezervovaný příkon u většiny zákazníků přitom výrazně převyšuje maximum odběru. Pokud zákazníci snižují svou spotřebu, měli by si snížit i rezervovaný příkon (viz obrázek 2.), aby distributor nemusel dimenzovat síť tak vysoko a „vyšel“ i s menšími prostředky.

Úplně nové požadavky na tarifní strukturu přinese rozvoj domácích akumulátorů. Při dostatečně dimenzované domácí výrobně elektřiny – fotovoltaické elektrárně s akumulátory – zvládne řada domů po dobu letních měsíců pokrýt svou spotřebu jen z vlastní výroby, nebudou potřebovat žádnou elektřinu ze sítě. Takoví zákazníci budou mít zajisté jiný tarif než ti, kdo elektřinu odebírají pravidelně.

Technologické trendy roku 2016

Na konferenci se představila i nová řešení, které umožňují širší rozvoj obnovitelných zdrojů energie pro vlastní potřebu.

Snahou společnosti i4wifi je prodávat fotovoltaiku bez dotací. Jak uvedl obchodní ředitel společnosti Martin Simandl, plnění podmínek pro dotace fotovoltaiku mnohdy prodražuje a je značně administrativně náročné. I4wifi na konferenci představili své řešení zvané Gridfree. Jedná se o fotovoltaické panely s mikrostřídači, které jsou galvanicky oddělené od sítě a nemohou tak nastat žádné přetoky. Uživatel je používá souběžně s připojením k síti a šetří tak elektřinu. Využití v domácnosti je velmi široké, od nejmenších instalací, které mají za cíl pokrýt zejména spotřebu trvale běžících spotřebičů a přístrojů ve stand-by režimů až po nepatrně větší systémy v řádu stovek Wp, které už mohou pohánět například ohřev vody nebo filtraci bazénu. Spotřebiče se mohou na Gridfree připojovat i podle současného výkonu systému – když je pod mrakem, napájí Gridfree jen stand-by spotřebiče, když vysvitne slunce, přidají se např. lednička a klimatizace. Výhodou takto malých přístrojů je cena – začíná na 6 000 Kč bez DPH (solární panel + mikrostřídač + kabely).

Inovativní monitoring fotovoltaických elektráren představil Vladimír Hochman z firmy Photon Energy. Oproti standardnímu monitoringu obsahuje pokročilé funkce a je kompletně ovládaný přes internet. Mezi pokročilé funkce patří například:

• Predikce poruch na základě nestandardního chování jednotlivých prvků elektrárny (napětí, proud, teplota, frekvence spínání střídače a další). V případě poruchy nějaké součásti je hlášena i její aktuální dostupnost na skladě.
• Historická data – monitoring zaznamenává výkon jednotlivých komponentů i jejich chyby. Např. pokud se vyskytne chyba, z historie lze poznat, kdy a kolikrát už se v minulosti vyskytla.
• Lze si nastavit faktory, které budou spouštět alarm a libovolně je nastavovat. Nevyřízená hlášení se připomínají.
• Bezdrátový monitoring – není nutné po elektrárně natahovat kabely, technik při servisním výjezdu nemusí obcházet elektrárnu, aby získal data.

Takto lze například zjistit, že jeden ze střídačů spíná častěji než ostatní, nebo že určitá část panelů sice funguje, ale pravidelně se přehřívá, což poukazuje na nějaký problém a potenciální výpadek provozu.

Část konference byla také věnována akumulátorům. Juraj Donoval ze společnosti B64 se věnoval vanad-redoxové technologii. Ty mají několik specifických vlastností – jsou schopny velmi rychle a často přepínat mezi nabíjením a vybíjením a na jejich životnost to nemá zásadní vliv. Jsou rovněž dobře odolné proti samovybíjení. Jejich nevýhodou je, že jsou velké (mají malou hustotu energie) a mají vysokou cenu. Díky těmto parametrům jsou určeny zejména pro větší a průmyslové instalace v řádu stovek kWh až jednotek MWh. Juraj Donoval si umí dobře představit jejich využití zejména u dobíjecích stanic v dopravě – ať už osobní nebo hromadné. Jednu takovou instalaci již B64 testuje na Šumavě, kde s pomocí fotovoltaické elektrárny a akumulátoru pohání nabíječku pro elektromobily a elektrokola.