Precendenční rozsudek ve věci elektroměrů bude pravděpodobně zrušen. Proč?
Na konci minulého roku vydal Městský soud v Praze přelomový rozsudek, na jehož základě dospěl k závěru, že podmínkou pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010 byla také instalace elektroměru na takové výrobně.
Z rozsudku však není patrné, jaké argumenty soud vedly k tomu, že dal přednost výkladu uplatňovaném Státní energetickou inspekcí (SEI), před výkladem, který korespondoval s tehdejší praxí i stanoviskem Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Proto očekáváme, že Nejvyšší správní soud rozsudek zruší.
O rozsudku jsme vás informovali už v prosinci minulého roku. Vyvolal vlnu reakcí, především ze strany bank a jiných institucích financujících investice do čisté energeetiky, které se obávají o výši nároku na podporu.
Dvojí výklad okamžiku uvedení do provozu
Celý spor stojí na dvou odlišných výkladech ustanovení cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (4/2009, bod 1.9). Na jedné straně stojí výklad Státní energetické inspekce, podle něhož je výrobna uvedena do provozu dnem, kdy výrobce začal
- vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen, nebo
- vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů.
Podpora se pak podle bodu 1.2 a 1.3 téhož cenového rozhodnutí uplatňuje za naměřenou elektřinu, z čehož SEI dovozuje povinnost mít pro uvedení výrobny do provozu nainstalované měřící zařízení.
Proti výkladu SEI stojí závěr opřený o stanovisko Energetického regulačního úřadu z druhé poloviny roku 2010 s názvem „Postup a harmonogram uvedení zdrojů do provozu“, podle něhož postačuje k uvedení výrobny do provozu účinná licence a první paralelní připojení k distribuční soustavě. Pro tento výklad také hovoří textace pravidel provozování distribuční soustavy, analogicky část energetické legislativy, faktická praxe i část rozhodovací činnosti SEI a ERÚ.
Rozsudek bez zdůvodnění
Pro případy tohoto typu platí zásada, že existuj-li dva rovnocenné výklady, musí soud aplikovat ten výklad, který je příznivější pro adresáta právní normy, zde tedy pro výrobce. Soud na tuto zásadu v rozsudku výslovně upozornil, dokonce výslovně odkázal na příslušnou judikaturu Ústavního soudu, sám však překvapivě rozhodl obráceně: „V nyní posuzované věci se však podle názoru městského soudu o možný dvojí výklad právní normy nejedná a žalobní námitka proto není důvodná.“ Bližší odůvodnění neuvedl.
„V těchto případech, kdy se jedná de facto o podstatu celého sporu, se soud s námitkou povinnosti výkladu veřejnoprávní normy ve prospěch jednotlivce musí podrobně vypořádat,” uvedl k odůvodnění rozsudku právník Filip Nečas z advokátní kanceláře Frank Bold advokáti. „Z uvedeného odůvodnění je pouze patrné, že podle soudu se v daném případě nejedná o dvojí výklad právní normy, avšak již není jasné, z jakého důvodu soud k tomuto závěru dospěl.“
Prognóza: zrušení pro nepřezkoumatelnost
„Rozsudek městského soudu nemůže obstát v kasačním přezkumu Nejvyššího správního soudu, neboť není v klíčových parametrech přezkoumatelný,“ má jasno o dalším postupu soudů Nečas. Rozsudek Městského soudu v Praze přitom již byl kasační stížností napaden. Nejvyšší správní soud tuto věc vede pod spisovou značkou 9 As 333/2016 a rozhodnutí ve věci lze, dle našich zkušeností, očekávat v průběhu roku 2017.
Pozn.: Rozsudek Městského soudu v Praze dosud nebyl zveřejněn, výše uvedené závěry vychází z jeho znění, které si naše kancelář od soudu vyžádala na základě individuální žádosti.
Zdroj: Frank Bold advokáti
