Když baterie v ČR, tak s plynem nebo uhlím. Novela lex OZE III opět odložena
Největší tuzemské baterie najdeme v areálech uhelných elektráren. A dosavadní legislativa je, upravená tak, aby baterie jinak než bez konvenčního zdroje instalovat nešly. S novelou lex OZE III by uhelné a plynové zdroje o tuto exkluzivitu přišly.
Bateriové úložiště Tesla Megapack, Courtesy of Tesla, Inc.
Velkokapacitní baterie významně zvyšují konkurenci a snižují cenu na trhu služeb výkonové rovnováhy. Jak to dělají, se můžete už několik let dočíst v článku na TZB-info.
Ze stejného textu pochází i metafora českého přístupu k těmto bateriím:
„…jak by to vypadalo, kdybychom stejně jako k bateriím přistupovali k elektromobilům. Přišla by Tesla s maximální rychlostí 250 km/h a dojezdem 450 km a ve světě by se s nimi začalo normálně jezdit. V ČR bychom stanovili, že elektromobil může být provozován pouze společně v doprovodu vozidla se spalovacím motorem, může se pohybovat maximální rychlostí 50 km/h a lze ho použit pouze k ujetí vzdálenosti 10 km. Pokud byste chtěli jet dále nebo rychleji, museli byste přesednout do auta se spalovacím motorem.“
Přesněji tento stav popisuje na TZB-info právník Pavel Doucha:
„Nasazení akumulačního zařízení je omezeno pouze jako prvek tzv. fiktivního bloku, zjednodušeně řečeno soustrojí výrobny elektřiny a akumulačního zařízení, které je její součástí. Pokud bychom měli pro zjednodušení převzít terminologii automobilového světa, jde o jakýsi hybrid. Na rozdíl od předchozí verze Kodexu není nijak omezen druh výrobny elektřiny, s nímž může akumulační zařízení tvořit fiktivní blok. Může tedy jít teoreticky i o solární či větrnou elektrárnu. Využití akumulačního zařízení v rámci fiktivního bloku však naráží na technické podmínky jednotlivých služeb. Akumulační zařízení lze pro poskytnutí služby (dodávku regulační energie do sítě nebo odběr přebytečné elektřiny) využít pouze po velmi limitovanou dobu, maximálně několika desítek sekund. Následně musí tuto dodávku převzít generátor výrobny. Jsou pevně nastaveny i maximální limity vybití akumulačního zařízení po dobu poskytování služby.
Zjednodušeně řečeno, tyto podmínky jsou splnitelné pro klasické výrobny s turbogenerátorem, kde dodávka regulační energie je zahájena z akumulačního zařízení a následně ji převezme hlavní generátor výrobny. Jsou naopak zjevně limitující pro zdroje s výrobou závislou na počasí (zejména větrné a solární elektrárny), které nemohou garantovat dodávku na základě pokynu dispečinku za všech okolností.“
Jak se (ne)staví akumulátory v uhelném česku
Tento stav velmi vyhovuje majitelům konvenčních elektráren s točivým zdrojem, protože si mohou užívat výhod baterií bez ohrožení vlastních příjmů za SVR vlivem rostoucí konkurence. Parametry pro instalaci baterie jsou nastaveny tak, že je fotovoltaické a větrné zdroje nemohou splnit. A nemohou je splnit ani baterie samotné.
Novela energetického zákona lex OZE III měla tento stav změnit a pro velkokapacitní akumulátor měly platit stejné podmínky jako pro přečerpávací elektrárnu.
A tento krok se v ČR nějakou „záhadou“ nedaří udělat. ČR je poslední stát v EU, kde nejde provozovat samostatné baterie pro SVR. Ve studiu Estav.tv jsem na toto téma hovořil s ředitelem asociace AKU-BAT Janem Fouskem. V článku k rozhovoru uvádím:
„Legislativní ukotvení akumulace, agregace a flexibility mělo být v ČR zavedeno už v roce 2021. V ČR se ale proces pohnul teprve teď, kdy EU českým úřadům pohrozila, že neimplementují-li zmíněná opatření do konce roku 2024, omezí dotace pro modernizační fond. A na něj nejsou navázány jen obnovitelné zdroje, ale třeba i modernizace tepláren.
EU tak činí podle logiky „když už vám na to dáváme peníze ze společného rozpočtu, tak laskavě umožněte ve své zemi s těmito službami legálně podnikat“. Jiné země v EU s implementací těchto opatření problém nemají.“
Novela lex OZE III opět odložena
V pátek 22. 11. 2024 měla novela lex OZE III projít posledním čtením v Poslanecké sněmovně. A můžeme prohlásit za smutnou tradici, že se to opět nepovedlo. Jak Fousek tuto situaci komentuje:
„Současný stav projednávání Lex OZE III je zcela alarmující. Původním smyslem této novely energetického zákona bylo konečně po letech legislativně zakotvit akumulaci energie a zavést agregaci flexibility, což jsou klíčové prvky pro modernizaci naší energetiky. Místo toho se z projednávání stal předvolební boj vlády za „lepší“ rozpočet.
Bohužel, kvůli naprosto nesmyslným pozměňovacím návrhům ministra financí Zbyňka Stanjury se z této novely stal nástroj namířený proti majitelům solárních elektráren s cílem snížit provozní podporu pro obnovitelné zdroje. Tyto pozměňovací návrhy společně se zhruba 50 dalšími zcela odchýlily současnou debatu a původní záměr zákona. Ta spočívala v transpozici evropské legislativy, kterou mělo Česko implementovat již před čtyřmi lety. Jsme poslední unijní zemí, která tak stále neučinila. Za zpoždění přijetí této novely České republice vážně hrozí miliardové pokuty od Evropské komise, která nás již několikrát varovala před důsledky dalšího zpoždění. V ohrožení je kvůli tomu také čerpání finančních prostředků z Národního plánu obnovy, pokud novela nebude schválena do konce letošního roku.
Tato novela měl být „akumulačním” zákonem, na který dlouhodobě čekají stovky investorů s již připravenými projekty. Stejně tak i státní energetické instituce jako ČEPS a ERÚ, či distribuční společnosti, kterým chybí právní rámec pro připojování moderních zdrojů v energetice. Abychom zajistili obnovitelným zdrojům stabilnější výrobu a pomocí flexibility a akumulace učinili další nutný krok k modernizaci energetiky, potřebujeme v první řadě platnou legislativu. Místo toho se veškeré přípravy jak po technické stránce, tak i úpravy dotačních titulů zpožďují kvůli dalším průtahům projednání. Je to smutná zpráva pro českou energetiku.“
