Energetický regulační úřad a zastavení podpory obnovitelných zdrojů

Podle tiskové zprávy, kterou Energetický regulační úřad (ERÚ) vydal 22. 2. 2012, připravuje zastavení podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE) pro nově instalované zdroje. V podstatě všechna média přitom poslední čtyři slova vynechávají, naopak přidávají tvrzení typu: „ERÚ chce osekat podporu obnovitelných zdrojů,“ nebo „Úřad chce rostoucí podporu alternativních zdrojů až na výjimky výrazně omezit“ (například Česká televize). Dokonce i poměrně seriozní týdeník Ekonom přináší v letošním 9. čísle rozhovor s předsedkyní ERÚ Alenou Vitáskovou, který začíná výrokem: „Od roku 2014 nedám na podporu obnovitelných zdrojů ani korunu.“

Titulky i většina článků působí dojmem, jako by ERÚ chtěl do budoucna omezit částku 38 miliard, která bude letos vydána na podporu obnovitelných zdrojů. Obratem paní Vitásková vyjadřuje ochotu zachovat podporu malým fotovoltaickým systémům na střechách a fasádách budov a zemědělským bioplynovým stanicím. Ve skutečnosti však za současné situace není od roku 2014 možné ani jedno ani druhé – výdaje na podporu OZE porostou a podpora nových FVE bude zrušena.

Energetický regulační úřad je totiž v rozhodování o podpoře obnovitelných zdrojů (přesněji výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů) do značné míry omezen zákonem, který mu ukládá, pro jaké zdroje a víceméně i v jakém rozsahu má podporu (výkupní cenu nebo zelený bonus) vyhlašovat.

ERÚ samozřejmě může různě kouzlit s čísly, což ukázal, již pod vedením Aleny Vitáskové, při nastavení výkupní ceny a zeleného bonusu pro fotovoltaiku na rok 2012. Výkupní cena byla snížena ze 7,50 na 6,16 Kč/kWh, tedy o více než 5 %, což je možné podle zákona pouze při poklesu návratnosti pod 11 let. Zároveň by však v takovém případě snížení výkupní ceny mělo být minimálně o 2,00 Kč/kWh, jinak by návratnost při nové výkupní ceně byla kratší než 15 let. ERÚ by se tím provinil proti své další funkci, kterou je ochrana koncových odběratelů, kterou svými prohlášeními předsedkyně ERÚ tolik vyzdvihuje. Výkupní cena pro rok 2012 sice odpovídá investičním nákladům malých fotovoltaických elektráren v době, kdy byla stanovena, byla však stanovena v rozporu s platným zněním zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře obnovitelných zdrojů.

Alenou Vitáskovou avizované omezení podpory pro nově instalované zdroje v kategoriích, v nichž bylo dosaženo limitů Národního akčního plánu pro obnovitelné zdroje energie (NREAP), přímo vyplývá z právě schválené novely zákona o podpoře obnovitelných zdrojů. Novela byla schválena Poslaneckou sněmovnou 31. 1. 2012 poté, co ji Senát vrátil s pozměňovacími návrhy. Novela by měla vstoupit v platnost od 1. 1. 2013. Čeká se pouze na podpis prezidenta, kterému byl zákon předán k podpisu 29. 2. 2009 (očekává se přitom, že stejně jako v případě původního zákona, prezident nechá vědomě proběhnout zákonnou lhůtu, v níž by měl zákon podepsat, a zákon tak vstoupí v platnost i bez jeho podpisu).

Pokud bude Energetický regulační úřad respektovat zákon, nemůže pro rok 2014 vyhlásit podporu pro malé fotovoltaické elektrárny na střechách rodinných domů, i kdyby si to paní Vitásková přála, jak tvrdí ve svých prohlášeních. Aby to bylo možné, musely by být nejdříve upraveny limitní hodnoty v českém NREAP. Revizi NREAP přitom Ministerstvo průmyslu a obchodu teprve připravuje, mělo by k ní dojít v letošním roce. Je však otázka, nakolik mohou ERÚ nebo paní Vitásková osobně výsledek rozhodování MPO ovlivnit.

ERÚ tak má jen minimální možnosti, jak snížit náklady na podporu OZE, které byly uvedeny do provozu v předchozích letech. Jinými slovy sotva může „osekat“ částku 38 miliard korun ročně. Z hlediska výše podpory může pouze zvětšit rozpětí mezi výkupní cenou a zeleným bonusem, což však při poklesu cen na energetické burze nepřichází v úvahu. Naopak je téměř jisté, že v takové situaci by téměř všichni provozovatelé OZE přešli na režim výkupních cen, což by naopak náklady zvýšilo.

V podstatě jedinou možností by byla důkladná prověrka vydaných licencí a zejména těch fotovoltaických elektráren, které byly připojovány v posledních dnech roku 2010. V této souvislosti již padlo několik obvinění v případech, kdy investoři předali ERÚ falešné podklady nebo se přímo pokusili úředníky podplatit, aby získali licenci ještě v roce 2010. Tyto případy jsou samozřejmě silně medializovány, z hlediska celku se však jedná o relativně malé výkony. Na druhou stranu investoři, kteří popisují situace, kdy údajně úředníci ERÚ záměrně opakovaně odsouvali fyzickou kontrolu elektrárny až do posledních dnů roku 2010 a nakonec si přímo řekli o úplatek pod pohrůžkou, že jinak přesunou kontrolu i vydání licence do roku 2011, rozhodně o medializaci svých případů nestojí ani v případě, že by jejich tvrzení byla prokazatelná.

Obrázek 1: Výkupní ceny elektřiny z FVE pro střešní systémy do 30 kWp

Energetický regulační úřad měl v podstatě jedinou, zato výraznou možnost, jak mohl ovlivnit náklady na podporu OZE, a to při vyhlašování výkupních cen pro rok 2006. Pokud by již v té době rozdělil podporu výroby elektřiny ze slunečního záření do kategorií podle výkonu – jak tomu bylo snad ve všech státech, kde byly v té době OZE podporovány – mohli jsme jednak mít podstatně větší podíl vhodnějších instalací fotovoltaiky na střechách budov, a jednak mohly být náklady na podporu OZE nižší. Nižší výkupní cena pro instalace na zemi by se totiž projevila i podstatně nižším zájmem o realizace této kategorie fotovoltaických elektráren.

Obrázek 2: Výkupní ceny elektřiny z FVE pro pozemní instalace nad 100 kWp

ERÚ však pravděpodobně otázku podpory fotovoltaiky na začátku zanedbal. Je však nutno si uvědomit, že v té době byla pozornost věnována téměř výhradně větrným elektrárnám. Fotovoltaika byla zcela na okraji zájmu, nikdo s ní v podstatě nepočítal. Při pohledu do každoročních Zpráv o plnění indikativního cíle (2004, 2005, 2006, 2007, 2008) je zřejmé, že tento stav přetrvával ještě dlouho. Omluva, že ERÚ neměl dostatek zkušeností, nemůže nic změnit na výši nákladů, které za podporu OZE budeme platit v následujících letech. ERÚ přitom mohl využít několikaletých zkušeností s podporou OZE v sousedním Německu.

Mnohem větší vliv na výši podpory mohly mít vláda a Poslanecká sněmovna. Náklady na podporu obnovitelných zdrojů mohly být v současnosti sotva poloviční, pokud by tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský (předtím i v současnosti předseda představenstva ČEPS, a. s.) v roce 2009 splnil svůj slib z 24. srpna, že od 1. 1. 2010 omezí podporu fotovoltaiky. Vláda však svůj návrh novely zákona podala do Poslanecké sněmovny teprve ve druhé polovině listopadu, již v té době však s termínem platnosti od 1. 1. 2011. Samotná Poslanecká sněmovna byla již na konci roku 2009 díky obstrukcím ODS v podstatě nefunkční až do voleb na jaře 2010. Novela sice byla schválena na speciálně k tomu svolané schůzi Poslanecké sněmovny, vzhledem k začátku platnosti od 1. 1. 2011 však měla na rozvoj fotovoltaiky v roce 2010 v lepším případě nulový dopad, rozhodně jej nemohla omezit.

Nejmenší vliv na fotovoltaický boom měli ti, na něž byla vina nejčastěji svalována, například na:

• poslankyni Ivu Šedivou z ČSSD, která ve druhém čtení Vládního návrhu zákona o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie dne 11. února 2005 navrhla omezení maximálního meziročního snížení výkupní ceny na 5 % (kromě návrhů 3 % a 2 %, které neprošly) z původních 10 %; návrh však pouze kopíroval praxi obdobného německého zákona, který u všech OZE snižuje každoročně výkupní cenu o 1,0 %, u druhotných zdrojů o 1,5 %, pouze u fotovoltaiky v té době o 5 % na střechách a 6,5 % na zemi; není chybou této poslankyně, že zákonodárci nesledovali vývoj v okolních státech
• Stranu Zelených, která však měla nulový vliv jak na konečnou podobu původního zákona, tak na jeho novelu v roce 2009, protože v době schvalování zákona v roce 2005 vůbec nebyla v parlamentu a v době, kdy bylo nutno zákon novelizovat, už neměla zastoupení ve vládě, nehledě na zanedbatelný počet křesel v Poslanecké sněmovně; strana se přitom vůbec nepodílela na vyjednávání podmínek přístupu k EU, v jejichž rámci ČR přijala indikativní cíl výroby elektřiny z OZE a povinnost zavést odpovídající legislativu
• jmenovitě Martina Bursíka, který se podílel na přípravě vládního návrhu zákona; původní návrh však obsahoval meziroční pokles výkupní ceny 10 %, v době, kdy bylo nutné zákon novelizovat, už nebyl ve vládě.