Změny v energetické legislativě od 1. 1. 2016 a jejich první dopady na výrobu elektřiny z OZE

Změny v kompetencích a organizační struktuře Energetického regulačního úřadu

Na prvním místě začneme změnou, jejíž důsledky vyvolaly na přelomu roku bouřlivou mediální kampaň. Novela energetického zákona zavádí novou strukturu řízení Energetického regulačního úřadu. Namísto monokratického systému řízení jedním předsedou by měl být ERÚ řízení Radou, tedy kolektivním pětičlenným orgánem, jmenovaným vládou. Účinnost této změny však byla v průběhu projednávání novely odložena až na 1. 8. 2017, což se podivuhodným způsobem kryje s koncem řádného funkčního období současné předsedkyně úřadu Vitáskové. Odložení účinnosti této změny se však již nepromítlo do souběžně projednávaných novel jiných zákonů, v tomto případě zejména do služebního zákona. Ten počítal stále s tím, že k 1. 1. 2016 začne řídit ERÚ pětičlenná Rada, a celkem logicky pro ni zakotvil výjimku z povinností, kterými se jinak úředníci ve služebním poměru musí řídit. Vedení ERÚ je jmenováno zcela jiným způsobem, než je ustaven do své funkce úředník dle služebního zákona, a má i poněkud jiné úkoly. Služební zákon však již nereflektuje to, že až do 31. 7. 2017 bude řídit ERÚ předsedkyně. Pro ni žádnou výjimku neobsahuje. V důsledku tohoto opominutí by se tedy formálně měl i na předsedkyni Vitáskovou vztáhnout od 1. 1. 2016 služební zákon. To by znamenalo, že by musela začátkem tohoto roku absolvovat výběrové řízení na funkci předsedkyně, že by podléhala státnímu tajemníkovi atd. Její další setrvání ve funkci by rovněž ohrozila probíhající trestní řízení, kdy je v několika případech předsedkyně obviněna ze spáchání trestného činu. Po několika týdnech bouřlivých diskusí vnesla do situace uklidnění Legislativní rada vlády ČR. Podle ní by předsedkyně ERÚ neměla podléhat služebnímu zákonu a chybějící výjimka je pouze formální nedopatření.

Pro podnikatele v energetice podstatně důležitější je však dokončení přesunu kompetencí ze Státní energetické inspekce (SEI) na Energetický regulační úřad. Do konce roku 2015 vykonávala SEI v energetice dozor už jen nad dodržováním zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Od nového roku přešla i tato kompetence na ERÚ. Výkon kontrol, ukládání pokut a dalších sankcí v energetice (v elektroenergetice i v plynárenství), a to včetně kontrol příjemců podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů, tedy spadá plně pod ERÚ. Kontroly a správní řízení zahájená před koncem roku dokončí ještě Státní energetická inspekce. Nové kontroly a řízení pak už může provádět pouze Energetický regulační úřad. Před schválením této změny panovaly pochybnosti, zda bude mít ERÚ, který nedisponuje územními inspektoráty v jednotlivých krajích jako SEI, kapacitu na provádění kontrol a vedení řízení. Od účinnosti zákona však proběhla jen krátká doba na to, aby bylo možno vyhodnotit, zda se tyto obavy naplnily či nikoliv.

Změny ve způsobu stanovení regulovaných složek ceny elektřiny

Zásadní změnu přinesla novelizace předpisů energetického práva pro stanovení složky ceny elektřiny, která slouží k úhradě nákladů na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Každý, kdo si podrobněji studuje fakturu za elektřinu, v ní najde položku s názvem „Částka za KVET, OZE a DZ“. Tyto peníze se následně prostřednictvím OTE přerozdělí výrobcům elektřiny z kombinované výroby, obnovitelných a druhotných zdrojů. Do konce roku 2015 byla výše tohoto příspěvku stanovena na 495 Kč za každou zákazníkem spotřebovanou MWh elektrické energie. Tato částka vyplývala z cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2014. Změnu pro rok 2016 přinesl nový § 28 odst. 4 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích. Podle něj se výše podpory stanoví:

• pro odběrná místa připojená k VN nebo dokonce VVN (podnikatelský sektor) na základě sjednaného rezervovaného příkonu, a to ve výši 104 174,51 Kč/MW/měsíc, jak následně stanovilo cenové rozhodnutí ERÚ č. 7/2015,
• pro odběrná místa připojená k síti NN (domácnosti, malé firmy) na základě jmenovité proudové hodnoty hlavního jističe před elektroměrem, a to ve výši 23,96 Kč/A/měsíc, jak vyplývá z téhož cenového rozhodnutí.

Ve všech případech, tady jak u odběrných míst připojených k NN, tak i VN a VVN však podle § 28 odst. 5 platí, že účtovaná částka nesmí přesáhnout 495 Kč za každou spotřebovanou MWh elektřiny. Zákonodárce v podstatě tímto říká, že příspěvek na podporu OZE, KVET a DZ nesmí v roce 2016 překročit výši plateb pro rok 2015.

V praxi je v případě odběrných míst připojených k hladině NN situace nejčastěji taková, že pokud by se počítal příspěvek novým způsobem podle proudové hodnoty jističe, platila by většina domácností řádově vyšší částky na podporu OZE. Pokud vezmeme jako standardní hlavní jistič 3 × 25 A, pak by měsíční platba činila 1799 Kč (3 × 25 × 23,96). Této výše by příspěvek dosáhl v roce 2015 pouze v případě, kdy by měsíční spotřeba elektřiny dosáhla přibližně 3,6 MWh. Takové spotřeby však dosáhne jen málo domácností. Ve většině případů odběrných míst na úrovni NN se tedy při stanovení výše měsíčního příspěvku aplikuje strop 495 Kč za spotřebovanou MWh elektrické energie. Za této situace je zcela na místě otázka, jaký byl smysl zavedení nového způsobu výpočtu příspěvku, když ve většině případu se v případě domácností zřejmě postupuje stejným způsobem, jako v roce 2015. Nový systém pouze klade vyšší administrativní nároky na obchodníky s elektřinou a provozovatele distribučních soustav, aby při měsíčním vyúčtování u každého zákazníka zvážili, který systém výpočtu výše příspěvku v jeho případě v závislosti na objemu spotřebované elektřiny využít. Pro zákazníka to znamená, aby při kontrole vyúčtování elektřiny ověřil i správnost výpočtu výše příspěvku na podporované zdroje.

Změny v podpoře OZE – nové výrobny

Novelizované předpisy pokračují v trendu omezování podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů formou příplatku k tržní ceně (výkupními cenami, či zelenými bonusy). Zbývá pouze několik málo kategorií výroben, které mohou po 1. lednu 2016 usilovat o tuto formu podpory.

Jednou z nich je podpora výroby tepla (nikoliv elektřiny) v bioplynových stanicích. Zákon ovšem stanoví poměrně přísné podmínky této podpory:

• podpora se vztahu pouze na užitečné teplo. Užitečným teplem se v souladu s vyhl. č. 347/2012 Sb., § 2 písm. e) rozumí teplo vyrobené v procesu kombinované výroby elektřiny a tepla, sloužící pro dodávky do soustavy zásobování tepelnou energií (CZT) nebo k dalšímu využití pro technologické účely mimo vlastní technologickou spotřebu tepla výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo využité k další přeměně na elektrickou nebo mechanickou energii. Pokud není teplo možné dodávat do soustavy CZT, musí tedy výrobce hledat jiný způsob využití, například vytápění skleníků,
• musí být splněna minimální účinnost užití energie dle vyhlášky č. 441/2012 Sb.,
• instalovaný elektrický výkon musí být do 500 kW,
• bioplyn musí být produkován z více než 70 % ze statkových hnojiv a vedlejších produktů živočišné výroby anebo z biologicky rozložitelného odpadu.

Z tohoto výčtu je zřejmé, že dosavadní typický model provozu bioplynové stanice, tedy důraz na výrobu elektřiny s nárokem na podporu a výroba bioplynu ze zemědělských plodin (kukuřice apod.) nebude nadále podporován. Zákon rovněž znemožňuje souběžnou podporu výroby tepla i elektřiny. Základním omezujícím faktorem nových bioplynových stanic tak bude hledání účelného využití tepla.

Významným způsobem je limitována i výstavba nových větrných, vodních a geotermálních elektráren a výroba elektřiny spalováním biomasy. Nárok na podporu nových výroben mohou získat pouze projekty, kterým se podařilo získat autorizaci Ministerstva průmyslu a obchodu nejpozději do 1. 10. 2013. Výrobny však musí být postaveny a uvedeny do provozu nejpozději do šesti let od udělení autorizace, tedy do 1. 10. 2019. Podporu mohou vedle toho získat i projekty, jejichž developeři zahájili řízení o vydání územního rozhodnutí před 18. 8. 2011, ale pouze pod podmínkou, že projekt bude dokončen a uveden do provozu do 6 let od vydání územního rozhodnutí. Konečný termín tedy není na rozdíl od držitelů autorizací (1. 10. 2019) pevně dán a závisí na datu právní moci územního rozhodnutí.

Nejzásadnější změnou, kterou pro nové výrobny balíček novel energetické legislativy přináší, je však otevření prostoru pro domácí malovýrobu elektřiny bez nutnosti vyřizovat si k tomu licenci u Energetického regulačního úřadu jako oprávnění k podnikání. Nově je možné provozovat výrobnu elektřiny s výkonem do 10 kW, aniž by se její vlastník musel stát podnikatelem a držitelem licence. Podrobněji jsme se tomuto tématu věnovali zde.

Změny týkající se provozovatelů stávajících výroben elektřiny

Pokud jde o provozovatele výroben elektřiny z podporovaných zdrojů uvedených do provozu před koncem roku 2015, i pro ně přináší novelizační balíček energetického práva několik významných změn.

Platba daně z elektřiny

Opatření, které se dotklo jak spotřebitelů, tak výrobců elektřiny, bylo zrušení osvobození ekologické elektřiny od daně. Někteří spotřebitelé měli se svých obchodníkem domluvenu dodávku elektřiny z obnovitelných zdrojů, která byla do konce roku osvobozena od daně ve výši 28,30 Kč/MWh. Zrušení osvobození se u nich projevilo ve zvýšení ceny dodávek elektřiny. Na straně výrobců jsou pak dopady tohoto opatření absurdnější. Podle části čtyřicáté sedmé zák. č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, kterým je daň s elektřiny upravena, podléhá zdanění i elektřina, kterou její výrobce sám spotřebuje. Nebýt zachování osvobození pro výrobny s instalovaným výkonem do 30 kW by tak plátci daně byli i vlastníci malých fotovoltaických systémů na rodinných domcích, kteří si vyrábí elektřinu pro vlastní potřebu. Protože se ale drtivá většina takových instalací vejde do výkonnostního limitu 30 kW, nic se pro ně naštěstí nemění. Vlastníci výroben elektřiny s výkonem nad 30 kW však mají nově povinnost přihlásit se k platbě daně na Celním úřadu a odvádět daň ve výši 28,30 Kč za každou jimi vyrobenou a zároveň spotřebovanou MWh, s výjimkou elektřiny použité na tzv. technologickou vlastní spotřebu (tedy elektřiny nezbytné k chodu výrobny). Vzhledem k nízké sazbě daně z elektřiny je třeba si klást otázku, zda toto opatření vůbec dává daňový výnos převyšující náklady na jeho správu.

Nově jsou rovněž v § 11a zákona č. 165/2012 Sb. definovány požadavky na měření vyrobené elektřiny. Zákon výslovně stanovuje, že veškerá měřidla použitá výrobci elektřiny musí být výhradně v kategorii tzv. stanovených (lidově řečeno „cejchovaných“) podle zák. č. 505/1990 Sb., o metrologii. Diskuse však vyvolává nejvíce ustanovení § 11a odst. 1 zákona, který výrobcům říká, co vlastně mají měřit. Cílem tohoto ustanovení je zajistit splnění povinností podle § 4 odst. 1 téhož zákona – tedy aby nebyla podpora výroby uplatňována na elektřinu vyrobenou a spotřebovanou výrobcem na udržení výrobního zařízení v chodu, tedy tzv. technologickou vlastní spotřebu. Nové povinnosti týkající se měření se nevztahují na výrobny s výkonem do 10 kW a výrobny, kde měření zajišťuje provozovatel distribuční soustavy (ČEZ, PRE, E.ON) svým elektroměrem. V praxi tedy nemusí otázku měření řešit výrobci, kteří pobírají podporu ve formě výkupních cen a v některých případech i zelených bonusů – tam kde výrobce uplatňuje nárok na zelený bonus pouze na množství elektřiny, naměřené elektroměrem provozovatele distribuční soustavy. Všichni ostatní výrobci musí svůj cejchovaný elektroměr umístit až za místo odběru technologické vlastní spotřeby (přičemž za technologickou vlastní spotřebu se považují i ztráty na zvyšovacích transformátorech). Pokud mají své měření, z něhož odečítají objem výroby pro uplatnění nároku na podporu před místem odběru technologické vlastní spotřeby, musí tuto měřit samostatným měřidlem a spotřebované množství elektřiny odečíst od objemu výroby, na který je nárokována podpora. Tato poněkud složitá pravidla způsobují v praxi řadu problémů, obzvláště proto, že není jasně definováno, co vše spadá do technologické vlastní spotřeby výrobce, a také proto, že variant technického řešení připojení různých druhů výroben elektřiny na distribuční soustavu je velké množství. Nelze doporučit jedno univerzální řešení a vždy je třeba posoudit splnění povinností zákona ve vztahu ke konkrétnímu technickému řešení.

Ukončení podpory decentrální výroby

Zcela bez náhrady byl zrušen § 37 a násl. zák. č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, který upravoval podporu decentrální výroby elektřiny. Na zelený bonus ve výši od 9,97 Kč/MWh do 30,12 Kč/MWh měli ještě do konce roku 2015 nárok výrobci, jejichž výrobna byla připojena k distribuční (tedy nikoliv přenosové) soustavě. Nejvyšší podpora přitom existovala pro výrobny, připojené k napěťové hladině NN distribuční soustavy, naopak nejnižší podporu dostaly výrobny připojené na napěťové hladině VVN. Podpora byla zrušena s odůvodnění, že výroba elektřiny v naší soustavě je již dostatečně decentralizována a že naopak decentralizované zdroje vyvolávají vyšší náklady na rozvoj elektrizační soustavy. Představy zákonodárce o decentralizaci výroby elektřiny v ČR zřejmě nebudou příliš ambiciózní, když ještě v roce 2015 vyrobily pouhé dvě jaderné elektrárny celých 36 % elektřiny a v souvislosti s uvažovanou výstavbou nových jaderných bloků by došlo naopak k ještě výraznější centralizaci.

Neoprávněně čerpaná podpora

Od základů byla přestavěna právní úprava umožňující Energetickému regulačnímu úřadu nařídit v odůvodněných případech vrácení podpory výroby elektřiny (výkupní cen či zelené bonusy). Dosavadní znění § 51 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie skutečně vyžadovalo zásadní změnu, protože podle něj prakticky nebylo možné odebrat podporu ani výrobcům, kteří vážným způsobem porušili podmínky jejího čerpání. Po procesní stránce se situace vyjasnila – Energetický regulační úřad je nově oprávněn vydat speciální rozhodnutí, v němž stanoví rozsah neoprávněně čerpané podpory. Dotyčný výrobce pak bude povinen tuto částku (včetně penále 0,1 % denně za dobu neoprávněně čerpané podpory) vrátit do 30 dnů od nabytí právní moci takového rozhodnutí. Věcné podmínky pro tento postup ERÚ, tedy za jakých okolností lze rozhodnutí o vrácení podpory vydat, jsou však velmi obecné. Prakticky má ERÚ ze zákona bianco šek nařídit vrácení podpory při porušení jakéhokoliv ustanovení zákona č. 165/2012 Sb., které je uvedeno v jeho § 49 jako tzv. správní delikt. Nerozlišuje se jeho závažnost ani konkrétní vztah povinnostem týkajícím se čerpání podpory. V zákoně je pouze uvedeno, že mezi spácháním deliktu a čerpáním podpory musí být souvislost. Není tedy už například zřejmé, zda lze rozhodnout o vrácení podpory v souvislosti s tím, že výrobce nearchivoval podklady o výši investičních nákladů na výstavbu výrobny, což je jedna z povinností, za jejíž porušení lze uložit pokutu podle § 49 zákona. Existuje zde tedy poměrně velký prostor pro libovůli Energetického regulačního úřadu, který je umocněn tím, že promlčecí doba je nově deset let. Nařídit vrácení podpory lze tedy až deset let zpětně. Zkušenosti s aplikací tohoto ustanovení v praxi však ještě nejsou a nelze tedy v tuto chvíli domyslet všechny důsledky, které tato nová právní úprava bude mít.

Závěr

Ještě ani neoschla tiskařská čerň na sbírce zákonů, v níž popisované novely energetických zákonů vyšly, a už se diskutuje o další novele. V tomto případě to nelze hodnotit pouze negativně, jako výsledek úřednické hyperaktivity. Málokterá oblast se mění tak bouřlivě, jako právě energetika. Vývoj a ceny technologií umožňují aplikace, které si před deseti lety málokdo dokázal představit. Legislativa je pak v závěsu a snaží se podchytit pravidla provozu těchto nových aplikací. Nejpozději v závěru tohoto roku lze očekávat diskusi nad návrhy dalších novel energetických zákonů. Mimo jiné bude nutné přizpůsobit pravidla podpory obnovitelných zdrojů novým požadavkům Evropské unie. Pro některé nové výrobny elektřiny nemohou od roku 2017 být vyhlašovány výkupní ceny, ale jejich vlastníci budou o podporu soutěžit ve státem vyhlašovaných aukcích. Změn lze ale očekávat samozřejmě mnohem více.