Jak se u nás ZDOLA podporuje solární energetika a OZE?
Když jsme už před lety při exkurzích LEA po solárních a jiných OZE-instalacích zaznamenali někde jejich větší úrodu, vždy nás (a zejména přítomné novináře) zajímalo, z čeho vlastně vyklíčila. Kdo a jak k ní napomohl. A bylo téměř vždy zřejmé, že vedle nastavení podmínek státem a trhem zde obvykle měly příznivý, ne-li určující, vliv impulsy zcela lokální povahy.
Od místního fandy solárka, který v hospodě sdělí jak mu to jeho na domě šetří elektřinu při ohřevu vody a tím i peněženku, čímž provokuje k následování, přes ekocentrum, které osvětu doplní demonstrační instalací v místě, po kolektorový systém na radnici, na jejím objektu či na domě zastupitele a třeba až po ...výhodnou půjčku obce občanovi nebo vlastní komunální dotace!
Obdobné místní impulsy k rozvoji zelené energetiky jsme začali registrovat, porovnávat, popularizovat. Letmý výčet tuzemských zdrojů takových podnětů tu lze nabídnout.
Vlny kolem starostů, radnic...
Kdo se v Božím Daru zajímá o zdejší ekoenergetické projekty, jistě zaznamená sluneční kolektory na radnici (viz foto), s níž sdílí dům i pohostinské zařízení. Vedení tohoto horského střediska tak dalo občanům i hostům najevo, že i v tak severně a vysoko položeném místě má instalace svůj energetický význam. Obdobný systém na domě starosty Jana Horníka jakoby to domácím jen ještě podtrhl. Zájem o čistou energii Slunce byl deklarován ještě solárkem na infocentru, je čitelný ze střechy hotelu, penzionu. Kolekci těchto příkladů v okruhu starosty (a senátora) tak určitě nelze upřít inspirační potenciál - v sousedních Potůčkách se dokonce proměnil v pěknou solární instalaci na škole užívanou i k vyhřívání bazénu. (Obě sídla dodnes bodují v první desítce kategorie termických kolektorů české solární ligy. Boží Dar dokonce na 2. místě, viz www.solarniliga.cz) Jan Horník pak je jako senátor v parlamentních kruzích vítaným příkladem politika, který má s udržitelnou energetikou praktické zkušenosti i z domova.
Obecních i městských úřadů, jejichž střecha prozrazuje, že se tu už sluneční kilowatty berou v úvahu, bychom u nás našli sotva několik: v Havířově, Dolanech na Olomoucku, v Ohrobci u Prahy (viz foto)... Více příkladů solárních střech "pod palcem" radnic najdeme v podobě plaveckých bazénů, domovů důchodců, škol a hospodářských parků.
Takto významná odbytiště ohřívané vody šíří pak průkazné argumenty o efektivním využití solární techniky a úsporách, obvykle drahé či špinavé, energie. Baštou velkoplošných (v řádu sto až 400 m2) instalací je např. Ostrava, najdeme je ale i v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Zlíně (viz foto). Příklady poučných systémů na školách nabízí Hořepník na Vysočině, Neznašov u Temelína, Rusava na Zlínsku atd. Všude poutají zájem okolí. O ekovýchovném vlivu na mládež nemluvě. (S tím ostatně počítal i někdejší program Slunce do škol, který pomohl k alespoň malému modulu prý až tisícovce škol.)
Litoměřice: vlastní karta ve hře
Chuť ekologicky cítících lidí pořídit si kolektory ale obvykle končí, nebo se zpomalí u kalkulačky při součtu nákladů, resp. doby jejich návratnosti. Není divu, stojí-li nejběžnější systém o třech kolektorech s 300 litrovým zásobníkem vody, vhodný pro rodinu, cca 100 000 Kč a návratnost šplhá hodně nad deset let. (To, že u auta, často i druhého v domácnosti, stejně jako u pračky či domácího kina nás pojem návratnosti ani nenapadne a cenu odepíšeme na konto vyššího standardu pohodlí, si připustí málokdo.) Váhání trvalo hlavně v době, kdy nejisté protože nenárokové a přebyrokratizované dotace Státního fondu životního prostředí, i když poskytované až do 60 % nákladů, bývaly pozastaveny. Právě tehdy Litoměřice vynesly vlastní trumf.
Šlo o vlastní finanční pobídku, zprvu ani ne poloviční oproti SFŽP, avšak administrativně snadnou, téměř jistou, rychlou, umožňující souběh s příp. dotací od Fondu. Dnes jde o 40 000 Kč na termickou instalaci o nejméně 3 kolektorech - při odstavení zdroje vytápění na fosilní palivo.
Trumf, vynesený s cílem zabránit návratu občanů ke spalován uhlí, opravdu přispěl ke zvratu. Zvláště, když se při kumulaci obou dotací občanovi návratnost vložených prostředků snížila pod pět let - někdy dokonce na polovic.
(S litoměřickým receptem, častěji už veřejně prezentovaným, ale i s dalšími se lze seznámit podrobněji rovněž na www.solarniliga.cz v rubrice AKCE/komunální dotace.) Finanční injekce projektům čistší energie, OZE či přímo solárním zařízením nabízí i Praha, Plzeň-město, Kladno, Náchod, Jindřichovice pod Smrkem, Nový Jičín-Kojetín, Karviná a Frýdek-Místek...
Model Prahy (pojednaný blíže tamtéž) např. potěšil příznivce solární energetiky příspěvkem až 80 000 Kč na projekt a podporou také fotovoltaiky, omezil ale možnou kumulací s jinou dotací.
Plzeňský model
Plzeň důsledně odvodila svůj systém podpor od strategické Územní energetické koncepce z roku 2002. Navazující vyhláška pak stanovila sektory metropole s požadovaným či doporučeným typem zdrojů vytápění. Role zdrojů obnovitelných zde už byla zakomponována, zejména v rozptýlené zástavbě se zelení. Prosazením programu podpory v zastupitelstvu tak mohla pobídková politika roku 2004 odstartovat.
Vedení města soudilo, že v miliardovém rozpočtu Plzně nebude problém milión až dva na OZE vyčlenit. Navíc když program dotací, jak se ukázalo, zvyšuje kredit města také v mezinárodním kontextu při klasifikaci metropolí. Převládal společný zájem všech, aby se Plzeň důrazem na očistu ovzduší zbavila někdejší nálepky "černá".
Na rozdíl od soutěže technických projektů, která byla v roce 2007 vyzkoušena a pro slabou úroveň zrušena, motivoval program podpory investory (právnické i fyzické osoby) rozdělením částky bezmála milión korun. Vedle kotlů na biomasu a tepelných čerpadel bylo dotováno i 25 solárních systémů.
Rok na to však přišla smršť 33 žádostí o podporu solárních elektráren a vyčleněné prostředky (cca 800 000 Kč) byly vyčerpány již říjnu. Posíleny už nebyly.
Podpora stačila jen na 12 z 33 projektů fotovoltaických a 3 z 10 termických. (I ty mj. přispěly k tomu, že se v solární lize ocitla Plzeň na špici kategorie velkoměst. A mimochodem publicita "solárních mistrů" působí na část veřejnosti rovněž jako stimul zájmu o zisky ze sluníčka.). Dosud bylo v Plzni dotováno 55 instalací fotovoltaiky o úhrnném výkonu 215 kWp a 101 instalací teplovodních o výkonu 926 kWth.
Jakkoli je však Plzeň mezi krajskými městy zřejmě osamělým příkladem pozitivního ovlivňování rozvoje OZE, Litoměřice s o řád menším počtem obyvatel pomohly na svět zhruba témuž počtu termických systémů. Jen na jejich podporu v roce 2008 vydaly stejnou částku, vyčleněnou Plzní na všechny instalace s OZE.
V tomto roce se přijímaly žádosti na instalace zprovozněné po 1.1.2007. Dotace byla poskytována na zařízení trvale spojená s nemovitostí, která je v celoročního provozu. Systém musel být provozován aspoň 5 let, být součástí základního zdroje vytápění. Podle reakcí žadatelů považuje každý, kdo prošel administrativními podmínkami SFŽP, městský systém dotací za sympaticky jednoduchý.
V Plzni navíc platí, že kdo splnil podmínky a nezískal dotaci, může být uspokojen z prostředků roku dalšího.
Návrh pro rok 2009 už s podporovou fotovoltaiky nepočítá, akceptován byl názor, že vysoké výkupní ceny solární elektřiny jsou pro investory dostatečným stimulem. Vyšší¨měla být naopak dotace solární termiky - 2200 Kč/m2 kolektoru. Definitivní úpravy programu měly být schváleny během února.
A případná technická rada následovníkům? "Velmi podstatné je důsledně ohlídat správné načasování jednotlivých přípravných kroků," dodává městský energetik František Kůrka. "Tedy kdy materiál s pravidly pro nový rok předložíte do orgánů města ke schválení tak, aby se stačily požadované prostředky závazně blokovat v rozpočtu. Dotace nad 20 000 korun schvaluje zastupitelstvo a s jeho jednáními je nutno sladit zájem žadatelů i náš, aby příjemce dostal peníze ještě před vánocemi..."
V Náchodě první solární vlaštovky
Od roku 2006 v Náchodě spatřily světlo světa díky přispění městského programu pro podporu životního prostředí zatím tři solární systémy a jeden pro přitápěná byl na čekané k vyřízení na jaře 2009 . "Nic moc," komentuje to Radomír Česenek z odboru životního prostředí MěÚ. "Je to vše ale hlavně o osvětě a taky o poučení z plynových a podobných krizí..." A vysvětluje, že dosavadní max. limit podpory u kolektorů pro ohřev vody (fotovoltaiku tu nedotují) město pro 2009 zvyšuje z 10 000 Kč na 15 000 Kč na projekt, přičemž na instalovanou kilowattu tepelného výkonu je určeno 2 500 Kč. Bude-li zařízení určeno i k přitápění, činí nově dotace 20 000 Kč. "Také chceme podporovat i kombinace solárního ohřevu s kotlem na biomasu, ev. s využitím centrálního zásobování teplem či s plynovým kotlem. Potřebujeme tím odbourat topeniště na uhlí a pevná paliva, která v náchodské kotlině nejvíce znečišťují vzduch."
Občané mohou v Náchodě žádat o podporu průběžně, nicméně rozhodují dva termíny uzávěrky příjmu žádostí: 21. března a 21. září. Proces do vyplacení peněz trvá jeden až dva měsíce. Prostředky programu měly být pro rok 2009 výrazně navýšeny - z necelých 100 000 Kč na 680 000 Kč. Podpora je ale určena i ekologické výchově. Budou-li nový návrh schváleni zastupitelstvem, lze tu větší rozmach i u solárních instalací očekávat na podzim či do roka.
Již nyní působí na okolí např. jeden ze zastupitelů, který si na rodinný dům nainstaloval vakuové kolektory.
Kladno - čtyři solárka
Na Kladně bývá zájemců o příspěvek na solární systém z Fondu Komise Rady města pro životní prostředí jako šafránu. V roce 2008 žádal a uspěl jeden, rok před tím dva, v prvním roce programu také jeden.
Dotace je určena systémům o min. absorpční ploše 3m2 a v pevné výši 15 000 Kč - bez rozlišení zda se Sluncem ohřívá voda či přitápí. Pro rok 2009 se zvažovala možnost podpory i pro fotovoltaické systémy.
Frýdek Místek: též po kapce ročně
Fond životního prostředí města tu vznikl už v roce 1992. Pro rok 2008 měl k rozdělení 320 tis. Kč. První žádosti o dotaci na solární kolektory obdržel v roce 1999. Dotace až do výše 10 000 Kč na 1m2 kolektoru je možná od roku 2004.a o konkrétní výši příspěvku rozhoduje příslušná komise individuálně. Fond slouží k náhradě pevných paliv při vytápění rodinných domů, bytů i objektů k podnikání (!). Od roku 2006 tu ale nepodpořili víc než jednu žádost ročně - prostě jich víc nechodí. Jistě to nebude kvůli závazku příjemce, že 10 let nebude užívat kotel na pevná paliva a souhlasí s příp. kontrolou instalace.
Jindřichovice: v očekávání
Příspěvek do výše do 30 000 Kč na projekt a do 40 % investičních nákladů - to je nastavení pravidel programu podpory v Jindřichovicích pod Smrkem. Netradiční specifikou v této obci je, že až do poloviny této částky může jít o nevratnou dotaci a zbytek tvoří bezúročná půjčka se splatností 2-10 let. A dosavadní efekt na solárním písečku? Bohužel, nula.
Nový Jičín - Kojetín: nevyužil nikdo
Dotace na environmentálně šetrné způsoby vytápění a ohřevu vody pro byty a rodinné domy fyzických osob v části města Nový Jičín - Kojetín může činit až 50 % nákladů, celkově však max. 30 tisíc Kč. Žádné solárko tu ale ještě nedotovali - na rozdíl od několika žadatelů s kotli na dřevní hmotu. Dotační program, fungující už pět let, je dlouhodobý, na rok 2009 již byly vyčleněny prostředky.Podmínkou dotace je odborný posudek experta EKIS jako předběžné hodnocení projektu.
Karviná - bez zájemce
Příspěvek při zavádění ekologičtějšího vytápění lze získat i v Karviné. Možnost existuje dokonce přes 10 let, kdy byl program převzat od tehdejšího okresního úřadu. Jeho zvláštností oproti jiným obdobným v ČR je, že místní dotaci nelze kombinovat s dotacemi ze SFŽP. Dosud tento titul na solárka a jiné OZE ale nikdo nevyužil. Pevně stanovenou částku na projekt 12 700 Kč tak zatím čerpají, poněkud paradoxně, jen zájemci o topné systémy na elektřinu a plyn...
Místní dotace - šance málo využitá!?
Shrnout takto jednoduše naší sondu do komunálních programů podpory solární energetiky a OZE jistě lze. Jakkoli se to ale nabízí, minimálně úvaha nad příčinami stavu, lépe dokonce pozorný rozbor všech, nejen lokálních, souvislostí je na místě všude tam, kde občané finančních stimulů nevyužívají.
Na místní úrovni totiž často kulhá informovanost. O programech neví část veřejnosti vůbec, část jen málo. Na vině bývá nenápaditá a někdy i věcně neúplná prezentace na webových stránkách samotné radnice. Když se zájemce snadno neprokliká ke kýženému dokumentu přes ovladače ani vyhledávač, ztratí rychle trpělivost a přestává pátrat.
Možnou příčinou je také chabý zájem místních médií o toto téma. Vyhlášený dotační titul někdy městský úřad neavizuje ani ve vlastním zpravodaji, dodávaném do schránek občanů. Od novinářů také nelze čekat, že budou pátrat v úředních análech radnice. Ta jim má sama dávat informacemi. A že ty o nabízených dotacích na čisté zdroje energie čtenářsky zajímavé jsou, o tom asi není sporu.
Další důvod ale jistě je i v pasivitě občanů. Mnozí se s nabídkami z radnice ani neseznámí, jiní, schopní aspoň základní ekonomické rozvahy investora, se obávají byrokratické anabáze, zejména na SFŽP, bez jehož dotace nebývá ta místní saama dostatečným stimulem k započetí investice. Většina dobrých dodavatelů solárek však umí klientovi s agendou (ve vlastním zájmu) pomoci.
Pomineme-li stále ještě nemalou skupinu lidí, kteří jasným přínosům solárních zařízení (obecně i v měřítku domácnosti) nevěří, protože se s fakty řádně neseznámili, pak možná hlavní bariéru slabého zájmu o místní dotace tvoří zcela prozaický nedostatek hotovosti k zahájení investice. Její významná část se sice z dotací občanovi vrátí, avšak krýt mezičas realizace potřebným úvěrem, považují mnozí za komplikaci či riziko.
Snad ale příklady úspěchu v Litoměřicích, kde informovanost nepodceňují, a částečně i Plzně a Prahy (u prvních by fond dotací mohl být štědřejší, u druhých je třeba usilovat o větší podíl OZE na čerpaných prostředcích) prokazují, že místní dotace účinným nástrojem k rozvíjení čisté energetiky být mohou. Ostatně i sídla, kde tyto fondy dosud solárku a OZE zvlášť nepomohly, poskytují inspiraci už jen administrativním zpracováním programů podpory.
Manuál pro každého
Právě v zájmu maximálního rozšíření všech zkušeností na tomto poli uspořádala LEA během roku 2008 sérii takto orientovaných poradenských INFOdnů na osmi místech republiky (viz foto). Informace a postřehy své i ze sídel, kde s místními impulsy či přímo dotacemi mají své zkušenosti (včetně příkladů ze zahraničí), také shrnula do manuálu s názvem "Solární injekce ZDOLA - jak pěstovat čistou energii v obci", který nyní distribuuje vybraným skupinám zájemců. Zhruba 30stránkový titul bude k dispozicích na seminářích a akcích tohoto sdružení, jako příloha vkládaná na přání doplňuje také první letošní číslo zpravodaje solární ligy Solárko.
Nakolik se iniciátorům této osvětově-poradenské kolekce produktů podaří přispět k tomu, aby komunální injekce ve prospěch solární energetiky a tím i čistšího ovzduší nebyly jen popelkou na mapě zelených energetických konceptů v ČR, to ukáže čas.
Možná ale právě u vás dozrála doba, kdy už nemusíte jen obdivovat podobné kroky sousedů v zahraničí a můžete iniciací nové položky v příštím rozpočtu vaší obce či vašeho města postupně vyvolat místní "sluneční budíček". Zdravější klima našich sídel a všechny ostatní známé efekty solárních i dalších OZE-instalací jsou přece ziskem pro každého.