Vláda prodloužila platnost solární daně, solárníci protestují

Původně měla platnost daně, která činí 26 % u výkupní ceny, respektive 28 % u zeleného bonusu, skončit na konci letošního roku. Vláda ale ve čtvrtek přijala návrh novely zákona, který její platnost u fotovoltaických elektráren uvedených do provozu v roce 2010 prodlužuje, zároveň však snížila sazbu na deset procent. Solární sdružení proti takovému kroku protestují.

Tzv. solární daň (podle zákona odvod) byla původně zavedena na tři roky, tj. do konce roku 2013. Daň byla zavedena ve snaze napravit politickou liknavost z roku 2009, kdy došlo k prudkému poklesu cen fotovolaických panelů, ale nebyla odpovídajícím způsobem snížena výkupní cena. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) sice již v srpnu 2009, tj. za Fischerovy vlády oznámilo, že prosadí novelu zákona č. 185/2005 Sb. o podpoře obnovitelných zdrojů, která Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ) umožní snížení výkupní ceny o více než 5 %, které zákon v té době umožňoval. MPO však jednak tuto novelu připravovalo příliš dlouho – do poloviny listopadu – a navíc v době, kdy ji připravilo, byla Poslanecká sněmovna zablokována obstrukcemi ODS. Důsledkem byl prudký růst instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren a následně i příspěvku na podporu obnovitelných zdrojů energie, kombinovanou výrobu elektřiny a tepla a výroby elektřiny z druhotných zdrojů (OZE, KVET a DZ).

"Rozumíme slabinám současného systému podpory obnovitelných zdrojů, který zatěžuje velké průmyslové podniky, ale vláda nemůže volit řešení v rozporu se zákony této země a posilovat riziko soudních sporů nebo mezinárodních arbitráží," uvedl ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák. "Stát jasně garantovanými podmínkami nalákal do solárního průmyslu tisíce rodin, živnostníků nebo podnikatelů a dnes se nemůže tvářit, že zákony neexistují," dodal.

Ke kritice se připojila i Česká fotovoltaická průmyslová asociace (CZEPHO). Podle ní solární daň oddálí návratnost investic do fotovoltaických elektráren nad 15 let, které garantují současné zákony.

"Série restriktivních kroků jako je solární odvod, zrušení daňových prázdnin, vynucené investice do dispečerského řízení nebo zavedení recyklačních poplatků vytlačila dobu návratnosti solárních elektráren vysoko nad legislativou dané parametry. Jednoduše zde není další prostor pro prodlužování retroaktivních kroků, negativně ovlivňujících státem garantované podmínky," uvedla ředitelka CZEPHO Veronika Knoblochová.

Solární elektrárny získávají největší část z 44,4 mld. Kč, které jdou letos v České republice na podporu OZE, KVET a DZ. Většinu částky platí spotřebitelé v cenách elektřiny, prostřednictvím příspěvku na podporu OZE, KVET a DZ, který stanovil ERÚ pro letošní rok na 583 Kč/MWh, podle vládního návrhu by se od příštího roku měla tato částka snížit na 495 Kč/MWh. Vláda letos přispívá na obnovitelné zdroje částkou 11,7 mld. Kč ze státního rozpočtu, z čehož od provozovatelů fotovoltaických elektráren vybere na solární dani cca 6 miliardami, tj. více než polovinu [9591]. Vzhledem k nižší úrovni slunečního záření však náklady na podporu fotovoltaiky v letošním roce s vysokou pravděpodobností klesnou [9943]. Kromě toho je v částce 44,4 mld. Kč zahrnut i tzv. korekční faktor ve výši přes 5 mld. Kč, jedná se o částku, která kompenzuje dřívější podhodnocené odhady ERÚ o nákladech na podporu OZE, KVET a DZ [9591].

Průmyslové podniky tvrdí, že podpora OZE, KVET a DZ neúnosně zdražuje elektřinu, což ohrožuje konkurenceschopnost tuzemských firem. Vláda ve čtvrtek kvůli tomu schválila návrh novely zákona, která by měla podporu pro nové obnovitelné zdroje zcela zastavit a zároveň stanovuje strop pro poplatek, který spotřebitelé odvádějí v cenách elektřiny. Návrh novely přitom ponechává podporu KVET, neboli kogenerace, na níž se v ČR podílí především fosilní paliva. Zachována zůstane i podpora druhotných zdrojů (DZ), což je především další fosilní zdroj – důlní plyn – stejně jako kontroverzní podpora spaloven komunálního odpadu, které konkurují energeticky efektivnějšímu třídění.

Strana zelených v této souvislosti připomíná, že v důsledku dlouhodobého, nesmyslně vysokého exportu elektřiny, který vyplývá z neustále pokračujícího drancování uhlí v severních Čechách, vznikají ročně externí náklady ve výši 15-17 miliard korun, které sice nejsou vidět, zaplatí je ale všichni občané ČR [9022]. Jadernému průmyslu zase stát garantuje zaplacení škod po případné jaderné havárii a tím i menší pojištění, nemluvě o problémech s jaderným odpadem.

Milan Šimoník z energetické sekce k tomu doplňuje: „Obnovitelné zdroje energie se stávají reálnou konkurencí provozovatelům jaderných a fosilních elektráren. Cena elektřiny z fotovoltaiky během několika málo let klesla z 13 Kč/kWh na 3-4 Kč/kWh a v době plánovaného zprovoznění Temelína dávno žádnou podporu nebude potřebovat. Politici by proto měli usilovat o směřování naší země k moderním a perspektivním technologiím, ne podléhat vlivu obstarožního jaderného průmyslu."