Roční průměrná teplota České republiky v roce 2024 poprvé překonala 10 °C
Průměrná roční teplota České republiky v roce 2024 dosáhla podle ČHMÚ rekordních 10,3 °C a poprvé překonala 10 °C. Předchozí rekord z roku 2023 byl překonán o celých 0,5 °C. Tento nárůst nelze považovat za anomálii, ale potvrzení dlouhodobého oteplování, které v ČR probíhá přibližně rychlostí 0,36 °C za dekádu, varují experti z organizace Fakta o klimatu. ČR se tak od roku 1961 oteplila o +2,3 °C.
Jižní Čechy po kůrovcové kalamitě v roce 2020, foto © TZB-info
Překročení hranice 10 °C je spíše symbolickým milníkem, nejde o žádnou magickou hranici. Podobně jako životní jubilea lidí, například při dosažení 50 let, také nedochází ke skokové změně. Důležitější než konkrétní číslo je dlouhodobý trend. Průměrná roční teplota České republiky se zvyšuje o 0,36 °C za dekádu. Oteplování je zřetelné a jeho důsledky se již dnes projevují v krajině a ekosystémech České republiky.
Trend z pohledu vlastního života popisuje Milan Vítek – mluvčí Fakt o klimatu: „Já jsem se narodil v roce 1982, a když jsem oslavil první narozeniny, poprvé překonala průměrná roční teplota ČR 8 °C. Těsně před mou maturitou, v roce 2000 padla hranice 9 °C. Dnes, když již sám mám děti, poprvé byla překonána hranice 10 °C. To je během 42 let obrovská změna.“
Dopady na krajinu a ekosystémy
Dopady vysvětluje Ondráš Přibyla – ředitel Fakt o klimatu: „Krajina, kterou znali a se kterou měli zkušenost naši předci, se mění. Aktuálním příkladem, který je zřetelný, je úbytek sněhu. Teplejší atmosféra způsobuje, že srážky častěji přicházejí v podobě deště místo sněhu, sníh navíc rychleji taje a nezůstává na polích a jinde v krajině. Což také znamená, že na jaře, kdy příroda potřebuje dostatek vláhy z tání sněhu na jarní rozvoj, není vody dostatek.“
Dalším příkladem je kůrovcová kalamita. V 60. letech se v ČR běžně vyskytovala dvě rojení kůrovce za sezónu, dnes na jižní Moravě dochází ke čtyřem rojením ročně. Vyšší teploty způsobují větší stres pro smrkové lesy, které nejsou na tyto podmínky přizpůsobené. Kalamita, kterou nyní zažíváme, je z velké části důsledkem oteplování.
Navíc dochází i k „posunu klimatu“ ve smyslu nadmořské výšky. Ondráš Přibyla vysvětluje: „Pokud vezmeme v úvahu, že s rostoucí nadmořskou výškou se běžně atmosféra ochlazuje, pak oteplení o dva stupně Celsia od 60. let odpovídá poklesu o 300 výškových metrů. Stromy, které rostly na vrcholcích Vysočiny v 900 metrech nad mořem, dnes žijí v podmínkách odpovídajících pouze 600 metrům. Pro ekosystémy je to zásadní změna.“
Co s tím můžeme dělat?
Změna klimatu přináší nejen výzvy ale i příležitosti k adaptaci a ke zmírnění jejích dopadů. Česká republika má velký potenciál pro přizpůsobení krajiny změně klimatu a také především pro snižování emisí. V přepočtu na obyvatele má ČR jedny z nejvyšších emisí v EU, je to především kvůli vysokému podílu výroby elektřiny z uhlí. Česká republika má příležitost přejít na čisté zdroje energie, například zvyšovat podíl větrné, solární a jaderné energie. Klíčová adaptační opatření zahrnují například revitalizaci mokřadů, změnu lesního hospodaření směrem k druhově pestřejším a odolnějším lesům či podporu efektivního hospodaření s vodou. V městském prostředí může pomoci zelená a modrá infrastruktura – více stromů, parků a vodních ploch, které ochlazují okolí a zlepšují kvalitu života.
„Každý stupeň, o který dokážeme globální oteplování omezit, znamená menší riziko pro přírodu i společnost. A na řešeních se může podílet každý – od odpovědných rozhodnutí jednotlivců až po politiky, nastavující systémové změny, které jsou pro řešení klíčové.“ dodává Přibyla.
