Paříž 2015: Co znamená klimatická dohoda pro fosilní paliva?

„Skladování energie se nevyvíjí tak rychle, aby stíhalo rozvoj fotovoltaiky. Svět bez fosilních paliv je zatím mimo myslitelný plánovací horizont. Tím pro těžební společnosti vzniká ještě spousta času pro těžbu. V krátkodobém horizontu se jako tranzitní palivo nejperspektivněji jeví zemní plyn. Nicméně investice v energetice budou stále více směřovat do zelené energie,“ míní Helge Lund, šéf britské BG Group („britská plynárenská“).

Obzvlášť tvrdě zasažené transformací energetiky budou uhelné společnosti. Řada politiků argumentuje, že přechod k obnovitelné energetice bude mít pozitivní dopad na hospodářství a zaměstnanost. Ovšem útlum těžby bude znamenat, že miliony dělníků zaměstnaných v těžbě a zpracování fosilních paliv přijdou o práci. Tento faktor je třeba brát v potaz např. při zavádění uhlíkové daně. Z žádné transformace nemohou profitovat všichni stejným dílem. Společně s novými technologiemi tak přichází i poptávka po programech rekvalifikace.

Klidnější reakce naopak přichází od soukromých společností, které se již adaptovaly na nízkouhlíkové požadavky nebo v oblasti snižování emisí přímo působí. Jejich ředitelé zpravidla konstatují, že na energetické transformaci není nic nového, snad jen její narůstající rozměr. Jelikož technologický pokrok ničí zavedené obchodní modely odnepaměti, je lepší s tím počítat.

Pokud vlivem pařížské dohody skutečně dojde k masivnímu navýšení investic do obnovitelných zdrojů a úspor energie a zároveň bude v širším měřítku zavedena uhlíková daň nebo se rozšíří systém emisních povolenek, lze předpokládat, že tyto kroky opravdu povedou ke snížení využívání fosilních paliv. Peníze, které budou proudit do OZE, totiž nebudou proudit do těžby ani využívání fosilních paliv. O další snížení se postarají úspory energie a zavádění uhlíkových daní. Rozvoj OZE, elektromobilů a akumulátorů elektřiny ze spotřeby fosilních paliv bude ukrajovat stále větší kus.

Klimatickou dohoda musí před vstupem v platnost ratifikovat nejméně 55 zemí a musí zahrnovat nejméně 55 % světových emisí skleníkových plynů. Paříž zavazuje účastníky k pětileté revizi jejich závazků na snižování emisí, které by se měly po revizích zpřísňovat.