EU omezí biopaliva z potravinářských surovin
EU plánuje zrušit podporu biopaliv první generace a veškerou podporu směřovat na biopaliva druhé generace, která nekonkurují potravinám a krmivům a nezvyšují nároky na zemědělskou půdu.
Bylo sice prokázáno, že při současných objemech je vliv výroby biopaliv na ceny potravinářských komodit relativně malý, pohybuje se kolem 10 až 15 %. Výraznější vliv mají ceny ropy nebo růst spotřeby například vlivem větší spotřeby masa, nebo v letošním roce mimořádná sucha v hlavních produkčních oblastech. Další zvyšování podílu biopaliv z potravinářských komodit by však mohlo vést k většímu tlaku na plochu obdělávané půdy.
Plán počítá s odstraněním veškerých státních dotací na biopaliva vyráběná z produktů zemědělství, jako je pšenice či cukr, poté co v roce 2020 vyprší současná legislativa. Musejí jej ale schválit vlády členských zemí EU a unijní zákonodárci.
Čtěte také: Vláda schválila akční plán pro biomasu
"Evropská komise je toho názoru, že v období po roce 2020 by měla být biopaliva dotována pouze v případě, že povedou k výrazné úspoře skleníkových plynů a nebudou vyráběna z plodin používaných k produkci potravin a krmiv," píše se v návrhu. Komise chce naopak zvýšit podíl biopaliv nevyužívajících zemědělské produkty, která se vyrábí například z odpadu domácností.
O tom, že EU prověřuje smysluplnost biopaliv první generace, se mluví už dlouho, na jednotku vložené energie se totiž vyrobí jen 2 až 5 jednotek energie v biopalivu (ERoEI - podíl získané k vložené energii). Hlavním důvodem však jsou nepřímé změny využívání půdy, jejichž důsledkem jsou emise CO2, které nově budou zahrnuty do hodnocení redukce emisí vlivem používání biopaliv. Zatímco v případě etanolu z cukrových plodin je vliv malý, v případě bionafty z řepky je natolik významný, že může tato paliva vyřadit z používání.
Vznikají obavy, že cíl podílu OZE v dopravě v roce 2020 se nepodaří splnit, protože rozvoj výroby biopaliv druhé generace je prozatím velmi pomalý. Návrh proto počítá s tím, že by biopaliva druhé generace byla počítána čtyřikrát, čímž by cíl byl splněn alespoň na papíře.
Pokud by však cíl podílu OZE v dopravě mohl být splněn jiným způsobem, než kapalnými biopalivy, mohla by pomoci například fotovoltaika. Cena elektřiny z fotovoltaických panelů je v současnosti 5krát nižší, než cena energie vyrobené ve spalovacích motorech z ropných paliv (nebo biopaliv). Je potom otázka, jestli by panely měly být namontovány na vozidle - takové řešení existuje například pro Toyotu Prius i jiné vozy. Nebo je výhodnější jiné řešení. Siemens například zkouší hybridní nákladní automobily, které mohou jezdit na elektřinu z trolejí natažených nad vozovkou (například pravým pruhem dálnice), takové řešení je pravděpodobně energeticky i ekonomicky efektivnější, než použití akumulátorů.
