Profesor Nordhaus: Odkládat snižování emisí CO2 bude dražší a riskantní
Kolik nás bude stát, aby teplota v důsledku změny klimatu nevzrostla o více než 2 ˚C? K jakým škodám to povede, jestliže se nárůst teploty nepodaří zastavit?
A máme vůbec nástroje, pomocí kterých můžeme předpovědět ekonomické dopady změny klimatu? Odpovědi na tyto otázky nastínila dnešní přednáška Williama Nordhause, profesora ekonomie na americké univerzitě v Yale, na mezinárodní konferenci environmentálních ekonomů − EAERE 2012 na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Profesor Nordhaus vzbudil v nedávné době pozornost amerických médií svou polemikou s odpůrci teorie globálního oteplování . Nyní se rozhodl zavítat do Prahy. Pokud jde o šance na zpomalení teplotního nárůstu způsobovaného změnou klimatu, profesor Nordhaus tvrdí, že řada používaných integrovaných modelů hodnocení dopadů se shoduje v tom, že cíle nárůstu o méně než 2 ˚C nelze dosáhnout, pokud se na něm ve velmi krátké době neshodne naprostá většina zemí světa.
Odhadování dopadů klimatické změny je podle Williama D. Nordhause jednou z nejobtížnějších částí vědy o klimatu. Používané integrované modely hodnocení by měly obsáhnout celou šíři příčin a následků klimatické změny, mezi něž patří vymírání druhů, okyselování oceánů, dlouhodobé zvyšování hladiny moří a narušení ekosystémů. Profesor Nordhaus zároveň zdůrazňuje, že i přes četné nejistoty ohledně rychlosti a důsledků klimatické změny, slouží nyní realizovaná politická opatření jako ochrana proti neočekávaným budoucím rizikům, která se mohou objevit náhle a ohrozit naši ekonomiku a životní prostředí. Pokud totiž existující nejistoty na něco ukazují, tak spíše na to, že politická opatření vedoucí ke zpomalení klimatické změny by se měla zavádět dříve než později.
Co se týče velikosti dopadů klimatické změny, podle profesora Nordhause nepředpovídají ekonomické studie katastrofální škody v krátkém horizontu zhruba 50 let. Jeho vlastní práce je jednou z mnoha, které ukazují, že ekonomicky efektivní řešení by vyžadovalo snížení emisí CO2 a ostatních skleníkových plynů okamžitě. V opačném případě to totiž bude ekonomicky nákladnější.
Při volbě investic a politik, které by pomohly nejúčinněji dosáhnout zmíněného cíle, je podle Nordhause třeba rozhodovat se podle toho, která politika přináší největší čisté přínosy (rozdíl mezi přínosy a náklady), a nikoliv nejlepší podíl mezi náklady a přínosy. Druhé z uvedených kritérií přitom představuje jeden z často uváděných nesprávných argumentů ze strany kritiků a skeptiků globálního oteplování.
Pokud bychom chtěli nárůst teploty udržet pod zmiňovanou hranicí 2 ˚C, vyžadovalo by to velmi vysoké zpoplatnění emisí oxidu uhličitého, přesahující v polovině tohoto století 200 amerických dolarů za tunu oxidu uhličitého.“ To by bylo přibližně 20krát tolik, než kolik za ně velcí znečišťovatelé v Evropě platí v současnosti.
William D. Nordhaus je profesorem ekonomie na Yale University (http://nordhaus.econ.yale.edu/). Je autorem mnoha knih, mimo jiné Invention, Growth and Welfare, Is Growth Obsolete?, Managing the Global Commons, Warming the World, a (společně s Paulem Samuelsonem) proslulé učebnice Ekonomie (v současnosti v 19. vydání). Mezi jeho výzkumné zájmy patří hospodářský růst a přírodní zdroje či ekonomie klimatické změny.
