Větrné elektrárny VI. – Restart a současnost větrné energetiky v ČR

Datum: 27.6.2016  |  Autor: Břetislav Koč  |  Recenzent: Mgr. David Hanslian, Ph.D.

Po sedmileté pauze se v roce 2002 začaly v České republice opět objevovat nové projekty větrných elektráren. Přesto však další rozvoj tohoto odvětví nakonec zůstal stejně skromný jako jeho začátek.

Připomeňme si: 20. století skončilo pro rozvoj větrné energetiky v Česku instalací čtyř větrných elektráren u Nového Hrádku na Náchodsku roku 1995. Následující století – a také tisíciletí – však pro větrnou energetiku u nás začalo až roku 2002. Roku 2001 byla sice instalována „nová“ větrná elektrárna na lokalitě Boží Dar – Neklid. Byl to však jen přesun stroje Energovars EWT-315 z lokality Dlouhá Louka po skončení výzkumného projektu a testování elektrárny i lokality Ústavem fyziky atmosféry AV ČR.

Větrná elektrárna Fuhrläder FL 100 u Protivanova postavená koncem roku 2002 – skromný restart oboru po sedmileté pauze. (Foto B. Koč)
Větrná elektrárna Fuhrläder FL 100 u Protivanova postavená koncem roku 2002 – skromný restart oboru po sedmileté pauze. (Foto B. Koč)

Rok 2002 dal obnovitelným zdrojům energie naději na lepší časy pevně stanovenými výkupními cenami elektrické energie z OZE. V samotném závěru pak přinesl stavbu nové větrné elektrárny s výkonem – z dnešního pohledu archaickým a zanedbatelným – 100 kW. U obce Protivanov (mezi Prostějovem a Boskovicemi) byla ve dnech 18.–19. prosince 2002 postavena větrná elektrárna Fuhrländer FL 100.

Nečekaným investorem bylo občanské sdružení Pravoslavná akademie Vilémov, sídlící v Gorazdově cyrilometodějském středisku ve Vilémově u Litovle. Ředitelem sdružení byl Mgr. Roman Juriga. Po větrné elektrárně na Sv. Hostýně (1993) byla u Protivanova postavena druhá větrná elektrárna u nás, jejímž investorem je organizace spojená s církví. V něčem to bylo možná symbolické, protože inspirací byla spíš víra v budoucnost obnovitelných zdrojů, než chladný ekonomický kalkul podnikání.

Lokalita u Protivanova má nadmořskou výšku 680 m a průměrnou roční rychlost větru ve výšce 40 m nad zemí 5,8 m/s s předpokladem produkce instalované větrné elektrárny 192 tis. kWh za rok. Podle katalogových údajů německého výrobce má tato elektrárna generátor se dvěma vinutími (pro výkony 20 a 100 kW) a pracuje ve dvou režimech (1000 a 1500 ot./min). Provoz elektrárny startuje při rychlosti větru 2,5 m/s, jmenovitého výkonu dosahuje při rychlosti větru 12 m/s a automaticky je zastavena při rychlosti větru 25 m/s. Průměr rotoru je 21 m, s regulací stall. Stožár má výšku 33 metrů, a pro popsanou elektrárnu u Protivanova byl vyroben v Ostravě podle dokumentace německého výrobce. Tubus má mírně kónický tvar, s průměrem u základny 2 m, pod gondolou už jen 80 cm, takže přístup ke strojovně je řešen vnitřním žebříkem a dále ve dvou třetinách výšky stožáru dveřmi, které se stávají po otevření vnější plošinou s přístupem ke krátkému vnějšímu žebříku pro výstup k vnější pracovní plošině gondoly. Vyklápěcí dveře jsou současně možnou pracovní plošinou pro přístup ke konci listů rotoru ve výšce dvou třetin stožáru.

Na financování projektu se 30 % podílel Státní fond životního prostředí, další finance získal investor ze zahraničních programů a grantů udělených Centru pro aplikaci obnovitelných zdrojů energie. Katalogová cena včetně ceny stožáru činila r. 1998 244 tis. tehdejších DM.

Trochu obšírnější popis budiž pro budoucnost dokumentem o „restartu“ větrné energetiky v Česku a technickému řešení strojů v té době. Ambice potenciálních investorů byly v té době nemalé: jedna společnost například uvažovala o stavbě 149 větrných elektráren na Chomutovsku v letech 2003–2005 s investicí skoro 12 mld. Kč. O tom, že jedna vlaštovka, která v prosinci roku 2002 přistála v Protivanově, žádné jaro nepředznamenávala, svědčí to, že všechny reálně fungující větrné elektrárny u nás v té době nepřekročily celkovou hranici instalovaného výkonu 10 MW, zatímco v Německu byla v té době uvedena do provozu větrná elektrárna, která dovršila sumu instalovaného výkonu na pěkně zaokrouhlených 10 tisíc MW…

Květen následujícího roku 2003 se stal kulisou stavby dvou větrných elektráren Enercon v Jindřichovicích pod Smrkem. Tehdejší starosta obce Petr Pávek inicioval roku 1999 projekt energetické soběstačnosti mikroregionu čtyř obcí Frýdlantského výběžku – Horní a Dolní Řasnice, Krásného Lesa a Jindřichovic pod Smrkem a pro obec se mu podařilo získat i ojedinělou dotaci a neopakovatelnou půjčku Státního fondu životního prostředí, která se na celkové investici 62 mil. Kč podílela 53 mil. Kč. Obec sama investovala 9 mil. Kč s perspektivou návratnosti 9 let. Příprava projektu a všechna jednání s úřady trvaly tři roky, stavba elektráren pak proběhla během tří měsíců (březen až květen 2003).

Stavba dvou větrných elektráren Enercon E-40 v Jindřichovicích pod Smrkem nabídla možnost vidět jejich jednotlivé díly v reálné velikosti (rotor s listy, prstencový generátor) i atraktivní momenty stavby (zvedání a připojení generátoru ke gondole). Pod jednou z elektráren bylo později postaveno informační středisko. (Foto B. Koč)Stavba dvou větrných elektráren Enercon E-40 v Jindřichovicích pod Smrkem nabídla možnost vidět jejich jednotlivé díly v reálné velikosti (rotor s listy, prstencový generátor) i atraktivní momenty stavby (zvedání a připojení generátoru ke gondole). Pod jednou z elektráren bylo později postaveno informační středisko. (Foto B. Koč)Stavba dvou větrných elektráren Enercon E-40 v Jindřichovicích pod Smrkem nabídla možnost vidět jejich jednotlivé díly v reálné velikosti (rotor s listy, prstencový generátor) i atraktivní momenty stavby (zvedání a připojení generátoru ke gondole). Pod jednou z elektráren bylo později postaveno informační středisko. (Foto B. Koč)Stavba dvou větrných elektráren Enercon E-40 v Jindřichovicích pod Smrkem nabídla možnost vidět jejich jednotlivé díly v reálné velikosti (rotor s listy, prstencový generátor) i atraktivní momenty stavby (zvedání a připojení generátoru ke gondole). Pod jednou z elektráren bylo později postaveno informační středisko. (Foto B. Koč)Stavba dvou větrných elektráren Enercon E-40 v Jindřichovicích pod Smrkem nabídla možnost vidět jejich jednotlivé díly v reálné velikosti (rotor s listy, prstencový generátor) i atraktivní momenty stavby (zvedání a připojení generátoru ke gondole). Pod jednou z elektráren bylo později postaveno informační středisko. (Foto B. Koč)

Volba konkrétního typu větrné elektrárny Enercon E-40 s délkou listů 40 m a s nominálním výkonem 600 kW při rychlosti větru 13 m/s byla ovlivněna tím, co mohl výrobce aktuálně nabídnout. Její stroje s vyššími výkony byly totiž v té době na několik let dopředu vyprodány. Z finále stavby elektráren dokázal starosta Pávek udělat i mediální show a počasí mu v tom ve dnech 6.–10. května 2003 výrazně pomohlo. Montáž probíhala podle ideálního scénáře, a návštěvníci se mohli seznámit nejen s jejím průběhem, ale i s tím, z čeho vlastně větrné elektrárny sestávají a jak jsou její díly velké. Vzhledem k bezpřevodovkové konstrukci mohli vidět víc detailů elektrárny, zejména její (v případě Enerconu tehdy mezi větrnými elektrárnami ojedinělý) prstencový generátor, který je při montáži elektráren s převodovkou a klasickým generátorem při montáži ukryt v gondole, zvedané na stožár v kompletním stavu.

Větrné elektrárny RePower MD 70 u Nové Vsi v Horách fotografované v různých ročních obdobích a světelných podmínkách – aneb i tyto objekty mohou být fotogenické. (Foto B. Koč)Větrné elektrárny RePower MD 70 u Nové Vsi v Horách fotografované v různých ročních obdobích a světelných podmínkách – aneb i tyto objekty mohou být fotogenické. (Foto B. Koč)Větrné elektrárny RePower MD 70 u Nové Vsi v Horách fotografované v různých ročních obdobích a světelných podmínkách – aneb i tyto objekty mohou být fotogenické. (Foto B. Koč)

V červnu téhož roku 2003 byla u Nové Vsi v Horách postavena v Česku první větrná elektrárna megawattové kategorie RePower MD 70 s výkonem 1,5 MW s průměrem rotoru 70 metrů na 65 m vysokém stožáru, o rok později zde přibyla druhá elektrárna stejného typu. Zajímavostí je, že gondoly pro tyto elektrárny byly v té době vyráběny v Mostkovicích nedaleko Prostějova v halách bývalého vojenského letiště. Jistý (i když poměrně krátkodobý) „průzkum bojem“ pokud jde o reálné větrné poměry poskytla na této lokalitě mj. i větrná elektrárna Medit 320, postavená nedaleko již r. 1994.

Pomohly i „second handy“

V letech 2004–2011 byly do Česka dovezeno 14 již dříve použitých větrných elektráren z Německa. Mediální komentáře k této skutečnosti nebyly lichotivé: dovážíme šrot, v Německu už větrné elektrárny likvidují a my si je tady stavíme atd. Druhý pohled je tento: dovoz již použitých větrných elektráren byl pro některé zájemce o podnikání v tomto oboru jedinou možností, jak svůj projekt ufinancovat, případně jak v krátké době vůbec na trhu získat větrnou elektrárnu, protože výrobci byli na několik měsíců (i let) „vyprodaní“.

Nedovážel se přitom „šrot“, ale plně funkční stroje, které na lokalitách v Německu začaly být ještě před naplněním životnosti nahrazovány novými elektrárnami s několikanásobným výkonem a vyššími výnosy. Za jejich instalacemi v ČR lze vidět i záměr získat, využít (a také ověřit a vlastnicky si zajistit) lokality pro možnou budoucí instalaci zařízení technologicky o několik generací mladších a výkonnějších (a také výrazně dražších) elektráren. Většina ze „second hand“ strojů dodnes pracuje a lze se jen dohadovat, nakolik svým investorům mohly naakumulovat kapitál pro náhradu novými stroji a nakolik jim v nejistém prostředí schvalovacích procesů v ČR budou legislativa a stanoviska držitelů „kulatých razítek“ a také zásadních odpůrců větrných elektráren pro další využití lokalit tímto způsobem příznivé. Sami majitelé a provozovatelé asi nemají díky nejistému prostředí příliš chuti pouštět se do nové investice. Zatím k výměně za zcela nové stroje nikde nedošlo.

Větrné elektrárny z kategorie „second hand“ na lokalitě Lysý Vrch u Albrechtic nabízejí i vizuální konfrontaci s torzem větrného mlýna. (Foto B. Koč)Větrné elektrárny z kategorie „second hand“ na lokalitě Lysý Vrch u Albrechtic nabízejí i vizuální konfrontaci s torzem větrného mlýna. (Foto B. Koč)Větrné elektrárny z kategorie „second hand“ na lokalitě Lysý Vrch u Albrechtic nabízejí i vizuální konfrontaci s torzem větrného mlýna. (Foto B. Koč)
U Mladoňova byla instalována větrná elektrárna Tacke TW 500, která nahradila původní prototypovou elektrárnu E-315 (Vítkovice). Důvodem byla větší spolehlivost a výkon „second handového“ stroje na lokalitě, jejíž větrné poměry byly provozem původního stroje ověřeny. (Foto B. Koč)
U Mladoňova byla instalována větrná elektrárna Tacke TW 500, která nahradila původní prototypovou elektrárnu E-315 (Vítkovice). Důvodem byla větší spolehlivost a výkon „second handového“ stroje na lokalitě, jejíž větrné poměry byly provozem původního stroje ověřeny. (Foto B. Koč)

V Česku jde o čtyři lokality, kde byly větrné elektrárny kategorie „second hand“ postaveny. Roku 2004 bylo vztyčeno u Vítkova na lokalitě Lysý Vrch u Albrechtic (Liberecký kraj) šest větrných elektráren Tacke (5 × 500 kW, 1 × 600 kW). Lokalita takřka na hranici s Německem je zajímavá (a fotogenická) mimo jiné tím, že v blízkosti větrných elektráren jsou dochovány zbytky zděného větrného mlýna holandského typu.

 

Téhož roku byla původní větrná elektrárna E-315 u Mladoňova (Olomoucký kraj) vyměněna za výkonnější stroj Tacke TW 500. Větrná elektrárna VE-315 od Mladoňova byla přesunuta k obci Čižebná – Nový Kostel (KV), kde již stály 3 větrné elektrárny Tacke TW 500.

 
Skupina větrných elektráren Bonus 150 kW u Potštátu a čtvrtá z nich s netradiční trojnožkou před vztyčením. Jsou také patrné příruby železobetonových základů pro ukotvení patek trojnožky. Fotografie nabízí porovnání velikosti gondoly s vnější servisní plošinou se stavebním materiálem. (Foto B. Koč)Skupina větrných elektráren Bonus 150 kW u Potštátu a čtvrtá z nich s netradiční trojnožkou před vztyčením. Jsou také patrné příruby železobetonových základů pro ukotvení patek trojnožky. Fotografie nabízí porovnání velikosti gondoly s vnější servisní plošinou se stavebním materiálem. (Foto B. Koč)Skupina větrných elektráren Bonus 150 kW u Potštátu a čtvrtá z nich s netradiční trojnožkou před vztyčením. Jsou také patrné příruby železobetonových základů pro ukotvení patek trojnožky. Fotografie nabízí porovnání velikosti gondoly s vnější servisní plošinou se stavebním materiálem. (Foto B. Koč)

Na lokalitě 3 km severovýchodně od Potštátu (OL) byly postupně postaveny v letech 2005, 2009 a 2011 celkem 4 větrné elektrárny shodného typu Bonus s výkonem po 150 kW. Poslední z nich je postavena na unikátní „trojnožce“ místo běžného tubusu. V současné době využívá jejich blízkosti k měřením a studiím i Energetické centrum VŠB-TUO. Po roce 2006 však už pro další podobné instalace přestala platit podpora výkupními cenami, takže prakticky došlo jen k doplnění větrné farmy u Potštátu o další již zmíněnou elektrárnu Bonus se zajímavou trojnožkou.

Malý český boom

V následujících letech „malého českého boomu“ větrné energetiky bylo v období 2004–2014 v Česku postaveno 168 větrných elektráren a instalovaný výkon všech větrných elektráren ČR (po odpočtu zrušených elektráren) dosáhl 283 MW. V dalším textu jsou zmíněny některé přelomové nebo jinak pozoruhodné (či diskutabilní) instalace. Kompletní chronologie a popis jednotlivých větrných elektráren a větrných farem je k dispozici na stránkách České společnosti pro větrnou energii (ČSVE, viz www.csve.cz). Na uvedených stránkách jsou uvedeny jak seznamy instalací podle krajů, tak i popisy technologií na konkrétních lokalitách s odkazem na mapu. Na té však chybí přesnější zákres elektráren nebo její GPS pozice. Přesné umístění lze však zjistit z běžně elektronicky dostupných fotomap. Větrné elektrárny jsou na leteckých či satelitních záběrech většinou nejlépe viditelné díky stínům, jimi vržených. Postupně jsou větrné elektrárny zakreslovány i do nových vydání dalších map, např. turistických map vydavatelství Shocart.

Skupina pěti větrných elektráren Vestas V52 (850 kW) u Břežan na Znojemsku. (Foto B. Koč)
Skupina pěti větrných elektráren Vestas V52 (850 kW) u Břežan na Znojemsku. (Foto B. Koč)

Roku 2005 byla u obce Břežany na Znojemsku postavena v ČR druhá větrná farma s pěti elektrárnami Vestas s výkonem po 850 kW. Zajímavostí regionu z pohledu jeho větrných poměrů je to, že v padesátých letech 20. století zde byly na rovinatých polích vysazeny desítky kilometrů větrolamů, které měly zabraňovat erozi písčité půdy. Zatímco od té doby nijak neobnovované a prořídlé větrolamy svou funkci plní už jen částečně, větrné elektrárny se staly symbolem opačného přístupu k energii větru.

Výkonovým skokem jak jednotkovým, tak celkově instalovaným výkonem jedné větrné farmy se stala r. 2006 stavba tří větrných elektráren Enercon E-70 s výkonem po 2 MW (celkem 6 MW) na lokalitě Vrch Tří pánů v Krušných horách. Tuto hranici o rok později překonaly tři VtE Nordex N80 s výkonem po 2,5 MW na lokalitě Rusová-Podmíleská výšina, rovněž v Krušných horách. V kraji Vysočina byly u Pavlova téhož roku postaveny dvě VtE Vestas V-90 na do té doby nejvyšších 105 m vysokých stožárech s výkonem po 2 MW.

Větrný park Kryštofovy Hamry: 42 MW

Ve druhé polovině roku 2007 proběhla stavba 21 VtE Enercon E-82 větrné farmy na lokalitách Kryštofovy Hamry a Měděnec v Krušných horách s výkonem po 2 MW, s celkovým výkonem 42 MW. Je to dosud největší větrná farma v ČR se třemi skupinami větrných elektráren (8 + 4 + 9) na horských loukách s průměrnou nadmořskou výškou 850 metrů. Jejich výkon je sveden podzemními kabely do nově postavené rozvodny s připojením na síť VVN 110 kV vedle rozvodny u areálu bývalého rudného dolu Měděnec. Nabízela se sice možnost použít po rekonstrukci původní rozvodnu šachty, to však nebylo investorovi povoleno.

Pohled na část větrného parku Kryštofovy Hamry s větrnými elektrárnami Enercon E-82. V popředí je patrná skupina vlajkově rostoucích stromů, jako důsledek větrných poměrů na lokalitě. Druhý záběr dvou elektráren je pořízen z gondoly jedné ze sousedících elektráren a ukazuje servisní přístupové cesty mezi jednotlivými elektrárnami. Na třetím snímku je nová rozvodna, z níž je proud dodáván do sítě VN. (Foto B. Koč)Pohled na část větrného parku Kryštofovy Hamry s větrnými elektrárnami Enercon E-82. V popředí je patrná skupina vlajkově rostoucích stromů, jako důsledek větrných poměrů na lokalitě. Druhý záběr dvou elektráren je pořízen z gondoly jedné ze sousedících elektráren a ukazuje servisní přístupové cesty mezi jednotlivými elektrárnami. Na třetím snímku je nová rozvodna, z níž je proud dodáván do sítě VN. (Foto B. Koč)Pohled na část větrného parku Kryštofovy Hamry s větrnými elektrárnami Enercon E-82. V popředí je patrná skupina vlajkově rostoucích stromů, jako důsledek větrných poměrů na lokalitě. Druhý záběr dvou elektráren je pořízen z gondoly jedné ze sousedících elektráren a ukazuje servisní přístupové cesty mezi jednotlivými elektrárnami. Na třetím snímku je nová rozvodna, z níž je proud dodáván do sítě VN. (Foto B. Koč)Pohled na část větrného parku Kryštofovy Hamry s větrnými elektrárnami Enercon E-82. V popředí je patrná skupina vlajkově rostoucích stromů, jako důsledek větrných poměrů na lokalitě. Druhý záběr dvou elektráren je pořízen z gondoly jedné ze sousedících elektráren a ukazuje servisní přístupové cesty mezi jednotlivými elektrárnami. Na třetím snímku je nová rozvodna, z níž je proud dodáván do sítě VN. (Foto B. Koč)

Investorem a provozovatelem větrné farmy je společnost Ecoenerg Windkraft. Na chronologii přípravy a realizace záměru lze dokumentovat trnitou a zdlouhavou cestu k realizaci stavby. S úvahami o výstavbě větrných elektráren začal investor v tomto území již kolem roku 2000, tedy ještě před legislativním ukotvením podpory výroby elektrické energie z OZE, jen s vírou, že se Česko připojí k evropským trendům v energetice. Prvním krokem bylo měření větrných poměrů na daném území. Průměrná rychlost větru tu na vybraných lokalitách dosahuje ve výšce osy rotorů 7,5–7,7 m/s. Byly zvoleny větrné elektrárny Enercon E-82, které jsou modifikací strojů E-70 pro vnitrozemské podmínky, s lepším využitím větrného proudění a příznivějším průběhem výkonové křivky v oblastech pod optimální rychlostí větru pro maximální (nominální) výkon 2 MW. Větrná elektrárna tohoto typu je navržena pro středně větrné lokality s nově tvarovanými listy rotoru s průměrem 82 m a s možností instalace na věžích do výšky 108 m. Nominálního výkonu 2 MW dosahují tyto elektrárny při rychlosti větru 11–12 m/s. Průměr jejich rotoru je 82 m, výška věží 78–108 m, plocha opisovaná rotorem činí 5281 m2 a počet otáček rotoru kolísá mezi 6–19 ot./min.

Následovala jednání s obcemi, na jejichž katastru měl větrný park vzniknout. Byly sepsány dohody o spolupráci, přičemž mnoho úvah si vyžádaly přesné formulace takových dohod. Nedošlo ke střetům s občany obcí, z nichž mnozí měli osobní poznatky od nedalekých větrných elektráren v Německu. Investor od počátku komunikoval i s ochranáři a měl štěstí i v tom, že ani aktivisté zde nezaznamenali výskyt tetřívků. Harmonogram projektu byl pak následující: roku 2001 bylo nakoupeno 200 ha pozemků a začala příprava pro hodnocení dopadů záměru na životní prostředí (EIA), která pokračovala i roku 2002 a téhož roku proběhlo i veřejné projednání s občany ve Vejprtech. Řízení EIA bylo ukončeno souhlasným stanoviskem krajského úřadu, proběhla potřebná územní řízení a byl vybrán typ elektráren.

Stavební povolení bylo uděleno r. 2005 a na podzim toho roku začaly přípravné zemní práce. Roku 2006 byly vybudovány potřebné komunikace a manipulační plochy pro jeřáby, byly položeny kabely a postavena nová rozvodna. Roku 2007 byly vybetonovány základy a v červenci začala montáž elektráren. Zajímavostí montáže bylo použití mobilního hlavního jeřábu s pásovým podvozkem, který umožňoval přesun stroje mezi lokalitami jednotlivých elektráren bez demontáže jeřábu a jeho nové montáže u další elektrárny. Prvních 12 elektráren bylo ve zkušebním provozu připojeno do sítě 18. října 2007. Slavnostní akt zahájení plného provozu se odehrál při Světovém Dnu větru v polovině června roku 2008.

V celkové investici kolem 50 mil. € je zahrnuta i montáž technologie „na klíč“, a také patnáctiletý servis. Vše je financováno bez dotací, vlastními prostředky investora a úvěry u zahraniční banky. Roční produkce elektrické energie se pohybuje kolem 100 mil. kWh.

Megawatty připluly po Labi

„Stavbou roku 2008“ – pokud by se taková instalace v oboru větrných elektráren vyhlašovala – by se bezesporu staly dvě větrné elektrárny u obce Pchery na Kladensku, dobře viditelné ze 14.–15. km dálnice D7 ve směru z Prahy na Slaný. Poprvé byla u nás překonána hranice 3 MW na jedné elektrárně a unikátní je i jejich původ. Hlavní díly, gondola se strojovnou a nábojem pro uchycení listů byly vyrobeny ve Finsku firmou WinWinD. A do středních Čech připluly tyto díly po vodě. Nejdřív velkou lodí z finského Oulu přes Balt do Hamburku, pak byly přeloženy na říční tlačnou soupravu, které je v polovině prosince 2007 dopravila po Labi do Mělníka, odkud pak zbývajících asi 40 km absolvovaly jako nadrozměrný náklad na speciálním podvozku z Mělníka přes Velvary na místo stavby u obce Pchery. Gondoly těchto elektráren jsou nejtěžší a nejrozměrnější, které byly v ČR přepravovány a montovány. Hmotnost kompletní gondoly je 123 tun, její rozměry jsou 13 × 4 × 4 metry. Listy rotoru přijely po dálnicích přes Moravu z Polska, třídílný tubus věže byl vyroben ve strojírnách v Chotěboři. Generálním dodavatelem stavby byla nově založená divize ČKD Blansko Wind. Jejím záměrem byla v době vzniku specializace na komplexní dodávky větrných elektráren, na nichž předpokládala i kooperaci na výrobě některých ocelových komponentů.

Záběry dokumentují některé momenty ze stavby větrných elektráren WinWinD od transportu dílů (gondoly a náboje rotoru po Labi), listů po silnici (s porovnáním délky 50metrového listu s osobním autem). Fotografie z vykládky v přístavu Mělník stejně jako pohled na náboj s listy před jejich zvedáním ke gondole nabízejí porovnání velikosti součástí s postavami. V popředí záběru na kompletní elektrárnu je skupina větrem ošlehaných stromů na hraně terénu ve vzdálenosti asi 500 m od elektrárny. (Foto B. Koč)Záběry dokumentují některé momenty ze stavby větrných elektráren WinWinD od transportu dílů (gondoly a náboje rotoru po Labi), listů po silnici (s porovnáním délky 50metrového listu s osobním autem). Fotografie z vykládky v přístavu Mělník stejně jako pohled na náboj s listy před jejich zvedáním ke gondole nabízejí porovnání velikosti součástí s postavami. V popředí záběru na kompletní elektrárnu je skupina větrem ošlehaných stromů na hraně terénu ve vzdálenosti asi 500 m od elektrárny. (Foto B. Koč)
Záběry dokumentují některé momenty ze stavby větrných elektráren WinWinD od transportu dílů (gondoly a náboje rotoru po Labi), listů po silnici (s porovnáním délky 50metrového listu s osobním autem). Fotografie z vykládky v přístavu Mělník stejně jako pohled na náboj s listy před jejich zvedáním ke gondole nabízejí porovnání velikosti součástí s postavami. V popředí záběru na kompletní elektrárnu je skupina větrem ošlehaných stromů na hraně terénu ve vzdálenosti asi 500 m od elektrárny. (Foto B. Koč)Záběry dokumentují některé momenty ze stavby větrných elektráren WinWinD od transportu dílů (gondoly a náboje rotoru po Labi), listů po silnici (s porovnáním délky 50metrového listu s osobním autem). Fotografie z vykládky v přístavu Mělník stejně jako pohled na náboj s listy před jejich zvedáním ke gondole nabízejí porovnání velikosti součástí s postavami. V popředí záběru na kompletní elektrárnu je skupina větrem ošlehaných stromů na hraně terénu ve vzdálenosti asi 500 m od elektrárny. (Foto B. Koč)Záběry dokumentují některé momenty ze stavby větrných elektráren WinWinD od transportu dílů (gondoly a náboje rotoru po Labi), listů po silnici (s porovnáním délky 50metrového listu s osobním autem). Fotografie z vykládky v přístavu Mělník stejně jako pohled na náboj s listy před jejich zvedáním ke gondole nabízejí porovnání velikosti součástí s postavami. V popředí záběru na kompletní elektrárnu je skupina větrem ošlehaných stromů na hraně terénu ve vzdálenosti asi 500 m od elektrárny. (Foto B. Koč)Záběry dokumentují některé momenty ze stavby větrných elektráren WinWinD od transportu dílů (gondoly a náboje rotoru po Labi), listů po silnici (s porovnáním délky 50metrového listu s osobním autem). Fotografie z vykládky v přístavu Mělník stejně jako pohled na náboj s listy před jejich zvedáním ke gondole nabízejí porovnání velikosti součástí s postavami. V popředí záběru na kompletní elektrárnu je skupina větrem ošlehaných stromů na hraně terénu ve vzdálenosti asi 500 m od elektrárny. (Foto B. Koč)

Větrné elektrárny WinWinD jsou konstruovány pro lokality s průměrnými větrnými poměry, jichž by měl rotor s průměrem 100 metrů optimálně využít. Doprava i montáž elektráren probíhala netradičně v zimním období, jejich díly se sjížděly na staveniště z Finska, Polska i z české Chotěboře. Místo, kde byly vztyčeny, je mj. zajímavé i konfigurací terénu v jejich bezprostřední blízkosti. Lokalita s výstižným místním názvem Rovina končí terénní hranou, ležící o 80 metrů výše, než okolní krajina na severozápad a sever až severovýchod od Pcher.

Nenaplněná naděje české výroby

Základy pro větrnou elektrárnu WIKOW W2000spg u Janova a pohled na dvě dokončené větrné elektrárny na této lokalitě. (Foto B. Koč)Základy pro větrnou elektrárnu WIKOW W2000spg u Janova a pohled na dvě dokončené větrné elektrárny na této lokalitě. (Foto B. Koč)Základy pro větrnou elektrárnu WIKOW W2000spg u Janova a pohled na dvě dokončené větrné elektrárny na této lokalitě. (Foto B. Koč)

Roku 2009 vstoupila do světa větrných elektráren firma Wikov, značkou i vlastnicky navazující na 140letou tradiční značku výrobce zemědělských strojů i malých sérií osobních automobilů. Nabízí se i zajímavá paralela: také dánský Vestas má svůj prapůvod v nevelké kovárně, vyrábějící v městečku Lem v Dánsku jednoduché zemědělské stroje pro zpracování půdy a kultivaci v porostech plodin. Impulsem pro vstup Wikovu do oboru větrných elektráren byla spolupráce s britskou konstrukční kanceláří Orbital 2, specializující se na projekty speciálních planetových převodovek s pružnými čepy, vhodných (a také exportovaných a dodávaných jiným výrobcům) pro větrné elektrárny, kde dochází k nepravidelným výkyvům otáček hřídele rotoru při změnách rychlosti větru. U obce Janov mezi Svitavami a Litomyšlí, nedaleko silnice I. třídy byly postaveny dvě elektrárny Wikov W2000spg s rotorem průměru 80 m a výkonem po 2 MW.

Ambicí firmy bylo vyrábět v provozu v Hradci Králové ročně až 130 kompletních větrných elektráren. Zůstalo jen u záměru. V Česku docházelo k novému útlumu oboru, nepodařilo se realizovat zamýšlené projekty v Kanadě a Pákistánu, takže firma zůstala u své původní špičkové strojírenské specializace – převodovek, které dodává jiným výrobcům větrných elektráren pro výkony do 7 MW pro pevninské i mořské (offshore) projekty a také pro nově se rozvíjející obor podmořských elektráren, využívajících mořských proudů, příp. přílivu a odlivu. Jejich rotory budou podobné rotorům větrných elektráren a využijí tak i relativně pomalých, však stálých nebo pravidelně periodických proudů kolem 5 m/s.

2010–2015: poslední instalace a stop…

Tabulka 1 – Vývoj instalací, celkové instalované kapacity a produkce větrných elektráren v ČR v letech 2004–2015
RokPřírůstek
MW
Aktuální instalace
MW
Výroba
GWh
2004178,3
2005+112821,3
2006+265449,4
2007+62116125
2008+32148245
2009+44192290
2010+23215336
2011+2217397
2012+43260416
2013+9269479
2014+24283
20150283

Statistika přírůstků instalované kapacity větrných elektráren v letech 2010-2014 vypadá jako jízda na horské dráze. V jednotlivých letech postupně přibylo 23 – 2 – 43 – 9 a 24 MW výkonu, a rok 2015 už má bilanci přírůstku nula a celková instalovaná kapacita zůstala na úrovni r. 2014 – 283 MW (viz tabulku 1). Stát totiž přestal vydávat licence na všechny elektrárny, využívající obnovitelné zdroje energie.

Roku 2012 ještě došlo ke stavbě tří větrných farem na lokalitách Andělka (kraj LI) – 6 VtE RePower MM92, celkem 12,3 MW, Horní Paseky (KV kraj) – 5 VtE Vestas V90, celkem 10 MW a Červený Kopec-Rejchartice (kraj OL) – 6 VtE Siemens SWT-2,3-101 s jednotkovým výkonem 2,3 MW, celkem 13,8 MW. Jsou to první větrné elektrárny Siemens v ČR. Roku 2013 byla postavena mj. třetí větrná elektrárna Wikov W1500spg u obce Krásný Les (kraj LI).

Roku 2014 přibylo už jen šest větrných elektráren na 6 lokalitách; v pěti případech jsou to větrné elektrárny Vestas, u obcí Vítězná u Dvora Králové n.L. a Zlatá Olešnice (obě kraj HK) byly vztyčeny první 3 MW elektrárny Vestas V112 (průměr rotoru 112 m), na lokalitě Vítězná na rekordně vysokým stožárem 119 m. Tato větrná elektrárna, rozměry největší v ČR, byla uvedena do provozu a připojena k síti v prosinci roku 2014. Zajímavá je u nás i způsobem financování. Spoluvlastníky jsou vedle investora – společnosti ELDACO – i občané z Vítězné a okolí. Investor si tento model – v sousedním Německu zcela běžný – vyzkoušel u stavby větrné elektrárny v Rozstání na Vyškovsku. Občané – spoluvlastníci již každoročně inkasují dividendy z provozu elektrárny. Ve Vítězné se do konceptu občanských větrných elektráren svým vkladem zapojilo kolem 400 občanů, kteří si koupili akcie. Celková instalovaná kapacita dosáhla 283 MW; tato hodnota platí dodnes.

Ke konci roku 2015 mají mezi větrnými elektrárnami v Česku největší zastoupení na celkem instalovaném výkonu 283 MW Vestas (33 %), Enercon (30,6 %) a RePower (vč. VtE Senvion, což je nový majitel RePoweru) (12,3 %). Další značky již nedosahují 10 %.

Technologický vývoj jednotlivých typů tří nejvíce zastoupených značek ukazuje tabulka 2.

Tabulka 2 – Technologický vývoj instalací jednotlivých typů tří nejvíce zastoupených značek v ČR
VýrobceTypVýkon
kW
Průměr rotoru
m
Výška osy rotoru
m
Lokality v ČR a rok instalace
VESTASV 27-225
V 29-225
V 39-500
V 42
225
225
500
600
27
29
39
42
31
30
40
50
Hostýn 1993
Velká Kraš 1994
Ostružná 1994
Trojmezí A 2008
V 528505274Břežany 2005, Pavlov 2006
Hraničné Petrovice 2005
V 6315006360Trojmezí B 2008
V 90200090105Pavlov 2006, Drahany 2006, Kámen 2008, Naletím 2008, Lipná 2008, Bantice 2008, H. Částkov 2009, H. Loděnice-Lipina 2009, Tulešice 2009, H. Částkov 2009, Krásná u Aše, Mlýnský vrch 2009, Hranice u Aše 2012, H. Paseky 2012, Oldřišov 2014, Dětřichov u Frýdlantu 2014
80Veselí u Oder 2006
125Krásná u Aše 2013
V 100180010095Rozstání 2011, H. Řasnice 2012, Hať 2012, Zlatá Olešnice II 2014
V 1123000112119Vítězná u Dvora Králové 2013
94Zlatá Olešnice I 2014
ENERCONE-406004065Jindřichovice pod Smrkem 2003
E-7020007185Petrovice 2005, 2007, Nové Město-Vrch Tří Pánů 2006, St. Libavá-Rejchartice 2007, Mníšek 2007, Klíny 2007
E-3333033,450Boží Dar II-Neklid 2006
E-488004850Boží Dar III 2010, Dožice 2013
E-8220008285Kryštofovy Hamry-Přísečnice 2007
230082108Jindřichovice-Stará 2010, Kopřivná 2013
98Vrbice 2010
REPOWERMD7715007775Nová Ves v Horách I, II 2003, 2004
Protivanov II 2005
MM9220509280Strážní Vrch u Nové Vsi v Horách 2008, Věžnice 2009, Habartice u Krupky 2010, Andělka 2012
SENVION (dříve Repower)MM9220509285Andělka 2014

Výroba komponentů v ČR

Montáž gondol pro větrné elektrárny VENSYS v ČKD Nové Energo a detail generátoru pro VtE VENSYS. (Foto B. Koč)Montáž gondol pro větrné elektrárny VENSYS v ČKD Nové Energo a detail generátoru pro VtE VENSYS. (Foto B. Koč)Montáž gondol pro větrné elektrárny VENSYS v ČKD Nové Energo a detail generátoru pro VtE VENSYS. (Foto B. Koč)

Již zmíněné epizodě výroby velkých větrných elektráren v ČR firmou Wikov předcházela v prvním desetiletí 20. století několikaletá výroba větrných elektráren Vensys s výkonem 1,2 MW v tehdejší divizi ČKD NOVÉ ENERGO v Praze. Výrobci větrných elektráren běžně kooperují se zahraničními dodavateli, případně převádějí část výroby kompletních elektráren do zemí a regionů, kde mají pro své větrné elektrárny výrazné uplatnění, při kterém optimalizují především transportní náklady a problémy nadrozměrných dílů. Je tedy pochopitelné, že Česko není pro ně výhodné – a to jak z pohledu místního odbytu, tak i případné výhodné dopravy některých extrémně těžkých či rozměrných dílů do dalších zemí, ať už po dálnicích, nebo vodními cestami.

Výroba laminátových gondol pro větrné elektrárny RePower v Mostkovicích u Prostějova. (Foto B. Koč)
Výroba laminátových gondol pro větrné elektrárny RePower v Mostkovicích u Prostějova. (Foto B. Koč)
Rámy pro gondoly větrných elektráren RePower vyráběla dceřiná společnost ČKD Blansko Wind. (Foto B. Koč)
Rámy pro gondoly větrných elektráren RePower vyráběla dceřiná společnost ČKD Blansko Wind. (Foto B. Koč)

Další české firmy se podílely, některé stále ještě podílejí, na výrobě některých dílů pro větrné elektrárny velkých výrobců těchto zařízení. V Mostkovicích u Prostějova vyráběla firma EWCZ v halách bývalého vojenského letiště sklolaminátové gondoly pro větrné elektrárny RePower. Pro téhož výrobce vyráběla od roku 2006 v Adamově dceřiná společnost ČKD Blansko Wind ocelové platformy gondol.

 

Nejúspěšnější firmou, dodávající světovým výrobcům větrných elektráren hlavní hřídele prakticky od vzniku oboru větrné energetiky, je PILSEN STEEL (v minulosti existující i pod dalšími jmény, např. ŠKODA STEEL). Počet dodaných hřídelí se pohybuje v desetitisících. Společnost SIAG CZ, s. r. o., vyrábí v Chotěboři segmenty tubusů pro větrné elektrárny. Mezi zákazníky jsou přední evropští výrobci větrných elektráren, např. Vestas, Nordex, RePower, Gamesa, DeWind, Vensys a další. Již zmíněna byla firma WIKOV, která má ve svém programu i převodovky pro mořské i budoucí podhladinové elektrárny.

 
English Synopsis
Wind turbines history - restart and present state of wind energy in the Czech republic

In 2002 after seven years gap new wind energy projects started to appear in the Czech republic. But still further development remained as modest as the beginning.

 

Hodnotit:  

Datum: 27.6.2016
Autor: Břetislav Koč   všechny články autora
Recenzent: Mgr. David Hanslian, Ph.D.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Google+  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Témata 2018

Partneři - Obnovitelná energie

logo FENIX
logo HOTJET
logo VIESSMANN

Spolupracujeme

logo Česká peleta

Doporučujeme

 
 

Aktuální články na ESTAV.czVstupenka zdarma na veletrhy FOR Pasiv, Cesty dřeva 2018 a Střechy PrahaPraktická školení i teoretické semináře Knauf v roce 2018The Box: Minimalistické bydlení s maximem pohodlí v otevřeném prostoruPlasty vydrží nejdéle v užitku ve stavebnictví