Solární ohřev vzduchu

Existuje celá řada oblastí, ve kterých se využívá ohřátého vzduchu a použití solárních vzduchových kolektorů a soustav může výrazně snížit energetickou náročnost ohřevu. Jedná se především o aplikace:

• větrání - předehřev čerstvého větracího vzduchu přiváděného do vnitřních prostorů; v letním období mají solární větrací soustavy omezenou využitelnost. Výhodné jsou potom kombinace s kapalinovými výměníky pro předehřev teplé vody (hybridní systémy: kapalina-vzduch);
• vytápění - ohřev cirkulačního otopného vzduchu, ať již přímo přiváděného do prostoru nebo vzduchu předávajícího teplo do akumulační hmoty konstrukce budovy (hypokaustické systémy);
• sušení - ohřev venkovního vzduchu pro zvýšení intenzity odvodu vlhkosti ze sušeného materiálu, např. sušení dřeva, plodin, aj.

Využití vzduchu jako teplonosné látky má řadu úskalí. Předně, tepelná kapacita vzduchu je oproti kapalinám výrazně nižší a k přenesení tepelného výkonu (solárního zisku) z kolektorů jsou potřebné vysoké průtoky spojené s relativně velkými rozměry potrubních rozvodů. Další nevýhodou je spotřeba elektrické energie svázaná s provozem vzduchových soustav, která může výrazně ovlivnit bilanci úspor primární energie při využití solárních vzduchových zařízení. V České republice se solární soustavy pro ohřev vzduchu zatím příliš neuplatňují.

Obr. 1 - Schéma solární soustavy pro větrání a cirkulační vytápění