Strach změny klimatu nevyřeší. Berme je jako příležitost

Drazí přátelé planety Země,

děkuji Vám, že jste dnes přišli do sídla OSN.

Chci zde bít na poplach. Změna klimatu je hlavním problémem dnešní doby – a my se nacházíme v rozhodujícím okamžiku. Čelíme přímé existenční hrozbě.

Změna klimatu postupuje rychleji než my – a její rychlost vyvolává hlasité volání SOS v celém našem světě. Pokud do roku 2020 nezměníme náš životní styl, riskujeme, že propásneme chvíli, kdy se ještě můžeme vyhnout nekontrolovatelné změně klimatu s katastrofálními následky pro lidi a všechny přírodní systémy, které potřebujeme pro naši obživu.

Proto dnes apeluji na nutnost vůdčího přístupu v tomto směru – obracím se na všechny lídry z oblasti politiky, obchodu a vědy i z řad veřejnosti.

Drazí přátelé,

nemějte pochybnosti o naléhavosti krize. Po celém světě zažíváme teploty, které lámou rekordy. Podle Světové meteorologické organizace (WMO) zahrnují poslední dvě desetiletí 18 nejteplejších let od počátku meteorologických záznamů v roce 1850. Tento rok vypadá na čtvrtý nejteplejší.

Extrémní vlny tepla, lesní požáry, bouřky a povodně za sebou zanechávají stopu smrti a pustošení. Minulý měsíc prodělal stát Kerala v Indii nejhorší monzunovou povodeň posledních let, 400 lidí zemřelo a další 1 milion povodně vyhnaly z jejich domovů.

Víme, že hurikán Maria loni v Portoriku zabil téměř 3000 lidí, čímž se z něj stala jedna z nejničivějších extrémních klimatických katastrof v americké historii. Mnozí z těchto lidí zemřeli v následujících měsících po bouři, protože kvůli hurikánu postrádali přístup k elektřině, čisté vodě a řádné zdravotní péči.

To, že jsme byli varováni, dělá celou věc ještě znepokojivější. Vědci nám to říkali celá desetiletí. Znovu a znovu. Příliš mnoho významných čelních představitelů je odmítalo poslouchat. Příliš málo z nich se řídilo vědeckým výhledem. Nyní vidíme důsledky.

V některých případech se blíží nejhorší možné variantě, jakou vědci předpokládají. Arktický mořský led mizí rychleji, než jsme si představovali. Letos se poprvé v historii začala rozpadat tlustá vrstva mořského ledu severně od Grónska. Toto dramatické oteplování v Arktidě ovlivňuje počasí na celé severní polokouli.

Lesní požáry trvají déle a postihují větší oblasti. Plameny jsou někdy tak velké, že saze a popel doletí do velmi vzdálených míst, začerňují ledovce a povrchy ledových ploch, což ještě urychluje jejich tání. Oceány jsou kyselejší, což ohrožuje základ potravního řetězce, který udržuje život. Korály umírají v ohromném množství, navíc se vyprazdňují důležité rybářské oblasti.

Na pevnině vysoká hladina oxidu uhličitého v atmosféře snižuje výživnou hodnotu úrody rýže, což ohrožuje prosperitu a zabezpečení potravy pro několik miliard lidí. Čím bude změna klimatu výraznější, tím obtížnější bude zajistit pro nás dostatek potravy.

Míra vymírání živočišných druhů vzroste, jak bude ubývat vhodný prostor pro život. Stále více lidí bude nuceno opustit své domovy, protože půda, na které jsou závislí, bude mít stále menší schopnost dostatečně plodit. To už nyní vede k mnoha lokálním konfliktům kvůli ubývajícím zdrojům.

V květnu Světová meteorologická organizace oznámila, že planeta překonala další neveselý milník - byla zaznamenána dosud nejvyšší měsíční průměrná hladina oxidu uhličitého. 400 ppm bylo dlouho považováno za kritickou prahovou hodnotu. Nyní jsme ale překonali 411 ppm a koncentrace nadále stoupají. Jedná se o nejvyšší koncentraci za poslední 3 miliony let.

Drazí přátelé, víme, co se s naší planetou děje. Víme, co musíme udělat. A dokonce víme, jak to udělat. Bohužel naše snahy nejsou na potřebné úrovni.

Když čelní světoví představitelé před třemi lety podepsali Pařížskou dohodu o změně klimatu, zavázali se zastavit nárůst teploty na úrovni nejvýše o 2°C vyšší oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a pokusit se udržet nárůst co nejblíže hodnotě 1,5°C. Tyto cíle byly opravdu naprostým minimem potřebným k tomu, aby se zabránilo nejhorším důsledkům změny klimatu.

Vědci nám ale sdělují, že jsme hodně daleko od správné cesty. Podle studie OSN představují závazky smluvních stran učiněné v Pařížské dohodě jen jednu třetinu toho, co je potřeba udělat.

Musíme omezit emise smrtících skleníkových plynů a rozjet opatření na ochranu klimatu. Rychle se musíme vymanit ze závislosti na fosilních palivech. Musíme je nahradit čistou energií z vody, větru a slunce. Musíme zastavit kácení lesů, obnovit zničené lesy a změnit způsob zemědělského hospodaření. Musíme přijmout cirkulární ekonomiku a efektivitu zdrojů.

Naše města a odvětví dopravy musí být důkladně předělána. To, jak topíme, chladíme a svítíme v budovách, je třeba přehodnotit, abychom promrhali méně energie.

A přesně zde může tato debata začít být napínavá. Protože diskuze v otázce změny klimatu se tak často zaměřuje jen na katastrofy. Varování jsou samozřejmě potřebná. Ale strach to nevyřeší. Ne, mou představivost přitahuje nesmírná příležitost, kterou nabízí opatření na ochranu klimatu.

Drazí přátelé, když se nám podaří čelit této klimatické výzvě, přinese to lidstvu ohromné výhody.

Jednou z velkých výhod jsou výhody ekonomické. Slyšel jsem argument – obvykle kvůli ochraně vlastních zájmů, že pustit se do boje se změnou klimatu je drahé a mohlo by to poškodit ekonomický růst. To je nesmysl. Ve skutečnosti je opak pravdou.

Kvůli změně klimatu proděláváme velké ekonomické ztráty. Za poslední desetiletí stálo extrémní počasí a dopady na zdraví kvůli spalování fosilních paliv americkou ekonomiku nejméně 240 miliard dolarů ročně. V následujícím desetiletí tyto výdaje stoupnou o 50%. V roce 2030 by pokles produktivity způsobený teplejším podnebím mohl stát globální ekonomiku 2 bilióny dolarů.

Stále více studií také ukazuje velké výhody ochrany klimatu. Minulý týden jsem se zúčastnil uvedení Nové (klimatické) ekonomické zprávy od Globální komise pro ekonomiku a klima. Zpráva ukazuje, že ochrana klimatu a socio-ekonomický pokrok se vzájemně podporují, přičemž se předpokládá zisk 26 biliónů dolarů do roku 2030 v porovnání s běžnou ekonomikou. Pokud se vydáme správnou cestou.

Například každý dolar vložený do obnovy zničených lesů může být kompenzován ekonomickým přínosem a snížením chudoby v hodnotě až 30 dolarů. Obnova zničené půdy znamená lepší život a příjem pro farmáře a pastevce a menší potřebu stěhování do měst. Zajištění zásobování vodou a hygieny zohledňující probíhající změny klimatu by mohly zachránit životy více než 360 000 dětí ročně. A velkou výhodou pro veřejné zdraví je čistý vzduch.

Mezinárodní organizace práce (ILO) uvádí, že rozumná strategie zelené ekonomiky (green economy) by mohla do roku 2030 vytvořit celosvětově 24 milionů nových pracovních míst. V Číně a USA nyní pracovní pozice v oblasti obnovitelných zdrojů předhání ty, které vznikly v ropném a plynařském průmyslu. A v Bangladéši instalace více než 4 miliónů domovních solárních systémů vytvořila více než 115 000 pracovních pozic a venkovským domácnostem zachránila přes 400 miliónů dolarů za znečišťující paliva.

Posun k obnovitelným zdrojům by tedy nejen ušetřil peníze, ale vytvořil také nová pracovní místa, vyplýtval méně vody, pomohl produkci potravin a čistil znečištěný vzduch, který nás zabíjí. Když začneme konat, nic tím neztratíme; můžeme jen získat. Stále je mnoho lidí, kteří si myslí, že to je příliš velká výzva. Ale já hluboce nesouhlasím.

Technologie jsou v této bitvě proti změnám klimatu na naší straně. Nárůst obnovitelných zdrojů je ohromný. Náklady jsou dnes srovnatelné, nebo dokonce levnější než uhlí a ropa, zvláště když v ceně zohledníme znečištění.

Čína v loňském roce investovala do obnovitelných zdrojů energie 126 miliard dolarů, to je nárůst o 30% oproti předchozímu roku. Švédsko je připraveno letos překonat svůj cíl v obnovitelných zdrojích energie pro rok 2030 – o 12 let dříve. Do roku 2030 by větrná a solární energie mohla zásobovat více než třetinu Evropy.

Maroko buduje solární farmu velikosti Paříže, která bude do roku 2020 zásobovat čistou, dostupnou energií více než jeden milion domovů. Skotsko zahájilo provoz první plovoucí větrné farmy na světě. A je tu mnoho dalších nadějných signálů.

Země bohaté na fosilní paliva, jako oblast Perského zálivu nebo Norsko, zkoumají možnosti, jak diverzifikovat svou ekonomiku. Saudská Arábie masivně investuje do obnovitelných zdrojů, aby svou ekonomiku přeměnila z ropné na energetickou.

Norský suverénní fond spravující 1 bilion dolarů (největší na světě) ustoupil od investic do uhlí a vyřadil několik společností obchodujících s palmami a celulózou kvůli lesům, které ničí. Objevují se také slibná znamení, že firmy si začínají uvědomovat výhody ochrany klimatu.

Více než 130 firem z těch světově největších a nejvlivnějších plánuje zásobovat své provozy ze 100% obnovitelnou energií. 18 nadnárodních společností změní svůj vozový park na elektroauta. A více než 400 firem připravuje plán hospodaření s emisemi na základě nejnovějších vědeckých výzkumů. Allianz, jedna z největších světových pojišťoven, skončí s pojišťováním uhelných elektráren.

Investice se také mění. Přes 250 investorů zastupujících jmění ve výši 28 bilionů dolarů podepsalo iniciativu Climate Action 100+. Zavázali se, že se budou věnovat největším korporátním producentům skleníkových plynů ve snaze zlepšit jejich chování s ohledem na životní prostředí a ve snaze zajistit transparentní uveřejňování emisí.

Mnoho takových příkladů ukáže (pozn. překladatele: akce už proběhla v září 2018) Světový summit o ochraně klimatu (Global Climate Action Summit), který svolal guvernér Brown v Kalifornii.

Všichni výše zmínění průkopníci vidí budoucnost. Sází na zelenou, protože chápou, že toto je cesta k prosperitě a míru na zdravé planetě. Alternativou je temná a nebezpečná budoucnost.

Jsou to všechno důležité kroky. Ale nestačí to. Přechod k čisté, zelenější budoucnosti se musí urychlit. Nacházíme se teď doslova ve zlomovém okamžiku. V následujících cca 10 letech svět investuje do infrastruktury kolem 90 bilionů dolarů. A tak se musíme postarat o to, aby to byla infrastruktura trvale udržitelná, nebo se zablokujeme v nebezpečné budoucnosti s vysokým znečištěním. Aby se to podařilo, čelní představitelé z celého světa musí zabrat.

Soukromý sektor je samozřejmě připraven jednat a mnozí už tak činí. Ale nedostatečná rozhodnost vlád způsobuje nejistotu na trzích a obavy o budoucnost Pařížské dohody.

Stávající technologie čekají na masové využití - čistější paliva, alternativní stavební materiály, lepší baterie a pokroky v zemědělství a ve využití půdy. Tyto i další inovace můžou hrát hlavní roli při snižování emisí skleníkových plynů tak, abychom dosáhli cíle Pařížské dohody a realizovali tyto velké plány, které jsou natolik potřebné. Vlády také musí skončit se škodlivou finanční podporou fosilních paliv, zavést poplatky za CO₂, které zohledňují skutečné náklady znečišťujících emisí skleníkových plynů a podnítí přechod k čisté energii.

Drazí přátelé, hovořil jsem o naléhavosti situace, které čelíme, o výhodách opatření a proveditelnosti transformace přívětivé ke klimatu.

Je tu také další důvod pro to, abychom konali - morální povinnost. Nejbohatší národy světa nesou za klimatickou krizi největší zodpovědnost, zatímco její následky dopadají v prvé řadě a v nejvyšší míře na ty nejchudší národy a na nejzranitelnější lidi a komunity.

Tuto nespravedlnost vidíme v neustálých a přibývajících cyklech extrémního sucha a stále silnějších bouří. Doplatí na to zejména ženy a dívky. Nejen proto, že jejich životy budou obtížnější, ale proto, že v dobách neštěstí ženy a dívky vždy neúměrně trpí.

Bohatší národy proto musí nejen snížit své emise, ale dělat víc k zabezpečení toho, aby si ti nejzranitelnější mohli vytvořit potřebnou odolnost pro přežití škod, které tyto emise způsobují. Je důležité na toto upozornit, protože oxid uhličitý je v atmosféře dlouhodobě, klimatické změny, které zažíváme už teď, budou trvat po desetiletí. Všechny národy se musí změnám přizpůsobit a ty nejbohatší musí pomoci těm nejzranitelnějším.

Drazí přátelé, tuto myšlenku bych chtěl tento měsíc vyjasnit oslovením čelních světových představitelů na generálním shromáždění v New Yorku.

I po Pařížské dohodě stále chybí vedení, smysl pro naléhavost a skutečný závazek k rozhodující multilaterální reakci. Včera v Bangkoku skončila s určitým, ale zdaleka ne dostatečným, pokrokem jednání ohledně směrnic k implementaci Pařížské dohody.

Další klíčový okamžik nastane v prosinci v Polsku. Vyzývám světové lídry, aby do té doby využili každou příležitost – setkání G7, G20, stejně jako setkání Valného shromáždění, Světové banky a Mezinárodního měnového fondu - k řešení palčivých otázek. Nemůžeme dovolit, aby nám Katowice připomněly Kodaň.

Je zcela nezbytné, aby občanská společnost – mládež, ženská uskupení, soukromý sektor, náboženské skupiny, vědci a místní hnutí - vyzvala své lídry k zodpovědnosti. Stejně jako jsem já byl požádán svým vyslancem pro mládež.

Apeluji zejména na vedení žen. Když jsou ženy pověřeny vedením, jsou hybným motorem řešení.

Nic menšího než naše budoucnost a osud lidstva závisí na tom, jak si poradíme s touto klimatickou výzvou. Ovlivňuje to každé hledisko naší práce v Organizaci spojených národů. Udržení ohřívání planety pod 2°C je nezbytné pro světovou prosperitu, blaho lidí a bezpečí národů. Proto chci příští září svolat summit o klimatu, abych ochranu klimatu dostal na první místo mezinárodních jednání.

Dnes oznamuji jmenování Luise Alfonsa de Alby, uznávaného lídra v oblasti problematiky klimatu, jako svého zvláštního vyslance zmocněného k vedení příprav. Jeho snahy doplní úsilí mého zvláštního vyslance pro změnu klimatu, Michaela Bloomberga, a mého zvláštního poradce Boba Orra, který pomůže mobilizovat soukromé finance a podnítit aktivitu zdola nahoru.

Summit plánovaný na příští rok proběhne přesně rok předtím, než budou státy muset zapracovat na svých klimatických závazcích pod vlivem Pařížské dohody. Jen výrazně vyšší úroveň našich cílů bude stačit.

Do té doby se summit bude věnovat oblastem, které jdou k jádru problému – odvětvím, která vytváří nejvíce emisí, a oblastem, kde úprava budov přinese největší změnu. Summit poskytne lídrům a partnerům příležitost názorně ukázat skutečnou ochranu klimatu a prezentovat jejich cíle. Dáme dohromady hráče ze světa skutečné ekonomiky a opravdové politiky, včetně zástupců spravujících investice ve výši několika bilionů dolarů, a to jak veřejných tak soukromých.

Chci slyšet, jak zastavíme nárůst emisí do roku 2020 a jak výrazně snížíme emise, abychom do poloviny století dosáhli nulových emisí. Potřebujeme, aby státy přešly od uhlí k solární a větrné energii – od hnědé energie k zelené. Naše skvělé hostitelské město New York v tomto směru podniká důležité kroky a pracuje s ostatními obcemi, aby změnu popohnalo.

Potřebujeme vyšší investice a inovace v oblasti technologií pro úsporu energie a obnovitelné zdroje energie ve stavebnictví, dopravě a průmyslu. A potřebujeme, aby ropný a plynařský průmysl sladil své podnikání s Pařížskou dohodou a s jejími cíli.

Chci vidět velký posun ve zpoplatnění emisí CO₂. Chci, abychom napravili světový potravinový systém tím, že zajistíme pěstování naší potravy bez kácení velkých lesních ploch. Potřebujeme trvale udržitelné potravinové řetězce, které minimalizují ztráty a plýtvání. A musíme zastavit odlesňování a obnovit zničenou půdu.

Chci rychle směřovat k „zelenému financování“ bankami a pojišťovnami a podpořit inovace v oblasti finančních a dluhových nástrojů k posílení odolnosti nejzranitelnějších národů, jakými jsou např. malé ostrovní státy, a posílit jejich obranyschopnost proti klimatickým změnám.

Chci vidět vlády, jak plní svůj slib uvolnit 100 miliard dolarů ročně na ochranu klimatu ve prospěch rozvojového světa. Potřebujeme, aby se Zelený klimatický fond (Green Climate Fund) stal plně provozuschopným a zcela zajištěným.

Ale pro toto všechno potřebujeme, aby vlády, průmysl i občanská společnost stály na stejné straně – v čele s vládami prosazujícími ochranu klimatu.

Vyzývám všechny čelní představitele, aby příští rok dorazili na Klimatický summit připraveni informovat nejen o tom, co dělají, ale co dalšího plánují udělat, až se v roce 2020 sejdou na klimatické konferenci OSN, na které se budou obnovovat závazky a jistě také ambiciózně navyšovat.

A proto apeluji na občanskou společnost, zejména na mladé lidi, aby propagovali ochranu klimatu. Využijme příští rok pro transformační rozhodnutí ve správních radách, vedeních firem a  parlamentech po celém světě. Zvyšme své nároky, budujme koalice a donuťme naše lídry poslouchat.

Já i celá Organizace spojených národů se k této snaze zavazujeme. Budeme podporovat všechny lídry, kteří se postaví výzvě, kterou jsem zde dnes nastínil.

Drazí přátelé, nemáme více času nazbyt.

Ještě není pozdě na změnu, ale každý další promarněný den znamená, že se planeta o trochu více ohřeje a cena za naši nečinnost vzroste. Každý den, kdy nic neučiníme, je dnem, který nás přibližuje k osudu, jaký nikdo z nás nechce – k osudu, který se bude po generace ozývat v podobě škod způsobených lidstvu a životu na zemi.

Svět se spoléhá na náš všechny, že se této výzvě postavíme dříve, než bude příliš pozdě.

Spoléhám na vás všechny.

Děkuji vám.

[redakčně upraveno]