Kůrovcová kalamita a změny v českém dřevařství
Český dřevozpracující průmysl se rychle proměňuje. Kůrovcová kalamita naplno ukázala, jak málo dokážeme zhodnotit národní bohatství českých lesů. Stát přichází o desítky miliard, když vyvážíme za hranice neopracovanou kulatinu, místo abychom dřevo pořezali a zpracovali doma.
Kůrovcová kalamita, foto © TZB-info
Graf: Podíl ČR na celkovém exportu dřeva v EU za rok 2020 (zdroj APICON, s.r.o., z dat EUROSTAT, 1Q). Ve srovnání s rokem 2019 jsme si ještě o 2 % „polepšili“
Posledních několik let drží Česká republika smutný rekord: ze všech evropských zemí vyvážíme nejvíc dřeva, české dřevo dokonce tvoří 20 % celkového exportu dřeva v EU. Německo, Švédsko nebo Finsko, které těží čtyřikrát více než my, exportují v poměru k těžbám výrazně méně. V roce 2019 se vyvezlo 40 % veškerého dřeva vytěženého v českých lesích, konkrétně 12,5 milionu kubíků. Neopracované klády se prodaly nejčastěji do Německa a Rakouska.
Na první příčku v Evropě nás vyzdvihl kůrovec. Až do roku 2017 se u nás totiž roční těžba dřeva pohybovala kolem 14–16 milionů kubíků. V roce 2019 však dosáhla dvakrát většího objemu: vytěžilo se 32 milionů kubíků, to je v porevoluční historii ČR bezprecedentní. Napadené stromy bylo nutné rychle dostat z lesa, aby se kůrovec dál nešířil. Jenže české pily nestíhaly dřevo řezat, v sousedním Rakousku a Německu měli kalamitního dřeva také dost, proto se nakonec třeba stromy z Jizerských hor převážely po moři až do Číny.
Odhadovaná ztráta je 60 miliard ročně
Česká ekonomika přichází o přidanou hodnotu pokaždé, když kulatinu prodáme do zahraničí. Ta vzniká, když se dřevo pořeže na českých pilách a pak se z něj staví dřevostavby, vyrábí se nábytek nebo třeba hudební nástroje. Ještě lépe se surové dřevo zhodnotí, když se navíc využije i pilina. Během opracování se totiž až 40 % kmene mění v dřevní zbytky – štěpku a pilinu, ze které se dají vyrobit pelety nebo brikety. Když vyvezeme za hranice neopracované klády, tohle všechno se odehraje až v Rakousku a Německu, kde potom české dřevo vč. zbytků zúročují.
Graf: ČR dlouhodobě patří první místo v absolutním exportu surového dřeva v EU, 2020 (APICON, s.r.o., data EUROSTAT). Země, které těží 4× více jako Německo nebo Švédsko či Finsko, exportují poměrně k těžbám výrazně méně. I v předchozím roce 2019 jsme byli absolutním lídrem vývozu suroviny bez jakékoliv přidané hodnoty. Prodělávají na tom všichni od vlastníků lesa až po státní kasu.
Za aktuální situace tedy připadá v průměru na každý kubík u nás vytěženého dřeva velmi nízká přidaná hodnota. Podle Roberta Babuky, viceprezidenta Konfederace lesnických a dřevozpracujících svazů ČR, je v tomto ohledu Česká republika na konci evropského žebříčku společně s Estonskem nebo Chorvatskem. Jen za loňský rok jsme tak odhadem přišli o 60 miliard Kč. Loni se totiž podařilo doma zpracovat jen 14 až 15 milionů kubíků, tedy zhruba polovinu celkové těžby. To odpovídá přidané hodnotě 80 miliard Kč. Kdyby se zpracovatelské kapacity navýšily, mohlo to být skoro dvakrát tolik. Tím by se i zdvojnásobil dostupný objem suroviny pro výrobu dřevních pelet nebo briket. Ze současných 500 tisíc tun by tak mohla produkce stoupnout až k milionu.
Problém je také v tom, že především malé podniky s pořezem pod 50 tisíc m3 často ani během největší kůrovcové kalamity a nejintenzivnějších těžeb nejely na plný výkon. Během kalamity stačilo podpořit pilařský průmysl v navýšení směnnosti a produkce by se navýšila o třetinu. Velká část těchto podniků má totiž výkon dlouhodobě na hranici 70 %. Hlavní překážkou pro navýšení provozu na současných pilách je přitom nedostatek zaměstnanců a není si třeba nalhávat, že práce mnohdy fyzicky náročná a ve vícesměnných provozech není příliš vyhledávaná.
Pár deštivých měsíců a vše je jinak
Nečekaně deštivé jaro a léto roku 2020 zvrátily původně předpokládaný vývoj kalamity. Kůrovec se rojí o poznání méně, a tak není nutná tak rozsáhlá kalamitní těžba jako v předchozích letech. Dotěžují se především již napadené porosty z předchozích let. Ukázalo se, že nelze předvídat rozsah ani délku kůrovcové kalamity. Stačilo pár deštivých měsíců a kůrovcové prognózy na roky dopředu se kompletně mění. Letošní objem vytěženého dřeva tedy nebude tak vysoký, zřejmě jen o 50 % vyšší než v dobách před kůrovcem, odhadují experti.
Vedle toho jsou však přirozené těžby v lesích velmi omezené, těží se především kalamitní smrkové dřevo, těžba listnatých stromů se utlumila úplně. A na pilách začíná chybět kvalitní surovina pro truhlářské řezivo. Jako první pocítily tento problém regiony, které byly nejvíc zasažené kůrovcem, tedy Vysočina a severní Morava. S nedostatkem kvalitního dřeva se budou v následujícím roce potýkat hlavně pily, které stojí „na zelené louce“, nemají vlastní lesy, a tedy musí kulatinu kupovat a dovážet.
Graf: Důsledkem absence národních zpracovatelských kapacit a nezvládnuté péče o lesy je extrémní růst exportu dřeva
Stejně tak bude chybět pilina z pořezu kulatiny i peletárnám a briketárnám, a to hlavně těm, které mají výrobní linky mimo areály velkých pil. Pro ně může dojít ke zdražení piliny. Nedostatek pelet ani briket však v Česku nehrozí, dlouhodobě se u nás vyrábí čtyřikrát více pelet a briket, než je domácí spotřeba. Českých jakostních dřevních paliv tedy je a bude dostatek.
Nedostatek dřeva nebo nedostatek pil
Právě strach z nedostatku dřeva odrazuje investory od stavby nových pilařských provozů, přestože v posledních letech kapacity citelně chyběly. Mezi lidmi z oboru se rozšiřuje obava, že po odeznění kůrovcové kalamity nebude co řezat. Když klesne těžba k 10 milionům kubíků ročně, nebude pro všechny šance se ke dřevu dostat. Jistější pozici mají v tomto směru velké firmy, které se věnují zároveň lesnímu hospodářství, zpracování dřeva a ještě např. ze zbytkové piliny vyrábějí dřevní pelety nebo brikety. Takových komplexních zpracovatelských závodů u nás přibývá.
Graf: Vývoj celkové těžby dříví od roku 1989
Nové pily se u nás však staví jen zřídka. „Zpracovatelská kapacita domácího průmyslu dlouhodobě stagnuje kolem 12 milionů m3 ročně,“ uvedl ministr zemědělství Miroslav Toman. Robert Babuka odhaduje, že chybí kapacita pro pořez 10 milionů kubíků ročně. V uplynulém roce se přitom navýšila kapacita hlavně v Chanovicích na Plzeňsku, kde se zpracovává 560 000 m3 kulatiny. Investorem je rakouská firma Pfeifer Holz, která plánuje další rozšiřování kapacit až na jeden milion m3. Další výjimkou je nová pila ve Štětí na Kokořínsku, která spustila provoz v dubnu 2020 a má také pořezat až 1 milion m3 dřeva ročně. Stavbu dalších nových pil však brzdí celá řada faktorů, včetně zdlouhavého stavebního řízení (v rychlosti povolovacích procesů jsme v žebříčku Světové banky na 157. místě z 190 zemí světa).
Investici ve Štětí podpořila státní agentura CzechInvest pobídkou přibližně v hodnotě půl miliardy korun. Ovšem dlouhodobější, komplexní státní podpora pro stavbu dalších pil v Česku zatím chybí, přestože na navýšení zpracovatelských kapacit chce podle vyjádření ministra Tomana Ministerstvo zemědělství spolupracovat s Ministerstvem průmyslu a obchodu. „Podniky v dřevozpracujícím průmyslu, nábytkářství a papírenství prostřednictvím operačního programu OP PIK získaly celkem téměř dvě miliardy Kč,“ vypočítal Karel Havlíček, ministr průmyslu, obchodu a dopravy.
Investoři přitom nemají jistý ani odbyt výrobků ze dřeva. V tomto ohledu se diskutuje o několika možných opatřeních. „Je třeba zvýšit využívání dřeva ve stavebnictví, kterému u vícepodlažních budov zatím brání zastaralé požární předpisy. Dále musíme naučit architekty a projektanty dřevo používat,“ plánuje ministr zemědělství Miroslav Toman. Na ministerstvu průmyslu a obchodu se podle Karla Havlíčka diskutuje i o stanovení minimálního podílu využití dřeva ve stavebních zakázkách realizovaných podle zákona o zadávání veřejných zakázek.
Je nějaká systematičnost v prodeji dřeva?
Vedle nedostatečných zpracovatelských kapacit dochází k absurdním vývozům dřeva do zahraničí i z dalších důvodů. Problematický je například obchodní model státního podniku Lesy ČR, který u nás obhospodařuje 45 % celkové výměry veškerých lesů. Až do loňského roku se téměř všechno vytěžené dřevo obchodovalo přes externí firmy. Je třeba si uvědomit, že dřevo se prodává těžařským firmám „na stojato“, což umožňuje libovolné nakládání s vytěženou kulatinou. Podstatnou část těžařských kapacit vlastní či jsou s ní majetkově provázáni zahraniční pilařské koncerny.
Graf: V roce 2014 jsme vyvezli 3 mil. m3 dřeva za 2 407 Kč. Tehdy dávalo smysl vyvézt jej více. Nyní exportujeme 11 mil. m3 za 1 224 Kč.
Není divu, že čeští pilaři – hlavně ti menší, kteří neuspějí tak často v tendrech Lesů ČR – potom mají strach, že jim bude chybět surovina k pořezu. Stát prodává dřevo tomu, kdo nabídne nejvyšší částku za surovou kulatinu, přitom nezohledňuje, o kolik přidané hodnoty přijde, když se celé stromy následně vyvezou do zahraničí. Preference českých odběratelů dřeva by přitom přinesla tolik potřebné záruky pro stavbu nových pil a rozšiřování zpracovatelských kapacit. Odborníci se shodují na tom, že dokud stát nenabídne srozumitelnou garanci, jak si kulatinu po kůrovci od Lesů ČR koupit, je investování do nových zpracovatelských kapacit spíše krásným snem.
Stability a rozvoje domácího dřevařského průmyslu lze dosáhnout dlouhodobými smlouvami na dodávky suroviny či přednostní nabídkou domácím zpracovatelským subjektům. Investoři klidně mohou přijít ze zahraničí, jako je tomu u většiny největších pil u nás, ale jde o to, aby se dřevo řezalo a zpracovávalo v České republice, kde se z něj vyrobí český stavební materiál, nábytek a české pelety a brikety.
