Církve a problém energie
komentář k týdennímu článku
Když se v církvi řekne slovo energie, teologicky vzdělaný křesťan či křesťanka myslí na nestvořené energie Boží, které prostupují a udržují vesmír. Svými tvořivými energiemi dává Bůh světu „podstatu i vlastnosti“, je stále přítomen v přírodě a stará se o veškerenstvo… Dle pravoslavné teologie Bůh dokonce vstupuje skrze své nestvořené energie také do přírody, do světa, do dějin i do lidského života.
Právě energiemi – avšak mnohem „obyčejnějšími“, i když pro dnešní život lidí velmi potřebnými, se, jak ukazuje i encyklika papeže Benedikta, avšak také některé encykliky jeho předchůdců, v současnosti zabývají nejenom nejrůznější politická a ekonomická grémia, ale již delší dobu třeba také poselství ekumenického pravoslavného patriarchy Bartoloměje věnované otázkám životního prostředí a také významné dokumenty protestantských církví publikované zejména v západní Evropě a v USA.
Z důležitých společných ekumenických prohlášení a dokumentů věnovaných problematice energetiky je zapotřebí připomenout zejména závěrečné dokumenty Evropské křesťanské environmentální sítě (www.ecen.org) z konferencí v běloruském Minsku a ve švédském Flamslaatu a v neposlední řadě také dokumenty mezináboženského summitu o klimatu v Upsalle.
Signatáři Mezináboženského manifestu o Klimatu, Upsalla 2008, akce se účastnilo několik tisíc lidí z celého světa
Prakticky každý další rok se křesťané i nekřesťané mohou z novin, rozhlasu, televize anebo z rozhořčení svých přátel a sousedů dovědět, že ceny energie, tj. naše náklady na vytápění, svícení, ohřev vody a dopravu (tak jako každoročně) vyjádřeno penězi, opět porostou.
Důvodů, proč tomu tak je, se uvádí mnoho. Kapitáni energetiky a jejich tiskoví mluvčí samozřejmě velmi neradi mluví o hlavních důvodech zdražování. Totiž o tom, že „levná“ a vysoce koncentrovaná fosilní či jaderná energie, na kterou jsme dnes zvyklí, přestává být snadno dostupná a nepřipomínají nám ani většinou zvyšující se marže obchodníků v rámci tzv. „deregulace“, a „liberalizace“ energetického trhu.
Běžným lidem – tj. vesměs zákazníkům energetických monopolů – se z obchodních důvodů nepřipomíná, že snadno vytěžitelných nerostných surovin, jakými jsou ropa, uhlí, zemní plyn a také uran, je lidstvu k dispozici omezené množství, které bude v horizontu několika desetiletí či staletí spotřebováno.
Těžařské a energetické společnosti také nerady připouštějí, že již v současnosti musí těžit rychle se tenčící zásoby energetických surovin z velké hloubky a s pomocí složitých a drahých technologií – někdy v politicky a vojensky velmi nestabilních oblastech.
Valné shromáždění Evropské křesťanské environmentální sítě, Miláno 2008 (asi 100 lidí z Evropy, 20–25 zemí)
Těžba a doprava energetických surovin si pak v mnoha případech vyžaduje astronomické částky na ostrahu zařízení a dopravních tras a někdy také na udržování celých okupačních armád v oblastech, kde se nacházejí vzácná ložiska energeticky využitelných fosilních zdrojů.
Zákazníkům, kteří pouze platí účty za energie a bydlení a nakupují benzín nebo naftu do auta na benzínové pumpě je nanejvýš připomínáno, že ceny energie určují ceny na světových trzích… Někdy se objeví také zpráva, že rok od roku prudce stoupá celosvětová poptávka po energii v zemích, jakými jsou Čína nebo Indie…
Skutečnost, že mezinárodně a celosvětově působící energetické společnosti vytvářejí každoročně velké zisky a soustřeďují do svých rukou postupně větší a větší ekonomickou a následně i politickou a mediální moc, se spotřebitelům také nepřipomíná.
V České republice se pak zvyšování cen energie běžně odůvodňuje růstem nákladů na ekologická zařízení, která využívají čistých – obnovitelných zdrojů energie, slunečního záření, síly větru, vodních toků a energie biomasy.
Monopolní dodavatelé energie u nás i ve světě samozřejmě zamlčují, že právě tyto energie „z nebe“ jsou na rozdíl od jimi prodávané energie – vyrobené v obrovských zařízeních převážně pomocí uhlí či uranu, – a na rozdíl od jimi dodávaného zemního plynu, nafty nebo benzínu skutečným Božím darem člověku a lidstvu. „Darem z nebes“, který na rozdíl od komodit, které za vysoké ceny prodávají, je nám poskytován odnepaměti ZDARMA a nezatěžuje svět spoustou skleníkových plynů, zplodin a odpadů a negativních dopadů na zdraví lidí i přírody, s nimiž si většinou nevíme rady.
Valné shromáždění Evropské křesťanské environmentální sítě, Praha 2010 (asi 120 lidí z Evropy, 20–25 zemí)
Církve, z nichž některé fungují jakožto instituce celá staletí a tisíciletí snadno akceptovaly jako skutečnost, když jsme energii „pohřbenou“ v podzemí, začali „těžit“ a využívat teprve před nějakými 200 lety (uhlí), 150 lety (ropu) anebo 70 lety (uran). Církve však také, jak je patrné i z papežské encykliky a dalších církevních dokumentů nám připomínají také to, že právě využití těchto zdrojů, významně přispívá ke znečištění životního prostředí s mnoha negativními dopady na život lidí a většiny živých organismů.
I když vysocí církevní představitelé a ekologicky motivovaní křesťané nezpochybňují, že využití vysoce koncentrované energie uhlí, ropy a později uranu znamenalo pro část lidstva obrovský materiální rozvoj a velký nárůst bohatství, zdůrazňují i to, že obnovitelné zdroje energie, jakými jsou energie slunce, energie biomasy a také energie proudící vody a energie větru, tj. energie které lidé využívali dlouhá staletí či tisíciletí a před začátkem průmyslové revoluce, měly a mají podstatně menší negativní dopady na člověka a na životní prostředí, než zdroje fosilní a využití jádra.
Problémů s energií a jejími zdroji, jak ostatně velmi trefně připomíná i citovaná encyklika papeže Benedikta, je ale více. Patří sem zejména dostupnost energie a energetických nosičů pro část našich bližních v rozvojovém světě a probíhající války o zbývající naleziště energetických surovin. Jako důležitý problém, na jehož řešení se lidstvo musí soustředit je dnes v rozvinutých zemích vnímána změna klimatu. Problémem, o kterém se zatím prakticky nemluví, je také vyčerpání cenných energetických surovin, které budou příští generace zřejmě potřebovat pro zajištění zdrojů obživy a léčbu nemocí…
Ekumenický patriarcha Bartoloměj, Ekologické sympozium, New Orleans 2010
Encyklika Benedikta XVI., poselství ekumenického patriarchy Bartoloměje vydávaná každoročně k pravoslavnému Dni modliteb za stvoření a i řada dalších církevních dokumentů tak vybízí křesťany, avšak nejenom je, k zaujetí postojů a odpovědnému rozhodování se v životně důležité energetické a ekologické problematice.
Z výše uvedených a i řady dalších církevních dokumentů tak zaznívá nejenom ke křesťanům jasná otázka jak se k těmto, nikoliv pouze energetickým a ekologickým, ale ve své podstatě etickým otázkám nakonec postavíme.
Není nakonec lepší si zakrýt uši a oči a tvářit se raději, že o problému energie nic nevíme?
Může naše odpovědnější jednání nějakým způsobem vést k řešení těchto složitých problémů?
Právě hledání nejenom teoretických, ale i praktických odpovědí na tyto otázky energetiky se díky snahám různých křesťanských církví, organizací, hnutí i jednotlivců, mezi nimiž mají čestné místo ekologicky uvědomělí církevní činitelé, dostává v církvích postupně do popředí.
Církve a církevní činitelé však vnímají – podobně jako encyklika papeže Benedikta tyto problémy v širších souvislostech. V duchu svého poslání směrovat lidstvo k transcendentním hodnotám církve a jejich představitelé ve svých prohlášeních nezřídka konstatují, že problém energie a její potřeba i nedostatek poukazují v neposlední řadě na skutečnost, že současný člověk se Bohu, u něhož bylo a je dostatek všeho, velmi vzdálil. Problém energie nakonec také podle některých křesťanských teologů jasně ukazuje, že lidstvo zůstává navzdory velkému pokroku vědy a techniky i nadále zcela závislé na Bohu a Jeho darech.
Dokumenty a prohlášení jsou na www.ecen.org.
When the Church speaks the word energy, theologically educated Christian thinks of God's uncreated energies that permeate and sustain the Universe. By his creative energies the God gives the world the "essence and properties," He is still present in nature and takes care of the Universe ...
