Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
TZB studio
zobrazit program

--:--

Dělnická kolonie Santa Emilia v Nikaragui

Vznik dělnické kolonie kávových plantáží v Nikaraguii patří mezi nejzajímavější stavební projekty, při nichž je využito teorie „Grow Your Own House“. V roce 2008 byl španělskou projekční kanceláří vypracován projekt založený na environmentálních principech s využitím lokálních materiálových zdrojů a následně byla vybudována soběstačná kolonie pro dělníky kávových plantáží Santa Emilia ve městě Matagalpa v Nikaragui.

1 Úvod

Obr. 1: Mapa Nikaragui, lokace města Matagalpa
(http://geology.com/world/nicaragua-satellite-image.shtml)
Obr. 1: Mapa Nikaragui, lokace města Matagalpa
http://geology.com/world/nicaragua-satellite-image.shtml

Španělský architektonický ateliér ABCDesign z Barcelony byl pověřen vypracováním projektu, který by měl základním způsobem vyřešit problémy a výzvy související s plantážemi kávy ve městě Matagalpa v Nikaragui [Obr. 1]. Projekt vznikl za podpory nadace FUNDECI a amerických provozovatelů kávové plantáže STATE STREET COFFEE.

Cílem projektu bylo zaměřit se na inovativní využití vhodné technologie s ohledem na sociální, environmentální, ekonomické a globální pochopení koncepce osad pro obyvatele s nízkými příjmy – dělnickou kolonii kávových plantáží.

2 Koncepce projektu

Předpoklad úspěchu daného projektu je v soběstačnosti s využitím vlastních zdrojů [1]. Řešení projektu předcházela důkladná studie životního prostředí, technického vybavení a zdrojů energie.

Nejdůležitější bylo detailně prostudovat životní prostředí lokality a na základě zjištěných výsledků maximálně využít přírodní a bioklimatické zdroje v oblasti. Tato studie umožnila budoucím uživatelům přístup k lepšímu životnímu stylu. Návrh projektu byl založen především na zajištění vhodného přirozeného větrání, optimální tepelné setrvačnosti, a na respektování principů relativní vlhkosti použitých materiálu a staveb, přirozeného osvětlení a čištění odpadních vod, které byly členěny na tzv.šedé (z umývadel, sprch, praček – grey waters) a černé splaškové vody (z WC – black waters).

Sloučením funkcí starých technik se znalostí moderních technologií s využitím místních materiálů se vyřešily důležité problémy odvíjející se od klimatu dané oblasti. Použité stavební materiály pochází z místní krajiny a lze je tedy bez problémů obnovovat. Životnost těchto materiálů je sice kratší, ale podstatné je, že koncepčně zapadají do místního prostředí a tím podtrhují krásu a harmonii krajiny. Dané materiály byly použity v rámci prosazování tzv. teorie „Grow Your Own House” [3], která pomohla vytvořit pozitivní a trvalé pouto mezi osadou a jejími obyvateli.

Pojmem „Nechat si svépomocí vyrůst svůj vlasní dům“ (“Grow Your Own House”) chápeme proces vytváření infrastruktur, technického zařízení a vlastní bytové výstavby bez pomocí vyškolené pracovní síly. Tento způsob výstavby umožnil členům místní komunity podílet se aktivně na lepším využití místních zdrojů a přerozdělování prostředků k pokrytí základních potřeb. Tím, že všechny potřebné zdroje bylo možno nalézt v okolí lokality, pomohl tento přístup rozvíjet mikro-ekonomický potenciál kolonie. Při realizaci výstavby byly uplatněny nové technologie a byly eliminovány pochybné stavební postupy prováděné bez stavební dokumentace a hlubších oborných znalostí.

Koncepce stavebního projektu vznikala v době, kdy pouze 30 % místních rodin mělo přístup k pitné vodě. Většina komunity pila vodu z řeky, která byla dlouhá léta kontaminovaná pesticidy a odpady. Obec neměla žádnou lékařskou stanici a nacházela se zde pouze jedna špatně fungující škola.

Asi 50 % populace tvořili analfabeti, což je připisováno špatným vzdělávacím podmínkám a také zaměstnávání malých dětí na kávovníkových plantážích místo výuky ve škole. Organizace FUNDECI zde pomohla zajišťovat pitnou vodu, provoz základní lékařské péče, dodávku elektřiny do nové školy a spolupracovala na vzdělávacím programu obyvatel. Dělníkům, kteří si ponechali pouze malé parcely půdy po prodeji svých farem, byla poskytnuta finanční podpora k bydlení.

Protože se v lokalitě objevil velký problém s nedostatkem ubytovacího místa pro velký počet sezónních pracovníků, kteří přicházejí do městečka z okolních komunit v období probíhajícího sběru kávy (únor až říjen), bylo rozhodnuto situaci řešit výstavbou kolonie sloužící pro tyto dočasné dělníky.

Návrhem kolonie byl pověřen španělský ateliér a jeho řešení způsobu ubytování se pak stalo modelem, který se opakoval v celé oblasti, kde se káva pěstuje.

Španělé vytvořili ambiciózní projekt, který ztvárnil osadu (kolonii) jako venkovské město založené na koncepci malé samostatné urbanistické jednotky, fungující v rámci udržitelného systému. Tento projekt nezahrnoval jen vytvoření objektů určených k bydlení, ale také celou infrastrukturu, ulice, společné kuchyně a další veřejné prostory. Celý proces byl založen na předpokladu pomoci izolovaným komunitám lépe se starat o jejich životní prostředí a přírodní zdroje prostřednictvím sociálního přeskupení [3].

Základní jednotkou této dělnické kolonie je objekt se čtyřmi byty, postavený z dřevěné rámové konstrukce, do které jsou vsazeny bambusové panely [Obr. 2, 3]. Některé části stěn jsou tvořeny hliněnými nepálenými cihlami, jež jsou nabíleny vápnem. Ostatní strany objektu jsou ponechány otevřené k zajištění osvětlení a přirozeného větrání budovy.

Obr. 2: Typický dům v kolonii; Foto Erika Benson
Obr. 2: Typický dům v kolonii; Foto Erika Benson
Obr. 3: Pohled na domy v kolonii; Foto Erika Benson
Obr. 3: Pohled na domy v kolonii; Foto Erika Benson

Obr. 4: Zelené střechy objektů; Foto Jordi Galopa i Vilaret
Obr. 4: Zelené střechy objektů; Foto Jordi Galopa i Vilaret

Z recyklovaných vaků na kávu jsou vytvořeny záclony, které zajišťují obyvatelům soukromí. Aby byly budovy chráněny proti zemní vlhkosti, bylo první podlaží objektů vyzdviženo nad okolní terén. Tímto byla rovněž minimalizovaná potřeba terénních úprav. Střechy jsou stavěny v koloniálním stylu jako tzv. „zelené střechy“ [Obr. 4]. Je použit rákos ze Středomoří. Nábytek je proveden z místního rákosu a recyklovaného dřeva.

Cílem architektů bylo vytvořit venkovskou kolonii s malými nároky na zdroje a velkým rozsahem komunálního prostoru. Obytné jednotky svým obyvatelům zajišťují soukromí, ale byty jsou zároveň pomocí otevřených verand propojeny s veřejným uličním prostorem [Obr. 5].

Obr. 5: Bohatý veřejný prostor vyplněný zahradní architekturou; Foto Erika Benson
Obr. 5: Bohatý veřejný prostor vyplněný zahradní architekturou; Foto Erika Benson
Obr. 6: Nově vybudované komunální koupelny; Foto Erika Benson
Obr. 6: Nově vybudované komunální koupelny; Foto Erika Benson

Tyto objekty mají velkou ubytovací kapacitu a jsou navrženy pro hustotu osídlení až 500 obyvatel na 1 hektar. Dešťová voda se shromažďuje v nádržích v nejvyšším bodě města a je potrubím rozváděna do kuchyní, koupelen, prádelen [Obr. 6] a dále také například užívána k závlaze polí. Místní kuchyně používají speciálně navržené pece, uzpůsobené na vaření velkého množství pečených bobů, které jsou součástí všech místních jídel. Bioreaktor přeměňuje lidský odpad na bioplyn, který se dále využívá v jiných typech kuchyňských ohřívadel. Kuchyňský odpad je transportován do kompostu, který je potom přeměňován na netoxické hnojivo používané v kávových plantáží. Odpadní voda z výroby kávy je odváděna do jiného bioreaktoru vyrábějícího další bioplyn, takže neznečišťuje řeku. Jediná věc, kterou by měly objekty ještě zajišťovat, je udržitelný systém elektrické energie. Financování solárních panelů v této lokalitě je však doposud s ohledem na dostupné možné finanční zdroje nereálné.

6 Závěr

Cílem tohoto projektu bylo najít architektonické ztvárnění, které se odlišuje od koloniálního stylu jižní Nikaragui. Návrh projektu je odvozen, jak po stránce fyzické tak estetické, od okolní přírody, která se vyznačuje množstvím rostlinných druhů a paletou pestrých barev.

Santa Emilia připomíná svým charakterem město v džungli. Je to křižovatka mezi čistou divočinou a lidským osídlením, kterou lze těžko nalézt jinde ve Střední a Severní Americe a zejména pak v USA, kde každé město má svůj typický ochranný prstenec předměstských čtvrtí oddělujících městského člověka od přírody. Santa Emilia představuje ideu města „postaveného na dříve vymýcené půdě za účelem jejího opětného zalesnění“. Celý projekt se snaží integrovat přírodu do zastavěné krajiny. Je to architektura, která věrně odpovídá úžasnému přírodnímu dědictví severní Nikaragui.

Literatura

English Synopsis
Workers´ Colony Santa Emilia in Nicaragua

The emergence of the working colonies of coffee plantations in Nicaragua is one of the most interesting construction projects in which is utilized the “Grow Your Own House” theory. In 2008, a Spanish design office developed a project based on environmental principles with the use of local material resources and subsequently there was built a self-sufficient colony Santa Emilia for coffee plantation workers in Matgapalga, Nicaragua.

 
 
Reklama