Budoucnost české energetiky - jádro
Nová Pačesova komise, v níž převažují zastánci jaderné energetiky, dospěla k závěru, že Česká republika by měla rozšířit výrobu elektřiny v jaderných elektrárnách.
V roce 2007 byla ustavena Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu (zkráceně Nezávislá energetická komise, NEK), tzv. Pačesova komise, v níž zasedalo celkem 8 expertů. Byla to jediná komise, v níž nedominovali zastánci jaderné energetiky. NEK zpracovala a v roce 2008 vydala Zprávu, v níž jednoznačně podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie i jaderných elektráren.
Výsledky NEK se tehdejší vládě nelíbily, ostatně v rámci samotné NEK nedošlo ke shodě v řadě otázek týkajících se jaderné energetiky. Někteří členové například odmítli považovat jaderné palivo za domácí zdroj, protože v České republice neprobíhá obohacování uranu ani výroba palivových tyčí (ve stávající Státní energetické koncepci (SEK) jaderné palivo za domácí zdroj považováno není). Proto byla ustavena Oponentní rada, která zpochybnila možnosti obnovitelných zdrojů energie v České republice a podpořila pouze rozvoj jaderné energetiky.
Od té doby se několik skutečností změnilo. Především se zhruba na třetinu propadly investiční náklady fotovoltaických elektráren, které jsou dnes sotva poloviční ve srovnání s prognózami NEK. Přesto při posledním modelování SEK byly uvažovány hodnoty ještě vyšší, než podle NEK; problém je možná v tom, že energetičtí experti používají zastaralé informace (podrobněji zde). V případě nových konceptů jaderných elektráren tzv. III+ generace stavěných v EU (Olkiluoto a Flamanville) se ukázalo, že doba výstavby se prodlužuje a investiční náklady eskalují až na dvojnásobek původně sjednaných hodnot (toto rovněž při posledním modelování SEK bylo ignorováno).
Německo plánuje ústup od jádra zhruba od roku 1990, přičemž v roce 2001 byl tento ústup uzákoněn. Po 10 letech se v roce 2010 jaderným energetikům sice podařilo prolobovat prodloužení provozu jaderných elektráren, pouze však na půl roku, poté došlo k havárii jaderné elektrárny Fukušima Daiiči. V návaznosti na to Německo rozhodlo o návratu k původnímu plánu a ukončení provozu jaderných elektráren do roku 2023. Německo (podobně i Rakousko) deklarovalo, že nebude dovážet elektřinu z jaderných elektráren, etická komise však připustila možnost dovážet energii z OZE ze zahraničí.
Dokonce i ČEZ se obává, že projekt výstavby nových bloků v Temelíně by nemusel být ziskový, a žádá proto po vládě garanci výkupní ceny elektřiny z jaderných elektráren.
Nový ministr průmyslu a obchodu ustavil 6. 3. 2012 novou komisi - poradní skupinu pro přípravu Státní energetické koncepce ČR (podrobnosti), jíž vedle prof. Pačese předsedá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. V poradní skupině převládají zastánci jaderné energetiky, přičemž zastánci úspor nebo obnovitelných zdrojů zcela chybí. Závěry komise proto bylo snadné odhadnout předem. Nepřekvapilo ani, že se komise v podstatě vyhnula otázce limitů těžby uhlí.
Jiné státy EU k energetice přistupují jinak. Například Dánsko plánuje do roku 2050 přechod na 100 % OZE, přičemž sází na energetickou efektivnost (podrobnosti). Francie plánuje snížení podílu jaderných elektráren na cca 50 % ze současných až 80 %. Podobně Británie plánuje masivní rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zatímco v případě jaderných elektráren je plánována pouze obnova stávajících výrobních kapacit.
