Zákony evropských zemí o snižování emisí skleníkových plynů
Země Evropské unie jsou vázány společnou politikou snižování emisí skleníkových plynů (zejména oxidu uhličitého). Stále více evropských států se snaží zarámovat svoje vlastní politiky snižování emisí legislativou, která určí tempo této redukce. Prvním celostátním rámcovým zákonem se stal Climate Change Act 2008 přijatý ve Spojeném království. V dalších evropských státech jsou v současnosti posuzovány legislativní návrhy na úrovni vlád či parlamentů. V České republice probíhá odborná debata mezi právníky a vznikají ekonomické a technické (zejména v oblasti energetiky) analýzy proveditelnosti redukce emisí.
Evropské souvislosti
Země Evropské unie jsou vázány společnou politikou snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování energetické efektivity [1]. Jde zejména o tzv. klimaticko-energetický balíček (směrnic a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady), který zahrnuje čtyři základní předpisy [2]:
- směrnice o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (EU ETS);
- rozhodnutí o rozdělení úsilí k dosažení redukčních cílů emisí skleníkových plynů mezi země EU;
- směrnice o zachytávání a ukládání oxidu uhličitého do geologického podloží (tzv. carbon capture and storage - CCS);
- směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.
Druhá uvedená směrnice požaduje 20% snížení emisí v EU do roku 2020, aktuálně však probíhají jednání o zvýšení závazku na 30 % [1]. Hlavním nástrojem EU pro snižování emisí je obchodování s emisními povolenkami v rámci systému EU ETS, které je upraveno první uvedenou směrnicí zmíněného balíčku [2].
Další podstatná iniciativa na úrovni EU je závazek zvýšit efektivitu využívání energie o 20 % do roku 2020. Naplnění tohoto cíle sníží nejen emise, ale ušetří více než 200 miliard EUR přímých nákladů rodin i firem ročně. Nepřímé ekonomické přínosy jsou ještě větší: snížení nákladů zvyšuje konkurenceschopnost evropských výrobců a podporuje export [3].
Evropský parlament vyhlásil cíl snížit emise v EU o 80 - 95 % do roku 2050. Tento cíl není závazný, ale je politickou odpovědí na aktuální vědecké poznání v oblasti globálních změn podnebí. Celosvětově je totiž nutné snížit emise nejméně o 50 % do roku 2050, aby mohl být růst teploty vzduchu zadržen na úrovni 2 stupňů Celsia [4].
Obr. 1. Zateplování budov je jeden z nejefektivnějších způsobů snižování emisí skleníkových plynů. Foto: Hnutí DUHA.
Koncept rámcových zákonů o snižování emisí
V posledních letech se do popředí zájmu dostává i otázka rámcové národní legislativy o snižování emisí skleníkových plynů. Problematika snižování emisí totiž přestala být pouze evironmentální otázkou a stala se otázkou ekonomickou a bezpečnostní. Podstatou rámcové národní legislativy je proto dlouhodobost a obecnost. K tomu je inspirována spíše formátem mezinárodních dohod než klasickými zákony na úrovni státu. Zároveň však musí být taková legislativa závazná a udávat proces plánování, monitorování a kontrolování průběžného poklesu emisí skleníkových plynů ve státě. Navrhovatelé těchto zákonů si od nich slibují hlavně vytvoření prostředí pro technologické inovace a transformaci ekonomiky. Legislativa by také měla být pevnou oporou pro plánování podniků (zejména těch co vypouští emise skleníkových plynů a v každém případě do budoucna ponesou povinnost modernizovat své provozy či měnit palivový mix).
Hlavním pilířem a zároveň zaváděným ekonomickým principem jsou uhlíkové rozpočty. Tento pojem vyjadřuje "pevně stanovené množství uhlíku, které může být emitováno [do ovzduší] během daného časového období, ať už celou ekonomikou, nebo vybranou dílčí populací či odvětvím" [5]. Koncept uhlíkových rozpočtů má ekologický i ekonomický význam. Ekologický rozměr vychází z faktu, že důležitější než aktuální emise je množství emitované během nějakého období a tedy i výsledná koncentrace skleníkových plynů v atmosféře [4]. Rozměr ekonomický pak staví na skutečnosti, že každá registrovaná tuna ekvivalentního CO2 má finanční hodnotu ovlivňovanou trhem s emisními povolenkami [2].
První rámcový zákon
V roce 2007 přijal stát Jižní Austrálie Climate Change and Greenhouse Emissions Reduction Act 2007, který stanovil závazek snížit emise o 60 % do roku 2050 [6]. Jedná se patrně o první zákon, který naplňuje charakteristiky myšlenky rámcového zákona o snižování emisí skleníkových plynů, avšak pouze na úrovni regionu.
Velká Británie a první celostátní zákon
Spojené království Velké Británie a Severního Irska přijalo v listopadu 2008 první rámcový zákon o snižování emisí na světě - Climate Change Act 2008. Ministerstvo energetiky Spojeného království uvádí, že hlavním cílem zákona je nastolit hospodaření s uhlíkem (jako ekonomickou hodnotou) a podpořit transformaci na nízkouhlíkovou ekonomiku v zemi. Kromě toho má zákon demonstrovat vedoucí postavení Velké Británie v diskusi o ochraně klimatického systému Země [7].
Konkrétními body přijatého zákona jsou [7]:
- právně závazný cíl snížení emisí skleníkových plynů o 80 % do roku 2050 a jako mezistupeň snížení o 34 % do roku 2020 (v obou případech oproti úrovni v roce 1990);
- systém uhlíkového rozpočtování na dílčí období do roku 2050 (na každé dílčí období je stanoveno maximální množství skleníkových plynů, které bude vypuštěno, podobně jako je určována výdajová stránka státního rozpočtu) a související povinnost vlády předkládat parlamentu návrhy opatření k naplnění těchto uhlíkových rozpočtů;
- vytvoření nezávislého expertního orgánu (Committee on Climate Change), složeného z ekonomických expertů, klimatologů a dalších vědců;
- požadavek na vládu v oblasti spolupráce s podniky (pomoc při monitorování a snižování emisí skleníkových plynů);
- požadavky na vládu a posílení pravomocí v oblasti přijímání návazných opatření směřujících ke snižování emisí skleníkových plynů.
Pro první období byly vytvořeny první tři uhlíkové rozpočty (2008-2012, 2013-2017, 2018-2022). K naplnění uhlíkových rozpočtů navázala opatření v konkrétních sektorech (Energetika, Budovy a průmysl, Doprava, Ostatní sektory). Jako příklad lze uvést neúplný výčet (Tab. 1) stávajících i budoucích opatření pro sektor "spotřeby energie v budovách (bytových i nebytových) a průmyslu" [8].
| Home Energy Saving Programme | Financování zateplování domů pro 234 000 domácností, financování nízkouhlíkového vytápění pro 90 000 domácností |
| Heat and Energy Saving Strategy | Poskytování konzultací k technicky náročným rekonstrukcím domů |
| Smart electricity and gas meters | Instalace chytrých měřičů odběru elektřiny a zemního plynu do všech domácností do roku 2020 |
| Market Transformation Programme | Vládní podpora rozvoje zavádění přísnějších standardů (včetně dobrovolných) pro domácí spotřebiče |
| Carbon Reduction Commitment | Systém emisního obchodování pro uhlíkově nenáročné soukromé a veřejné instituce |
| Climate Change Agreements | Podpora zvyšování efektivity využívání energie v energeticky (a uhlíkově) velmi náročných podnicích |
| Carbon Trust | Podpora zvyšování efektivity využívání energie v malých a středních podnicích a uhlíkově méně náročných firmách (nespadajících do EU ETS) |
| Renewable Heat Incentive | Podpora zavádění výroby tepla z obnovitelných zdrojů všech měřítek (domácí kotle, komunální výtopny, průmyslové provozy) |
Legislativa jiných států
Skotsko - Rok po rozhodnutí britského parlamentu přijal i skotský parlament zákon Climate Change (Scotland) Act 2009, který přejal systematiku a dlouhodobý cíl (k roku 2050) z Climate Change Act 2008 a stanovil cíl pro Skotsko na snížení emisí skleníkových plynů o 42 % do roku 2020 oproti roku 1990 [9]. Skotsko zároveň samozřejmě podléhá i celostátnímu zákonu z roku 2008 [10].
Irsko - Vláda také vyhlásila závazek přijmout zákon o snižování emisí v zemi s 3% meziroční redukcí emisí skleníkových plynů v období 2011-2020. Uhlíkový rozpočet má být počítán podle vzorce [11]:
rn = r1990 - n . (0,03 . r1990);
(rn je množství emisí skleníkových plynů, které je možné v daném roce n vypustit; n je počet let od začátku snižování emisí v daném roce; r1990 je množství emisí v roce 1990).
Finsko - parlamentu byly v roce 2009 předloženy dva poslanecké návrhy zákonů o snižování emisí. Oba předpokládají meziroční snižování emisí vždy o 5 % oproti předcházejícímu roku. Uhlíkový rozpočet má být počítán podle vzorce [12]:
rn = 0,95 . rn-1;
(rn je množství emisí skleníkových plynů, které je možné v roce n vypustit; n je počet let od začátku snižování emisí v daném roce).
Oba finské návrhy požadují 37% redukci k roku 2020, rozházejí se pouze v celkových cílech (80 a 87 %) [12].
Další státy - Zákony o snižování emisí však projednávají parlamenty či vlády i v dalších zemích. Patří k nim Belgie, Rakousko, Nizozemí, Malta či Slovinsko. V Německu k jednání o zákoně vyzvala skupina poslanců, v Maďarsku pak již v roce 2009 vznikla rezoluce parlamentu požadující po vládě přípravu zákona. Ve Španělsku je zákon diskutován na expertní úrovni. Francie schválila v roce 2009 zákon ustanovující cíle pro zvyšování efektivity využívání energie zejména při vytápění budov, zákon obsahuje i cíle pro snižování emisí, je však konstruován jinak, než zákon ve Spojeném království [13].
Obr. 2. Porovnání emisí oxidu uhličitého ve třech scénářích pro českou energetiku [16].
Česká republika a zákon o snižování emisí
U nás je diskuse o případném přijetí popisované rámcové legislativy zatím na začátku. Ideu zákona představila nevládní ekologická organizace Hnutí DUHA svojí iniciativou Velká výzva [14]. Na základních tezích zákona spolupracovali legislativní experti Ekologického právního servisu [15]. Základními pilíři zákona jsou: rámcový charakter zákona, přítomnost monitorovacích a kontrolních mechanismů, průběžné (rok za rokem) snižování emisí, dlouhodobý cíl snížení emisí o 80 % do roku 2050 proti současnosti.
Posouzení rámcové legislativy o snižování emisí však není jen právní otázkou. Je nutné posoudit technickou a ekonomickou proveditelnost redukce emisí v českých podmínkách. Alternativní scénáře vývoje české energetiky (včetně scénáře redukce emisí o 88 % do roku 2050) spočítali experti Wuppertal Institute for Climate, Environment and Energy [16] - viz. Obr. 2. Na základě toho popsaly přeměnu české energetiky nevládní organizace v plánu s názvem Chytrá energie [17]. Ekonomické posouzení různých nástrojů pro snižování emisí pro Českou republiku zpracovala poradenská agentura McKinsey&Company [18].
Závěr
Lze konstatovat, že rozvrh pro snižování emisí skleníkových plynů stanovený britským zákonem je v souladu s evropskou legislativou. Závazné cíle, které si země EU společně stanovily, jsou minimální a členské státy mohou být progresivnější (pokud chtějí). Dlouhodobý závazek snižování emisí na národní úrovni navíc přímo podporuje (právně nezávazné) cíle vyhlášené Evropským parlamentem. Legislativní praxe v několika zemích ukazuje, že přijetí zákona o snižování emisí skleníkových plynů je předmětem seriózní debaty.
Zdroje
[1] MŽP ČR: Klimatická politika EU, www, 9.12.2010.
[2] MŽP ČR: Klimaticko-energetický balíček, www, 9.12.2010.
[3] Commision of the European Communities: Energy efficiency: delivering the 20% target, www, 5.1.2011
[4] Solomon, S., Qin, D., Manning, M., Chen, Z., Marquis, M., Averyt, K.B., Tignor, M., et Miller, H.L. (eds.): Climate change 2007: the physical science basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge-New York. 2007. 940 s.
[5] Gilbert, A., Reece, G.: Developing a carbon budget for the UK with opportunities for EU action, Ecofys UK pro Friends of the Earth, London 2006. 56 s.
[6] Govenment of South Australia, Attorney-General's Department: Climate Change and Greenhouse Emissions Reduction Act 2007, www, 10.12.2010.
[7] UK Department of Energy and Climate Change: Climate Change Act 2008, www, 9.12.2010.
[8] MH Government: Building a low-carbon economy: implementing the Climate Change Act 2008, www, 5.1.2011.
[9] Scottish Government: Climate Change (Scotland) Act 2009, www, 10.12.2010.
[10] Scottish Government: Relationship with the UK Climate Change Act, www, 10.12.2010.
[11] The House of Oireachtas: The Case for Climate Change Law - Second Report of the Joint Committee on Climate Change and Energy Security (in Word format), www, 10.12.2010.
[12] LA 75/2008 vp - Annika Lapintie (Left Alliance) et al.; Translation of the Finnish Climate Bill (first signed by MP Tanja Karpela) Translated by Veli Liikanen, 2009.
[13] Legifrance: LOI n° 2009-967 du 3 aout 2009 de programmation relative a la mise en ceuvre du Grenelle de l'environnement, www, 10.12.2010.
[14] Hnutí DUHA: Velká výzva - krok pro kroku, rok po roku, www, 10.12.2010.
[15] Hnutí DUHA, Ekologický právní servis: Koncept zákona o snižování emisí skleníkových plynů, www, 10.12.2010.
[16] Lechtenböhmer, S., Prantner, M., Samadi, S.: Development of alternative energy & climate scenarios for the Czech Republic, Wuppertal Institute for Climate, Environment and Energy pro Hnutí DUHA, Wuppertal, 2009. 108 s.
[17] Hnutí DUHA, Ekologický institut Veronica, Greenpeace ČR, Centrum pro dopravu a energetiku: Chytrá energie, www, 10.12.2010.
[18] McKinsey&Company: Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových plynů v České republice, McKinsey&Company, Praha, 2008. 84 s www
Recenze
Článek RNDr. Jiřího Koželouha se věnuje tématu zákony o snižování emisí skleníkových plynů v evropských zemích a legislativní rámce pro národní uhlíkové rozpočty, které v základní míře podrobnosti velmi přehledně pokrývá. V článku převažují faktografické části, které jsou podloženy kvalitními zdroji a není tak důvod pochybovat o jejich správnosti. Některé závěry v pasáži o rámcové národní legislativě mohou být určitě předmětem diskuse, nicméně vycházejí ze zkušeností s již existujícími rámcovými zákony a také z aktuálních poznatků o jejich možném přínosu.
Bylo by možná vhodné v části evropské souvislosti doplnit, jak vznikají direktivy EU, aby bylo zřejmé, že jsou připravovány na základě jednání zástupců členských států EU a nikoli jako svévole Evropské komise. Ale jedná se o obecná pravidla, a právě proto pravděpodobně autor tyto informace neuvádí. Rovněž by bylo prospěšné uvést, že iniciativa Velká výzva je v souladu s právem EU a mezinárodními závazky ČR, jak také Hnutí DUHA uvádí v některých svých materiálech.
Countries of the European Union are committed by a common policy for reducing greenhouse gas emissions. A growing number of European countries are trying to frame its own policy to reduce emissions legislation, which will determine the speed of reduction. The first national framework law has become a Climate Change Act, adopted in 2008 in the United Kingdom. Other European countries are in the process of assessment of legislative proposals by the governments or parliaments. In the Czech Republic the debate is in the field of professional and lawyers. Other experts work on economic and technical (especially in energy sector) feasibility analyssis of emissions reduction.
