Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Emise ušetřené díky dotovaným OZE by se měly vyškrtnout z EU ETS

Na doplnění diskusního semináře vydáváme vyjádření některých členů Národního nízkouhlíkového panelu k vybraným otázkám.

• Jaké prostředky máme k dispozici, aby se nízkouhlíkové technologie staly atraktivní a/nebo byly povinné? („Cukr a bič“ – nastavení tržních pravidel, např. EU ETS, dotace, úlevy, ekonomická zvýhodnění vs. zákazy a příkazy, vzdělávání a osvěta)

Končící období letních táborů vyvolává vzpomínku: Něco na táboře přikázat znamená strávit spoustu úsilí následnými kontrolami. Vyhlásit zákaz je stejné – děti jen hledají cestičku, jak ho obejít. Ale když pověsíte na strom čokoládu, všichni se můžou přetrhnout, aby se k ní dostali.

S CO2 je to podobné: Jeho snížení lze vymáhat zákazy a příkazy, ale čelíte přesně výše uvedené situaci. Nejlepší je proto ukázat, že dekarbonizací lze NĚCO získat – a jakmile tomu podniky uvěří, začnou se dít velké věci.

Mohli jsme to pozorovat už před začátkem ekonomické krize: Výstavba desítek nových paroplynových zdrojů s vysokou účinností po celé Evropě byla reakcí právě na vysokou cenu emisní povolenky. Škoda, že systém EU ETS se ukázal být tak málo robustní pro čas krize. Cena povolenky výrazně klesla a tyto nové nízkoemisní elektrárny jsou dnes v provozu jen zřídka. Investoři se spálili – a bude nějaký čas trvat, než opět uvěří, že dekarbonizace je obchodní příležitostí. Bylo přitom navrženo několik cest ke zlepšení systému EU ETS, ale vesměs zahynuly ve věčné evropské snaze o kompromisy. Na trhu tak již dlouho zůstává jen nejistota, jak to vlastně bude dál.

Současný návrh směrnice o EU ETS a již takřka schválená reforma uhlíkového trhu, tzv. Market Stability Reserve jsou kroky správným směrem. Jsou však opět navrženy především pro hezký svět ekonomického růstu. Přitom existují scénáře – a velmi představitelné scénáře! - které nakonec můžou dekarbonizační úsilí opět pohřbít. Stačí kombinace nízkého růstu ekonomiky a rychlého růstu OZE dle evropských klimaticko-energetických cílů 2030. Tyto nové OZE nahradí část výroby z fosilních zdrojů a další úspory CO2 pak nebudou zapotřebí. Dekarbonizační cíl bude opět formálně plněn. CO2 tak opět bude velmi levné a tlak na dlouhodobou změnu energetického mixu tím zcela zmizí.

Připomíná to současnou situaci v Německu: elektřinu vyrábí spousta obnovitelných zdrojů – a pak spousta starých uhelných zdrojů s nejvyššími emisemi CO2. V Německu je přitom dostatek paroplynových elektráren, které by mohly nahradit výrobu z mnoha uhelných zdrojů, ale pro jejich spuštění zcela schází ekonomický důvod.

Řešení by přitom mohlo být jednoduché. Jelikož nové OZE postavené díky dotacím šetří emise CO2, tak by se povolenky za takto ušetřené emise měly vyškrtnout ze systému EU ETS. Vůbec by neměly přijít na trh. Tím se odstraní devastující překryv dvou nástrojů k dosažení dvou různých cílů: dotace pro růst OZE a EU ETS pro dekarbonizaci.

• Mají se promítnout náklady na emise uhlíku až do cen tak, aby to ovlivnilo rozhodování jednotlivců i společností?

Odpověď je naprosto jednoznačná: Ano, stokrát ano! Cena je geniální vynález, který umožňuje porovnat hrušky s jablky a je proto namístě ho využít. Zákon nabídky a poptávky funguje od úsvitu lidského pokolení a máme ho hluboko v sobě. Když je ropa drahá, hledají se úspory a alternativy jako břidličný plyn. Jestliže bude drahé CO2, bude se jím šetřit a budou se hledat způsoby, jak ho nahradit. Konkrétně v energetice to budou úspory a bezemisní zdroje. A o to přesně jde: ovlivnit rozhodování jednotlivců a společnosti tak, aby se omezila produkce CO2.

Velmi přesně to pochopili ve Francii. Pro sektory mimo EU ETS proto zavedli daň z CO2. Dnes činí 14.5 EUR/t a nově přijatý zákon ji zvyšuje na 56 EUR/t v roce 2020 a 100 EUR/t v roce 2030. Každý se tak může na nadcházející podmínky dlouho dopředu připravit a přizpůsobit.

 
 
Reklama