IEA: Růst kapacity vodních elektráren do roku 2030 zpomalí na 17 procent

Ve zprávě o vyhlídkách produkce energie z vodních elektráren ve světě to dnes uvedla Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Analytik poradenské společnosti ENA Jiří Gavor v reakci uvedl, že Česká republika má například ve srovnání se sousedním Rakouskem obecně přírodní podmínky pro vodní energetiku podstatně omezenější.

Kapacita vodních elektráren se podle IEA v letech 2021 až 2030 zvýší o 17 procent. Největší nárůst připadne na Čínu, Indii, Turecko a Etiopii. Očekávaný růst je ale o 23 procent slabší než expanze výroby elektřiny z vodních elektráren v předchozích deseti letech. Zvrátit toto zpomalení bude od vlád vyžadovat řadu opatření, včetně záruk, že chystané projekty budou ekonomicky životaschopné, a tudíž atraktivní pro investory.

"Energie z vodních elektráren je zapomenutým obrem čisté elektřiny, a je nutné ji bezvýhradně vrátit na program energetiky a klimatu, pokud státy myslí vážně snahu splnit cíl uhlíkové neutrality," poznamenal výkonný ředitel IEA Fatih Birol. Kromě toho, že jsou schopny produkovat kvanta nízkouhlíkové elektřiny, může spousta vodních elektráren produkci velmi rychle zvyšovat i snižovat, což umožňuje integrovat střídavou produkci větrných a solárních zdrojů.

Loni se elektřina z vodních elektráren podílela na celkové produkci elektřiny ve světě asi z jedné šestiny, a byla tak největším samostatným zdrojem nízkouhlíkové energie. Její podíl na celkové produkci byl zároveň větší než podíl všech ostatních obnovitelných zdrojů. Za posledních 20 let se produkce vodních elektráren zvýšila o 70 procent, ale její podíl na dodávkách elektřiny ve světě se prakticky nezměnil. Postupně se totiž zvyšovaly i kapacity větrných, solárních, plynových a rovněž uhelných elektráren. Elektřina z vodních elektráren ale i tak nyní většinově uspokojuje poptávku po elektrické energii ve 28 ekonomikách mladých trhů i rozvojových zemí s celkovým počtem obyvatel kolem 800 milionů.

Gavor uvedl, že v Česku vodní elektrárny teď produkují kolem tří procent celkové výroby elektřiny, srovnatelně jako fotovoltaika, biomasa a bioplyn. "Nicméně proti dalším alternativám výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kde zejména fotovoltaiku čeká rychlý a velký rozvoj, vodní energetika bude v českých podmínkách v nejbližší dekádě spíše stagnovat," řekl ČTK analytik.

"Vodní elektrárny ve světě včetně ČR trpí stejným problémem – když už jsou postaveny, tak jsou vítaným zdrojem čisté energie, nicméně jejich příprava pravidelně naráží na vášnivý odpor místní veřejnosti s dobře organizovanou podporou ekologických aktivistů. A tak mnohé větší projekty se neuskuteční. Vzpomeňme jen z naší blízké zkušenosti katastrofická varování ke stavbě slovensko-maďarského komplexu Gabčíkovo – Nagymaros, ze kterého se nakonec realizovala jen ta slovenská část. Pro investory je tak mnohem průchodnější spíše zvyšovat energetický potenciál stávajících lokalit," dodal Gavor.

Podle toho, jak jsou dnes nastavená pravidla, zůstane podle IEA až do roku 2030 největším jednotlivým trhem elektřiny z vodních elektráren Čína, která se na globální expanzi bude podílet ze 40 procent. Za ní bude Indie. Podíl Číny na nových kapacitách hydroelektráren ale klesá, protože se snižuje dostupnost ekonomicky atraktivních lokalit a naopak narůstají obavy z dopadů na společnost a životní prostředí.

Agentura předpokládá, že od letoška do roku 2030 se zhruba 127 miliard dolarů (2,7 bilionu Kč) vynaloží na modernizaci stárnoucích kapacit, zejména ve vyspělých zemích. Je to skoro čtvrtina celosvětových investic do vodních elektráren. Platí to hlavně o zemích v Severní Americe, kde je průměrné stáří vodních elektráren téměř 50 let, a o zemích v Evropě, kde je to 45 let. Předpokládané investice tak výrazně zaostanou za částkou 300 miliard USD (6,4 bilionu Kč), kterou zpráva považuje za nezbytnou, pokud se mají modernizovat všechny stárnoucí vodní elektrárny ve světě.