Větrné elektrárny III. – větrná energie v ČR do roku 2000

Datum: 25.1.2016  |  Autor: Břetislav Koč  |  Recenzent: Mgr. David Hanslian, Ph.D.

Vysoké pokrytí našeho území rozvodem elektřiny a dostatek domácí fosilní energetické suroviny – uhlí – nenutil v Československu ve 20. století nikoho ke hledání energetických alternativ. Podle toho vypadal i rozvoj větrné energetiky, která se omezovala na několik pionýrských projektů.

Praktického rozšíření se ve 30.–40. letech 20. století u nás dočkaly jen malé větrné elektrárničky, sloužící v objektech mimo elektrifikované oblasti. Poté, co ale elektřina dorazila i na poslední samoty, tyto malé elektrárničky, hnané nespolehlivým větrem na nepříliš větrných lokalitách a často i zastíněné okolním porostem většinou postupně zchátraly a zmizely. Některé z nich mohly být více či méně zdařilými dílky kutilů, existují však odkazy na možnost, že šlo v některých případech i o profesionální výrobky.

Obálka knihy F. Kašpara z r. 1948
Reprodukce inzerátu pražské Elektroslužby

Obálka knihy F. Kašpara z r. 1948 a reprodukce inzerátu pražské Elektroslužby
Malá větrná elektrárna z katalogu americké firmy LeJay (kolem r. 1935)
Fotografie malé větrné elektrárny u chaty na Nymbursku. (Foto B. Koč)

Malá větrná elektrárna z katalogu americké firmy LeJay (kolem r. 1937) a fotografie malé větrné elektrárny u chaty na Nymbursku. (Foto B. Koč)

Dokumentuje to inzerát publikovaný v „kultovní knize“ českých vyznavačů větrné energie „Větrné motory a elektrárny“ autora Ing. Františka Kašpara, vydané Elektrotechnickým svazem československým roku 1948 v Praze. Podle inzerátu dodávala (vyráběla?) malou větrnou elektrárnu s výkonem kolem 100 W kolem roku 1948 v pražská firma „Elektroslužba“. A je také možné, že některé z těchto dvoulistých elektrárniček byly zahraničního, dokonce zámořského původu. Na dochovaných (bohužel nepříliš kvalitních) fotografiích lze identifikovat zajímavé detaily příhradového nosného stožáru, tvaru dynama, kormidla i vybavení tzv. „aerodynamickou brzdou“, tvořenou dvojicí křidélek, která se při vyšších otáčkách vychýlila a snižovala tak otáčky a tím i účinnost celého rotoru. Tyto konstrukční prvky se výrazně shodují s nákresem malé větrné elektrárny v prospektu americké firmy Lejay Manufacturing Copany z Minneapolis (Minnesota, USA) z roku 1937. V prospektu jsou popsána i 6 stop (183 cm) dlouhá dřevěná dvoukřídla pro tyto elektrárničky.

 

Udělej si sám

V padesátých až sedmdesátých letech minulého století však u nás vyšlo několik publikací věnovaných problematice malých větrných elektráren i s návody na jejich amatérskou stavbu. Jedná se např. o příručku Zd. Šťastného „Větrné elektrárny vlastní výroby“ z edice „Věděním k blahobytu“, 1944, nebo knihu Metoda Nečase „Zapřáhnem vítr“, 1945. Obsahovaly už i kapitoly o aerodynamice listů rotoru, tedy o vztlakovém principu aerodynamicky účelně tvarovaných křídel rotorů pro větrné motory.

Amatérské konstrukce se ve druhé polovině minulého století objevovaly už jen u chat nebo v zahrádkářských koloniích. Přes „železnou oponu“ nepronikaly ani informace o podobných továrně vyráběných zařízeních, která se dostala do nabídky řady firem, česká „dobrovolná“ izolace od technicky vyspělých zemí se podepsala i v tomto oboru. Kutilové prokazovali, že je možné vyrobit cokoliv z něčeho jiného, ke cti přicházela dynama z motocyklů, aut, nebo i železničních vagonů, listy rotorů byly řešeny spíš výtvarně než aerodynamicky a v jednom případě posloužily i listy z rotoru vrtulníku. Velké popularity se pak roku 1984 dočkal návod na stavbu malé větrné elektrárny TCD-1 v česko-slovenském sborníku Udělej – urob si sám č. 51 a 52.

Představy a skutečnost

Chronologicky se k tomuto období vztahuje i několik příkladů o tom, jak si v té době různí autoři představovali podobu budoucích větrných elektráren. O velkých větrných elektrárnách se tu a tam vyskytl nějaký spíš popularizační článek nebo kapitola v publikacích. V různých dobových publikacích lze nalézt vyobrazení, často úsměvná, jindy ale technicky prozíravá, jak v časově blíže nedefinované budoucnosti budou větrné elektrárny vypadat.

Představy ilustrátorů o větrných elektrárnách budoucnosti z knihy J. A. Bati (1937)
Představy ilustrátorů o větrných elektrárnách budoucnosti z obálky časopisu Mladý technik (1953)

Představy ilustrátorů o větrných elektrárnách budoucnosti z knihy J. A. Bati (1937) a z obálky časopisu Mladý technik (1953)

Technicky reálnou představu projevil ing. B. Štefan, ilustrátor knihy J. A. Bati „Budujeme stát pro 40 milionů lidí“, vydané ve Zlíně vydavatelstvím „Tisk“ k 1. máji 1937. Kapitola „Budujme výzkumnictví“ je doplněna kresbou větrné elektrárny se čtyřlistým rotorem, jejíž gondola je uložena na příhradové konstrukci kombinované v horní části s pravděpodobně ocelovým tubusem. Porovnáním s odhadnutou výškou budovy, která je na kresbě přímo v rozkročení konstrukce příhradového stožáru, je výška věže 50–60 metrů a průměr rotoru asi 60 metrů, což zcela dobře odpovídá moderním elektrárnám s výkonem 500–750 kW. Inspirací ilustrátora mohl být návrh větrné elektrárny V. Tauberta v Německu před II. světovou válkou. Stroj měl mít 4listý rotor. Je zajímavé, že tvar gondoly připomíná gondolu větrných elektráren Enercon vyráběných o více než 70 let poději.

Časopis Mladý technik se roku 1951 v čísle 17 věnoval větrným elektrárnám zítřka. Nejen dvoustránkový článek A. V. Sadovníka, ale i titulní stránku s vyobrazením větrných elektráren budoucnosti. Větrné elektrárny výškou, třílistým rotorem i tvarem gondoly odpovídají některým současným typům, „poněkud“ je u nich předimenzován stožár, připomínající obří kornout na zmrzlinu, navíc kotvený lany. Době je poplatná i lokalizace vize někam na území bývalého SSSR (i s futuristickou vizí automobilu Poběda pod stavěnou elektrárnou).

Elektrárna nebo čerpadlo?

Výstřižek s údajnou větrnou elektrárnou v Chrášťanech (1953)
Fotografie větrného čerpadla z obce Komsomolskaja u Minsku (1974). (Foto B. Koč)
Nákres „vetrodvigatela“ (větrného čerpadla) VIME D-12 z ruské publikace (1948)

Výstřižek s údajnou větrnou elektrárnou v Chrášťanech (1953), fotografie větrného čerpadla z obce Komsomolskaja u Minsku (1974) a nákres „vetrodvigatela“ (větrného čerpadla) VIME D-12 z ruské publikace (1948). (Foto B. Koč)

Budoucí historiky oboru větrné energetiky u nás by mohl pomýlit krátký článek s titulkem „Zkoušíme větrnou elektrárnu“ (Svobodné slovo, 12. 7. 1958) o tom, že Státní zkušební stanice zemědělských strojů (SZSZS) postavila na pozemcích JZD Chrášťany u Prahy sovětskou větrnou elektrárnu. Text byl doplněn fotografií zařízení s třílistým rotorem na příhradové konstrukci. Podobné větrné zařízení bylo možné spatřit koncem 70. let u Minsku, tam se ale jednalo o kolchozní větrné čerpadlo. Detaily konstrukce se na fotografiích z Chrášťan i od Minsku plně shodují i s výkresem tohoto „větrodvigatěla“ z publikace o větrných motorech, vydané v Moskvě r. 1948. Pátrání ve SZSZS ani hledání případných pamětníků v Chrášťanech však nepřineslo žádné informace. Proto nelze vyloučit, ale ani potvrdit, že by přece jen mohlo jít i o využití rotoru k pohonu dynama.

Ropná krize nebyla u nás inspirací

Pro svět byla ropná a tím i energetická krize v polovině sedmdesátých let (bez ohledu na to, že během několika měsíců odezněla) impulsem, který vyprovokoval zájem o využívání alternativních energetických zdrojů. Napomohlo tomu i rostoucí ekologické vědomí ve vyspělých zemích. Jednou z možných energetických alternativ, která začala být v zemích s dobrými větrnými poměry brána vážně, byl právě vítr.

Malá větrná elektrárna VE 200, výrobce MEZ Mohelnice
Malá větrná elektrárna VE 200, výrobce MEZ Mohelnice – vyobrazení na prospektu

Malá větrná elektrárna VE 200, výrobce MEZ Mohelnice a její vyobrazení na prospektu

U nás měla větrná energetika smůlu. Nedostala se ve státem diktované politice výzkumu a vývoje mezi shůry určené a podporované programy a tomu odpovídalo i skromné bádání nad malými větrnými elektrárničkami v Brně (ve Výzkumném ústavu elektrických strojů) a v Mohelnici (v podniku MEZ). Kuriozitou byly v Brně zkoušky malé elektrárničky současně se zkušebními jízdami elektromobilu EMA 2, postaveného na bázi dodávky Barkas z bývalé NDR, kdy byl prototyp elektrárničky instalován na střeše elektromobilu, což umožňovalo měření výkonu elektrárničky při konstantní rychlosti „větru“ – tedy odporu vzduchu při různých rychlostech. Výstup pro běžnou praxi však chyběl. Produkt z Mohelnice se sice v několika kusech dostal do běžného použití, ale k větší sériové výrobě nedošlo. Z prospektu jsou však známá základní data: průměr rotoru 1,5 m, generátor dával napětí 14 V, max. výkon 200 W při 1200 ot./min., při rychlosti větru 3,5 m/s (450 ot./min) začíná aktivní provoz. Není však uvedena výkonová křivka, z níž by bylo patrné, pro jakou rychlost větru platí nominální výkon zařízení. Elektrárna byla určena k dobíjení Pb nebo Ni-Cd akumulátorů prostřednictvím rozvaděče s jištěním proti přebíjení akumulátoru.

První vlaštovky

Lokalita větrné elektrárny u Kuželova umožňuje i přímé porovnání s historickou technologií využívání větrné energie – stojí asi 500 metrů od větrného mlýna, který je v turistické sezoně zpřístupněn jako technická památka ve správě Technického muzea v Brně. Mlýn má kompletní strojní vybavení. Zaujmou především převody – mohutné celodřevěné palečné kolo, přenášející otáčení horizontálního hřídele s křídly na vertikální otáčení pohonu mlýnského kamene.

Větrný mlýn u Kuželova, patrné je dřevěné palečné kolo v podstřeší. Celá střecha s křídly a hlavním hřídelem a převodem je otočná. (Foto B. Koč)
Větrný mlýn u Kuželova, patrné je dřevěné palečné kolo v podstřeší. Celá střecha s křídly a hlavním hřídelem a převodem je otočná. (Foto B. Koč)

Větrná elektrárna s výkonem 35 kW u Bánova, 1988. Na fotografii je patrné zlomení příruby stožáru pod gondolou, způsobené větrnými turbulencemi na nevhodně zvolené lokalitě. (Foto B. Koč)
Větrná elektrárna s výkonem 35 kW u Bánova, 1988. Na fotografii je patrné zlomení příruby stožáru pod gondolou, způsobené větrnými turbulencemi na nevhodně zvolené lokalitě. (Foto B. Koč)

V naší krajině se u Bánova na moravsko-slovenském pomezí na podzim roku 1988 objevila první větrná elektrárna s instalovaným výkonem vyšším než 10 kW. Zařízení Windane 12/35 s dvoulistým rotorem mohlo dosáhnout výkonu 35 kW při rychlosti větru 14,7 m/s. Vzhledem k výkonové charakteristice a s relativně malým průměrem rotoru nemohla v praxi tohoto výkonu v místních větrných poměrech dosáhnout. Větrná elektrárna, dovezená z Dánska byla navržena na lepší větrné poměry. V rámci výzkumného programu ji ve spolupráci s Výzkumným ústavem zemědělské techniky postavilo v říjnu roku 1988 tehdejší JZD. Absence zkušeností a teoretických znalostí se podepsala na umístění této elektrárny. Na místě, kde byla postavena, byly větrné poměry dost nevypočitatelné, vítr si za terénní vlnou a lesem „dělal, co chtěl“, vlastně se jen choval podle zákonů aerodynamiky, a místní turbulence vzdušného proudění pak dvakrát způsobily havárii rotoru (zlomení původních a pak i zkrácených listů), a nakonec i zlomení příruby 18 m vysokého ocelového stožáru složeného z několika segmentů. Takže dobrá myšlenka byla úspěšně pohřbena a nahrálo to opět těm, kteří možnostem větru nevěřili. Po roce 1990 byla elektrárna demontována.

První větrná elektrárna s výkonem nad 100 kW na území ČR – dánský výrobek DWT 150 u Kuželova (okres Hodonín), výkon 150 kW, 1990. (Foto B. Koč)
První větrná elektrárna s výkonem nad 100 kW na území ČR – dánský výrobek DWT 150 u Kuželova (okres Hodonín), výkon 150 kW, 1990. (Foto B. Koč)

O něco lépe dopadla podstatně větší elektrárna, dánský typ DWT-150, postavená roku 1990 u Kuželova, jen o dvě desítky kilometrů dál. Výška stožáru této elektrárny byla 30 metrů, průměr třílistého rotoru 24 m, instalovaný výkon 150 kW. Po roce 1995 ji ještě několik let po zániku původního investora – opět zemědělského družstva – ještě provozovala obec Velká nad Veličkou. Toto zařízení se stalo mezníkem využívání větrné energie u nás. Současně se ale odkryly další problémy tohoto podnikání. Tím největším byly ekonomika a také legislativa kulhající za výzvami doby a praxí sousedních zemí. Podpora nově vznikajícího oboru využívání obnovitelných zdrojů energie se tak u nás výrazně opozdila například za sousedním Německem a pak i za Rakouskem, které odstartovalo se značným zpožděním. Po několika letech byla elektrárna částečně demontována. Na místě zůstal jen tubus, později zvýšený příhradovým nástavcem nesoucím přístroje pro měření větrných poměrů lokality. Roku 2012 byla elektrárna znovu kompletována a uvedena do chodu a je to dodnes mezi našimi instalacemi nejstarší funkční stroj. Tato instalace by si zasloužila zápis do seznamu technických památek. Jen škoda, že autenticitu lokality a podmínky pro provoz větrné elektrárny tu v současnosti omezuje vzrostlý větrolam v její blízkosti.

 
Strojovna a náboj listů větrné elektrárny TACKE 60/30, která stála na Bílém Kříži v Beskydech od roku 1990, výkon 60 kW. (Foto B. Koč)
Strojovna a náboj listů větrné elektrárny TACKE 60/30, která stála na Bílém Kříži v Beskydech od roku 1990, výkon 60 kW. (Foto B. Koč)

Je pochopitelné, že uvedené problémy už vůbec nemotivovaly ani vývoj a výrobu vlastních větrných elektráren. Až roku 1991 byla na jubilejní Všeobecné výstavě v Praze vystavena větrná elektrárna, kompletovaná ve firmě Vítkovice, závod Mostárna Frýdek-Místek pro německého výrobce TACKE Windtechnik, s typovým označením TW-60.

Mostárna pro tuto elektrárnu vyráběla 30 m vysoký sloup pro gondolu s rotorem a technologií elektrárny. Iniciátorem této nové orientace na perspektivní produkt byl hlavní inženýr závodu Ferdinand Madry. Prototyp pak byl v letech 1992–1995 zkoušen na Bílém Kříži v Beskydech, poté byl demontován.

 

První tuzemské konstrukce a instalace

Větrná elektrárna Tacke Windtechnik VE 75-1 (výkon 75 kW) vyrobená licenčně firmou Vítkovice Mostárna Frýdek Místek, vystavená na tzv. Všeobecné Československé jubilejní výstavě v Praze roku 1991, a její instalace v Božím Daru. (Foto B. Koč)
Větrná elektrárna Tacke Windtechnik VE 75-1 (výkon 75 kW) vyrobená licenčně firmou Vítkovice Mostárna Frýdek Místek, vystavená na tzv. Všeobecné Československé jubilejní výstavě v Praze roku 1991, a její instalace v Božím Daru. (Foto B. Koč)

Větrná elektrárna Tacke Windtechnik VE 75-1 (výkon 75 kW) vyrobená licenčně firmou Vítkovice Mostárna Frýdek Místek, vystavená na tzv. Všeobecné Československé jubilejní výstavě v Praze roku 1991, a její instalace v Božím Daru. (Foto B. Koč)
Prospekt firmy Vítkovice na větrnou elektrárnu V75
Prospekt firmy Vítkovice na větrnou elektrárnu V315

Prospekty firmy Vítkovice na větrné elektrárny V75 a V315

V té době byl zahájen vývoj vlastní větrné elektrárny o výkonu 75 kW (typové označení VE-75) – tj. vývoj první alespoň z poloviny české „velké větrné elektrárny“ (v pojetí tehdejších kategorií). Na vývoji pracovala konstrukční skupina technického rozvoje podniku Vítkovice – závod Mostárna Frýdek-Místek. Vedl ji Jindřich Kappel, hlavním konstruktérem byl Vladimír Prokop. Prototyp elektrárny byl poprvé postaven jako stěžejní exponát firmy Vítkovice u firemního pavilonu na Mezinárodním strojírenském veletrhu Brno 1991 a pak i na tzv. Jubilejní výstavě v Praze. V Brně probíhalo jeho uvádění do provozu, vyvažování listů a jiné drobné úpravy. Prototyp byl po celou dobu veletrhu v provozu a dodával energii do sítě. Pro první ověřovací zkoušky byla pak větrná elektrárna postavena přímo ve Frýdku-Místku vedle hlavního silničního tahu z Ostravy do Beskyd. Tato stavba byla na protest proti nesmyslným argumentům o nebezpečnosti větrných elektráren záměrně postavena na oči veřejnosti (a dokonce bez platného stavebního povolení). Nestala se žádná nebezpečná událost a v Mostárně byl pak vyroben další kus VE-75. Jeden kus byl postaven na Božím Daru a druhý v obci Jenišov-Hory u Karlových Varů. Pro převážně technické problémy byl provoz obou prototypů ukončen. V Jenišově byla elektrárna demontována a v Božím Daru se stala dominantou vedle místního hřbitova a pak po demontáži rotoru a gondoly už jen stožárem pro instalaci telekomunikačních antén.

Výrobce sice avizoval další vývoj strojů s výkony 150, 250 a 500 kW, k tomu však již nedošlo. Zajímavé však je, že v prospektu je jako perspektivní využití elektrické energie z větrné elektrárny avizována výroba vodíku elektrolýzou z vody, jako prostředek akumulace vyrobené elektřiny.

 

Další etapou byl ve Vítkovicích vývoj elektrárny o výkonu 315 kW (typové označení VE-315), který proběhl v r. 1992. Byly vyrobeny 2 prototypové kusy, instalované r. 1993 v Mladoňově u Šumperka u soukromého investora a u Strabenic na Kroměřížsku. Tato elektrárna měla zásobovat elektrickou energií systém větrání v nedaleké drůbežárně. Po změně majitele (a pravděpodobně i vinou nedostatečné údržby) elektrárna roku 1998 havarovala, když se při vichřici nepodařilo rotor ubrzdit a zablokovat a příliš prohnutý list narazil v dolní úvrati do tubusu a celou elektrárnu „podsekl“.

V té době se však firma Vítkovice potácela v těžké ekonomické situaci a ačkoliv se podařilo na další vývoj větrných elektráren získat podporu, nedošly tyto dotační peníze k určenému cíli – vývoji větrných elektráren, ale byly použity k úhradě dluhů firmy Vítkovice. Za těchto podmínek se již zmínění hlavní aktéři vývoje větrných elektráren ve Vítkovicích rozhodli firmu opustit a F. Madry se sponzorem Jaroslavem Přečkem založili firmu ENERGOVARS, s. r. o., která na základě získané zakázky pro ČEZ, a. s., provedla v r. 1993 nový vývoj větrné elektrárny odlišné koncepce o výkonu 315 kW (typ EWT-315), která po krátkých měsíčních funkčních zkouškách na kopci Kamenitý poblíž Frýdku-Místku a následném vystavení strojovny na MSV Brno 1993 (exponát získal „Zvláštní uznání za technicky zdařilé řešení výrobku“), byla instalována na Dlouhé Louce v Krušných Horách. Na této elektrárně, která byla firmou ČEZ, a. s., svěřena do ověřovacího provozu Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, byla prováděná četná technická a meteorologická měření a ověřování vlivů na životní prostředí.

Větrné elektrárny Energovars a WindWorld na lokalitě Mravenečník v Jeseníkách
Větrné elektrárny Energovars a WindWorld na lokalitě Mravenečník v Jeseníkách
Větrná elektrárna EKOV 400 na katastru obce Boršice u Buchlovic na Uherskohradišťsku. (Foto B. Koč)
Větrná elektrárna EKOV 400 na katastru obce Boršice u Buchlovic na Uherskohradišťsku. (Foto B. Koč)

Dalším pokračováním vývoje pak byla větší elektrárna o výkonu 630 kW (typ EWT-630), která byla spolu s druhým kusem EWT-315 v říjnu r. 1995 instalována na Mravenečníku v Jeseníkách vedle již r. 1993 postavené dánské elektrárny Wind World W2500 s výkonem 220 kW. Společnost ČEZ tam hodlala vybudovat centrum obnovitelných zdrojů energie (na dohled od horní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně).

 

Na prototypových zařízeních se samozřejmě vyskytly i určité nedostatky, hlavně v oblasti řídicího systému a brzd natáčení strojovny. V následujících létech proto probíhaly jejich úpravy. Možnosti větrných elektráren (a všech dalších technologií, využívajících obnovitelných zdrojů energie) však byly v té době zpochybňovány, chyběla legislativní podpora a i to přispělo k tomu, že se u nás celý obor přestal (na rozdíl od sousedních zemí) rozvíjet a o další větrné elektrárny nebyl zájem. I proto musela firma činnost ukončit. Investoři i potenciální provozovatelé nejen větrných elektráren se museli přeorientovat na jiné obory činnosti.

Ve Vítkovicích mají původ i větrné elektrárny další firmy EKOV s konstruktérem V. Salajkou. První větrná elektrárna E-400 s výkonem 400 kW byla postavena roku 1994 u obce Boršice u Buchlovic nedaleko Uherského Hradiště. Celkem bylo v Československu vyrobeno 13 větrných elektráren, přehled je uveden v tabulce 1.

Tabulka 1 – Čeští výrobci a historie jejich větrných elektráren
VýrobceOznačeníVýkon [kW]PočetHistorie (lokality)
Vítkovice
Mostárna FM + Tacke
TW-60601VtE Tacke (SRN) na sloupu Mostárny Vítkovice. Exponát Jubilejní výstavy Praha 1991,
– pak zkušební provoz Bílý Kříž, demontována r. 1996
Vítkovice
Mostárna FM
VE-757531. exponát BVV 91, poutač FM
2. Boží Dar
3. Jenišov-Hory KV
Vítkovice
Mostárna FM
VE-31531521. Vývoj v Mostárně FM,
– pak 1993 Strabenice, havárie
2. 1993 soukr. P. Nuzík, Mladoňov, demontována v r. 2004 a nahrazena TW500,
– pak Vysoká Pec u K. Varů
EnergovarsEWT-31531521. zkoušky Kamenitý vrch (FM), strojovna na BVV 93
– pak Dlouhá Louka (ČEZ, ÚFA)
– pak Boží Dar – Neklid
2. 1995 Mravenečník (funkční)
EnergovarsEWT-63063011995 Mravenečník (funkční)
EKOVE-40040041 ks Boršice (UH), demontována
4 ks Nový Hrádek, demontovány r. 2013

Další instalace větrných elektráren do roku 1995 se už dají počítat na prstech jedné ruky. Zajímavá italská elektrárna Medit 320 kW s netypickým dvoulistým rotorem byla r. 1994 postavena v Krušných Horách na lokalitě Nová Ves v Horách. Rok 1994 byl nástupem dánských elektráren Vestas na lokality v ČR. Stroje s výkonem 225 kW byly postaveny na Hostýně (okres Kroměříž); jejím investorem a provozovatelem je dodnes Matice Svatohostýnská, a u Velké Kraše na Jesenicku, kde investorem byla obec. V Jeseníkách vznikla v Ramzovském sedle u Ostružné i naše první „větrná farma“ šesti elektráren Vestas s výkonem po 500 kW. Několik nadšenců zde sice dokázalo realizovat svůj dlouholetý sen, stát se podnikateli při výrobě elektrické energie „z větru“, po několika letech však doplatili na nesplněné sliby o legislativní podpoře oboru a větrná farma pak několikrát změnila majitele, ale stroje se vždy podařilo znovu roztočit. Rok 1995 sice ještě přinesl instalaci čtyř strojů domácí výroby EKOV s výkonem po 400 kW u Nového Hrádku u Náchoda. Tyto elektrárny, naposled ve vlastnictví společnosti ČEZ – obnovitelné zdroje – byly delší dobu nefunkční a na přelomu let 2012–2013 byly demontovány. Zatím není reálný ani původní záměr jejich náhrady novými technologiemi. (Přehled instalací větrných elektráren v Československu uvádí tabulka 2.)

Jediná velká dvoulistá větrná elektrárna, postavená na území ČR u Nové Vsi v Horách (Krušné hory), výrobce Medit (Itálie). (Foto B. Koč)
Jediná velká dvoulistá větrná elektrárna, postavená na území ČR u Nové Vsi v Horách (Krušné hory), výrobce Medit (Itálie). (Foto B. Koč)
Větrná elektrárna Vestas 225 kW na Hostýně, okres Kroměříž. (Foto B. Koč)
Větrná elektrárna Vestas 225 kW na Hostýně, okres Kroměříž. (Foto B. Koč)
První větrná farma u Ostružné – celkem 6 větrných elektráren Vestas po 500 kW. (Foto B. Koč)
První větrná farma u Ostružné – celkem 6 větrných elektráren Vestas po 500 kW. (Foto B. Koč)

Tabulka 2 – Větrné elektrárny, postavené na území ČR v letech 1988-1995
Lokalita
(okres)
Typ VTE –
země původu
Nomin. výkon [kW]Připojení k sítiPoznámka
(1) Bánov
Bílé Karpaty (UH)
DWP Windane 12/35 DK (Dánsko)351988Po havárii demontována
(2) Kuželov
Bílé Karpaty (HO)
DWP 150 DK 15019901996 - 98 mimo provoz, 1999 - ? provozovala obec Hrubá Vrbka, od roku 2012 opět v provozu
(3) Bílý Kříž
Beskydy (FM)
TW 60/30
Tacke Windtechnik SRN
601992Demontována 1995
(4) Boží Dar
Krušné hory (KV)
VE 75-1
Vítkovice ČR
751992Demontována
(5) Jenišov – Hory
Karlovy Vary (KV)
VE 75-1
Vítkovice ČR
751992Demontována 1998
(6) Strabenice
(KM)
VE 315-1 (1. prototyp)
Vítkovice ČR
3151993Po havárii demontována
(7) Mravenečník
Loučná nad Desnou
Hrubý Jeseník (SU)
Wind World W2500 DK
EWT 315-1 Vítkovice ČR
EWT 630-1 Vítkovice ČR
220
315
630
1993
1995
1995
V provozu
pozastavena, porucha převodovky
V provozu
(8) Mladoňov
(SU)
VE 315-1 (2. prototyp)
Vítkovice ČR (do 2005)
TACKE 500 (od 2005)
315 do 2005
500 od 2005
1993
(2005)
Výměna VE 315-1 za typ TACKE 500 (SRN)
(9) Dlouhá Louka
Krušné hory (TP)
EWT-315 Energovars ČR3151993Přesunuta na lokalitu Boží Dar-Neklid
(10) N. Ves v Horách
Krušné hory (MO)
Medit 320
West Itálie
3201994Od r. 1996 mimo provoz, demontována
(11) Boršice u Buchlovic
(UH)
E 400
EKOV ČR
4001994Demontována 1998
(12) Hostýn
(KM)
Vestas V 27-225 DK2251994V provozu
(13) Velká Kraš
Žulovská pahorkatina (SU)
Vestas V 29-225 DK2251994 V provozu
(14) Ostružná
Hrubý Jeseník (SU)
6 × Vestas V 39-500 DK6 × 5001994V provozu
(15) Nový Hrádek
Orlické hory (NA)
4 × E 400 EKOV ČR4 × 4001995Demontovány 2013

(Podrobná zpráva „J. Štekl: Velké větrné elektrárny na území ČR“ byla publikována v časopisu Alternativní energie 6/2001 a na stránkách TZB-info 22. 1. 2002. Zpráva „J. Štekl: Zhodnocení činnosti větrných elektráren na území ČR v období 1990–1999“ byla publikována v časopisu Větrná energie 15, 2/2001, který je k dispozici v archivu TM v Brně a u autora této publikace.)

Stav „nepodpory“ (a někdy přímo příslovečných klacků pod nohy) ovlivnil po roce 1995 následující stagnaci oboru větrné energetiky a šestiletou pauzu, během které nepřibyla v Česku žádná další větrná elektrárna, zatímco mnohem později startující sousední země, Německo a Rakousko, zaznamenaly nejen rychlý start, ale i další akceleraci vývoje větrné energetiky a během jednoho či dvou let nás dokázaly v instalovaném výkonu větrných elektráren hladce a mnohonásobně překonat. A rok 1995 také u nás znamenal nadlouho i konec pokusů o výrobu větrných elektráren s výkony v řádu stovek kW.

 
English Synopsis
Wind turbines history – wind power in the Czech republic to the year 2000

Due to high density of electricity grid and large local coal supply in the 20th century there was no reason to look for energy alternatives in Czechoslovakia. Therefore the wind power development was narrowed to several enterpreneur projects.

 

Hodnotit:  

Datum: 25.1.2016
Autor: Břetislav Koč
Recenzent: Mgr. David Hanslian, Ph.D.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


Projekty 2016

Související rubriky

Reklama

Partneři oboru

logo HOTJET logo EICERO

E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Spolupracujeme

logo Česká peleta

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czJak třídíme elektroodpad?Praha 5 zamýšlí na Hořejším nábřeží stavbu obřího ruského kolaJak se zbavit starých povrchových úprav?