Co musí vyřešit klimatická konference v Limě

Datum: 30.11.2014  |  Autor: Ing. Bronislav Bechník, Ph.D.

Lima, hlavní město Peru, bude od pondělí 1. prosince hostit v pořadí již 20. klimatickou konferenci, jíž se účastní zástupci téměř všech států světa. Jednání v Limě je klíčové pro přípravu klimatické dohody navazující na Kyotský protokol, která by měla být uzavřena v roce 2015 v Paříži.

Na klimatické konferenci v Limě budou odborníci přezkoumávat dlouhodobý cíl globální ochrany klimatu, kterým je omezení nárůstu průměrné globální teploty na maximálně 2 °C oproti předindustriální éře. Experti budou zejména vyhodnocovat, nakolik je tento cíl v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. Ty shrnula pátá zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), jejíž první, druhá a třetí část byly postupně zveřejňovány od konce loňského roku. Výsledky jednání budou podkladem pro připravovanou novou dohodu o ochraně klimatu.

Konference se bude rovněž zabývat pomalým postupem v omezování emisí skleníkových plynů a hledat možnosti zlepšení v této oblasti. Dosavadní trendy emisí jsou v rozporu s cíli ochrany klimatu, emise by měly klesat mnohem rychleji.

Dalším z hlavních cílů konference je dohodnout pravidla, podle nichž budou státy připravovat své návrhy na omezení emisí. Návrhy mají být předloženy do března příštího roku.

Z hlediska rozvojových zemí může být nejdůležitější otázka financování Zeleného klimatického fondu (GCF - Green Climate Fund), z něhož by měl být financován transfer technologií a adaptační opatření v rozvojových zemích. Vyspělé země přislíbily do GCF měly přispívat částkou 100 mld. USD ročně. Ve skutečnosti objem financí ještě nedosáhl ani 10 mld. USD a Austrálie už otevřeně odmítla do fondu přispět.

Následovat budou další jednání na klimatické konferenci v Paříži v roce 2015, kde by měla být uzavřena globální dohoda, která naváže na Kyotský protokol.

Mnohé státy zveřejnily své cíle v otázce omezení emisí skleníkových plynů již na Summitu OSN ke změně klimatu, který proběhl na půdě OSN v září letošního roku.

Změna klimatu

Od konce loňského roku postupně zveřejňovaná Pátá hodnotící zpráva (AR5) Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) byla na rozdíl od předchozích zpráv transparentně recenzována jak odborníky, tak vládami zúčastněných zemí, aby byla zajištěna kvalita a komplexnost. IPCC tak reaguje mimo jiné na dnes již vyvrácené fámy a spekulace, které se objevily v roce 2009 v souvislosti s ukradenými maily klimatických vědců. Tyto fámy byly záměrně vypuštěny krátce před klimatickou konferencí v Kodani a byly jedním z důvodů jejího neúspěchu.

Nová zjištění IPCC Posilují hypotézu, že lidské aktivity jsou hlavní příčinou změny klimatu. Nejvýznamnější je příspěvek emisí CO2 ze spalování fosilních paliv, následují emise CO2 způsobené změnou využívání půdy (více v článku Fyzikální základy změny klimatu 2013). V každé z posledních tří dekád byla teplota zemského povrchu vyšší, než v dekádě předešlé, a zároveň vyšší, než v kterékoli dekádě od roku 1850.

Podle druhé části hodnotící zprávy mohou v následujících dvou desetiletích ještě v řadě regionů převažovat pozitivní dopady, například růst produkce zemědělských plodin. Ve druhé polovině století však převažuje riziko poklesu produkce nejen v tropech a subtropech, ale i v mírném pásu. Zároveň při vyšších úrovních oteplování vzrůstá riziko, že adaptační opatření nebudou stačit. Více v článku Chmurné předpovědi dopadu změny klimatu pro druhou polovinu století .

Podle třetí části hodnotící zprávy i přes celosvětové zavádění politik na snížení emisí CO2, rostou emise v posledním desetiletí rychleji, než dříve. Hlavní podíl na růstu mají země v kategorii vyšších středních příjmů na osobu. Ve skupině zemí s vyššími příjmy celkové emise při zahrnutí importu víceméně stagnují. Růst emisí je dlouhodobě způsoben růstem populace a v poslední dekádě zejména růstem HDP na osobu. Opačným směrem působí snižování energetické intenzity HDP. V energetice v posledních třech dekádách minulého století uhlíková náročnost klesala, zatímco v první dekádě tohoto století stoupla. Bez dodatečných opatření, tj. pouze na základě závazků přijatých na konferenci v Cancunu, je očekáván růst teplot v rozmezí 3,7 až 4,8 °C. Omezení růstu teploty na 2 °C by si vyžádalo výrazné změny v investičních strategiích, avšak pouze minimální omezení růstu spotřeby. Podrobněji v článku Jak omezit změnu klimatu.

Závazky jednotlivých států

Z přehledu příspěvků jednotlivých států, které zazněly na Summitu OSN ke změně klimatu je zřejmá různorodost postojů jednotlivých států. Přestože jsou cíle často označovány jako ambiciózní (USA, Austrálie), ve výsledku jsou nedostatečné.

Nejdůslednější v omezování emisí je Evropská unie, která přijala cíl snížení emisí o 20 % do roku 2020 oproti úrovni roku 1990. Tento cíl bude s vysokou pravděpodobností překročen zhruba o tři procentní body. Navazující cíl snížení emisí o 40 % do roku 2030 však bude vyžadovat dodatečné úsilí.

Ke snižování emisí se postupně zavazují další a další státy. Nedávno se na omezení dohodly USA a Čína. Čína přislíbila, že začne nejpozději od roku 2030 své emise snižovat. USA naproti tomu sníží do roku 2025 své emise o 26 až 28 % oproti úrovni roku 2005, přičemž dříve vyhlášený závazek pro rok 2020 je 17 %.

Jeden z největších emitentů při přepočtu na obyvatele – Austrálie – se zavázala snížit do roku 2020 emise o 5 % oproti roku 2000.

Rozvojové země se obvykle zavazují ke snížení emisní náročnosti HDP, ale při očekávaném růstu HDP to fakticky znamená růst emisí. Je však nutno si uvědomit, že v přepočtu na obyvatele jsou emise v těchto státech často zlomkem emisí ve vyspělých zemích.

Zelený klimatický fond

Na klimatické konferenci v Cancúnu v roce 2010 přislíbily vyspělé země přispívat 10 mld. ročně do Zeleného klimatického fondu s postupným nárůstem až na 100 mld. USD v roce 2020. Dosud však tento slib neplnily. V současnosti je snaha získat úvodní částku 10 mld. USD alespoň v letošním roce. Tato částka je již téměř naplněna.

První příslib financování dalo Německo již před Summitem OSN ke změně klimatu, přislíbilo 1 mld. USD. Stejnou částku později přislíbily i Francie a Spojené království. Významné příspěvky přislíbily ještě USA – 3 mld., Japonsko – 1,5 mld., Švédsko – přes 500 mil. a Švýcarsko – 250 mil. (včetně 150 mil. poskytnutých dříve).

Řada dalších států nabídla menší příspěvky. Například Jižní Korea 100 mil. (včetně 50 mil., které již vložila), nebo Dánsko – 70 mil.

Česká republika přislíbila vložit v následujících dvou letech 5,5 mil. USD. Při přepočtu na osobu se jedná v rámci EU o nejnižší příspěvek.

Naproti tomu Austrálie otevřeně odmítla do GCF přispět s poukazem na objem prostředků, které vkládá do projektů na ochranu klimatu v rámci svého vnitřního trhu.

Problémy

Problémů, které bude nutno v rámci dojednávání nové dohody vyřešit, je celá řada.

Jedním z nich je, že závazky různých států jsou vztahovány k různým referenčním rokům. Pokud bychom přepočítali závazky k roku 1990, pak EU zavázala snížit do roku 2020 emise o 20 % (dosáhne 23 %), USA se zavázaly ke snížení o 1 % a Austrálie se zavázala emise zvýšit o 27 %. Čína plánuje emise zvyšovat až do roku 2030, přestože v přepočtu na obyvatele již překonala EU.

Každý stát má rovněž jiné emise v přepočtu na obyvatele. Nejvyšší jsou ve státech produkujících ropu a v Austrálii, USA, Kanadě a na Novém Zélandu. Nejnižší emise na osobu jsou v rozvojových státech, převážně v Africe. Protože však tyto státy chtějí dosáhnout blahobytu vyspělých zemí, plánují výrazné zvýšení emisí. Nejrychleji vzrostly emise v Číně, kterou fakticky již nelze řadit mezi rozvojové země ani z jiných hledisek (HDP, příjmy). S růstem emisí na úroveň největších emitentů počítá i Indie.

Další propastný rozdíl je v historických emisích. Za současný obsah skleníkových plynů v atmosféře jsou téměř výhradně zodpovědné vyspělé země. Ty sice většinou již začaly své emise snižovat, stále však v přepočtu na obyvatele produkují podstatně více, než je z hlediska klimatu udržitelné a mnohonásobně více, než mnohé rozvojové země, které dosud vypouštěly minimální množství skleníkových plynů.

Malé ostrovní státy, které jsou růstem hladiny oceánu v případě výraznější změny klimatu ohroženy nejvíce, požadují, aby růst globální teploty byl omezen na 1,5 °C.

Závěr

Současné tempo snižování emisí ani dosud oznámené závazky nejsou dostatečné pro dosažení cíle, kterým je omezení růstu globální teploty na méně než 2 °C v porovnání s předindustriální érou. Malé ostrovní státy přitom požadují, aby růst teploty byl omezen na 1,5 °C. Budou-li dodrženy dosud zveřejněné závazky, lze ke konci století očekávat růst teploty o 3,1°C (s rozpětím 2,5 až 3,9 °C). Vzhledem k rozdílům v postojích jednotlivých států lze očekávat, že jednání budou náročná.

 

Hodnotit:  

Datum: 30.11.2014
Autor: Ing. Bronislav Bechník, Ph.D.   všechny články autora



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (41 příspěvků, poslední 08.12.2014 14:30)

Mohlo by vás také zajímat


Fyzikální základy změny klimatu 2013 - Hlavní teze ze Shrnutí pro politiky Pracovní skupiny I IPCC 12.10.2013
Chmurné předpovědi dopadů změny klimatu pro druhou polovinu století - Změna klimatu 2014: dopady, adaptace a zranitelnost
Hlavní teze ze Shrnutí pro politiky Pracovní skupiny II IPCC
10.4.2014
Jak omezit změnu klimatu - Přednáška a panelová diskuse k třetí části Páté hodnotící zprávy IPCC 26.4.2014

Kam dál


Projekty 2016

Související rubriky

Reklama


Partneři oboru

logo HOTJET logo EICERO

E-mailový zpravodaj

WebArchiv - stránky archivovány národní knihovnou ČR

Spolupracujeme

logo Česká peleta

Nejnovější články

 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czNa pardubickém nádraží vznikne přes kolejiště lávka pro pěšíSvětlo a čerstvý vzduch ve sklepěKoupě investičního bytu se stále vyplatí